Jízda smrti ukazuje Liama Neesona unaveného životem. A přesně stejným lidem je i určená

Matt Turner neměl dobrý rok. Jeho investiční fond prodělal spoustu peněz a je pro něj těžké udržet si důvěru stávajících klientů. Nikdo by se nedivil, kdyby se mu někdo z nich chtěl pomstít. Takže to, že má nyní pod sedadlem auta umístěnou bombu, ho skoro ani nemůže překvapit. Tajemný deformovaný hlas v telefonu ho naviguje, aby viděl, že může zabít kohokoli z jeho kolegů. Matt se před potomky snaží zachovat chladnou tvář a předstírat, že se nic neděje, ale od určité chvíle to už není možné.

Jízda smrti (v originále Retribution čili „Zasloužená odplata“) patří ke snímkům, jejichž vyprávění probíhá víceméně v reálném čase. Oněch 93 minut obsahuje poměrně málo výpustek a asi by se vše, co vidíme, odehrálo během zhruba dvou až tří hodin – záleží na tom, jestli počítáme samotné sezení v autě nebo i začátek dne, kdy Matt zjistí, že ho má manželka už plné zuby. A ani to, že se po dlouhé době uvolí odvézt děti do školy, už jejich vztah nezachrání.

Matt je ve filmu trestaný nejen za to, že je nelítostný finanční žralok, ale i špatný manžel a otec. Ovšem Neesonova ustaraná tvář, uvzdychaný slovní projev i řeč těla nás nutí s ním soucítit. Každý má někdy dojem, že prožívá nejhorší den v životě, kdy mu okolí nerozumí a úkoly se zdají být nezvladatelné. Z pohledu stavby tradičního hitchcockovského thrilleru je Jízda smrti dokonale rozehranou partií. Matt netuší, kdo mu chce ublížit, pod sedadlem tiká bomba, děti na zadních sedadlech jsou ponořené do mobilů a sourozeneckých hádek a všichni jsou od okolního světa odříznutí malou bublinou, respektive „plechovou kapslí“.

Správný thriller vyvolává dojem klaustrofobie z omezeného pohybu a množství voleb, limitovaného přísunu informací, kyslíku či možné pomoci od ostatních. Jízda smrti už není ani akčním filmem, kde jde o výbuchy, střelbu, honičky nebo fyzické násilí. Je to hra nervů, hra o čas či vyloženě tahová strategie. Není divu, že jde už o druhý remake. Poprvé tu byla v roce 2015 španělská verze El desconocido a v roce 2018 německá verze Nevystupuj (Steig. Nicht. Aus!). V obou případech byli hlavní hrdinové mladší, energičtější, zoufalejší a taky trochu víc vinní. V Neesonově podání jde o unaveného muže, kterému tolik nezáleží na vlastním životě, pouze se v něm probouzí strach o děti. Detaily toho, co se svými společníky ve firmě provedl klientům, se nedozvíme.

Ze symbolického hlediska jde pro Neesona o projekt zachycující jeho sestup v kariéře akčního hrdiny. Už se po něm nechce žádný fyzický výkon a vlastně nemůže využívat k hrozbám ani svůj charismatický hlas. Stejně tak z maďarského režiséra Nimróda Antala, který se před dvaceti lety skvěle uvedl thrillerem Revizoři odehrávajícím se v budapešťském metru, se stal zbloudilec, který nemůže naplno předvést svůj talent. Žádný jeho projekt se nestal hitem. Zamrzí to zvlášť u Predátorů (2010). To, jakým způsobem teď nechá Neesonovo auto proplouvat ulicemi Berlína, značí o režisérově rezignovanosti a sázce na jistotu: „Mám na kontě film s tímto veteránem, možná mě to zase posune k něčemu dalšímu.“

Film sice obsahuje zvyšující se napětí a nevykazuje silné chyby v logice, jen se občas některé věci dějí hodně rychle. Jinde zase najednou policie nezasahuje tak promptně, jak by měla – ale zároveň tu nejsou ani velké momenty překvapení, ani úlevy.

Jízda smrti je lehkým odvarem jiných Neesonových snímků jako NON-STOP nebo Cizinec ve vlaku a určitě nedosahuje na špičky žánru, jako je Telefonní budka s Colinem Farrellem. Pohybuje se i lehce pod úrovní titulů Cellular (2004) s Kim Basinger nebo V poslední chvíli (1995) s Johnnym Deppem. Není to zcela hloupý, řemeslně nezvládnutý nebo špatně zahraný film, kdy je nutné se za tvůrce stydět. Zároveň však jde o dílo, které ve filmografii hlavní hvězdy předznamenává konec jedné éry.

Podívejte se na žebříček nejlepších akčních filmů podle uživatelek a uživatelů Kinoboxu.