Videorecenze: Equalizer 3 už působí jako film od Stevena Seagala. Jen trochu líp vypadá

Druhý díl přišel v roce 2018 a třetí nyní se slibným podtitulem Poslední kapitola. Čtvrtou bychom totiž opravdu už nezvládli. Série má mírně sestupnou tendenci a je na ní patrné, že její ideové kořeny leží někde v 80. letech, kdy byl na vrcholu akční samozvanecký žánr. Samozvaní mstitelé (vigilantes) tehdy byli odpovědí na vlnu zločinu, jež v USA narostla v 70. letech. Pocit bezmoci, že nepomůže policie, tajné služby či armáda, ale pouze „hodní chlapi, co nosí zbraň“, odpovídal na hněv mnoha občanů a zároveň v mužích pěstoval pocit potřebnosti a zadostiučinění.

Vypjatý individualismus panoval v akčním žánru někdy do 90. let, než ho postupně nahradili superhrdinové s nadpřirozenými schopnostmi, kteří už byli často propojení v týmech a měli oficiální posvěcení od vlády.

Equalizer vypráví o muži, který profesi zabijáka pověsil na hřebík, ale právě tento hřebík přibil náčiním, které prodává. Prodavač v obchodě pro kutily se nedobrovolně znovu stává kutilem v zabíjení. Něčím tento nápad oslovoval spoustu starších kutilů, kteří by měli mít nejlepší roky svého života za sebou, ale nářadíčko jim pořád slouží.

Série je od počátku braná jako jakási vzpomínka na „staré dobré časy“ a nemá být v zásadě realistická. S množstvím mrtvých protivníků se však dostává až k absurditě. Nejenže je zjevné, že tolik lidí by stárnoucí pán nikdy nezabil, ale hlavně se ukazuje, že zločin nejde vymýtit zabíjením. Equalizer tak dochází až k samotným limitům žánru.

Tím, že se děj přesouvá do Itálie, kde hrdina po téměř fatálním zranění nalézá nový domov, se dostává i ke kořenům organizovaného zločinu – italské mafii, jež byla první takto globální organizací. Zde se jedná o její větev zvanou Camorra. Robert, jenž si začne říkat Roberto a pocvičí se v italštině až k dokonalé plynulosti, se nezastaví, dokud ty bastardy nezničí všechny a nepomůže přitom nezištně i několika dalším lidem.

Dokud se hlavní hrdina zotavuje ze zranění a poznává okolní prostředí, je snímek vlastně sympatický. Někde od poloviny se však přepne do něčeho, co se dost podobá akčním béčkům se Stevenem Seagalem (muž s tajemnou minulostí tajného agenta páchá dobro na vlastní pěst a je zcela neprůstřelný a nedotknutelný a na likvidaci ostatních vydává minimum energie).

Přesněji, Equalizer 3 je něco, co by Steven Seagal nepochybně strašně rád sám napsal, režíroval a hrál v tom hlavní roli, akorát nemá talent Antoina Fuquy, charisma Denzela Washingtona a nikdy s ním nebude spolupracovat tříoscarový kameraman Robert Richardson.