Videorecenze: Toto není Čestmír Strakatý, ale Louis Garrel Nevinný

Podobně jako Truffaut obsazoval herce Jeana-Pierra Leauda dlouhá léta coby jednu stárnoucí postavu, Garrel obsazuje sám sebe jako mladého muže Abela, o němž se dozvídáme stále nové věci. Toto je už čtvrtý takový film v řadě a Abel v něm udělá největší chybu svého života – připlete se do organizované loupeže.

Velká část filmu stojí na nečekaných překvapeních, tudíž nemá smysl prozrazovat zápletku a peripetie. Na snímku je pozoruhodné, jak střídá roviny psychologického dramatu s thrillerem, romancí a civilní komedií. Součástí jeho formy je, že nevíme, kdo v jakém okamžiku na koho hraje habaďůru, respektive zda nejde jenom o nácvik na divadelní hru nebo na lupičskou akci. Ukazuje se, že zločinci bývají často velmi dobří herci, zatímco „obyčejní“ lidé nedovedou ani vyjádřit, co cítí.

Celý tento hravý počin stojí za vidění v kinech v originále. Čím více lidí v sále bude, tím různorodější reakce budete moct pozorovat. Ne každý bude totiž na dění na plátně reagovat stejně: někdo se bude smát, někdo se dojme, někdo bude napjatý a někdo otrávený, že neví, na čem je.