Netflix ukazuje, že Heard nemohla nad Deppem nikdy vyhrát. Dvojí metr opanoval celý proces

Je jen málo věcí, které můžeme říct s jistotou o jedné z mediálních událostí roku 2022, když Johnny Depp zažaloval svou ex-manželku Amber Heard z nactiutrhání za to, že ho veřejně obvinila z domácího násilí. Tou nejjistější je, že šlo od počátku o záměrný mediální cirkus zkonstruovaný Deppovým týmem pro veřejnost, nikoliv pro verdikt. K žalobě došlo v americkém státě, který nesouvisel ani s jedním z účastníků. Zato však zaručoval přítomnost médií, jež by byla jinde vykázána z místnosti.

Ať Deppa k tomuhle tažení motivovalo cokoliv od upřímné snahy zachránit si pověst po pomstu, jednoznačně uspěl. Nejenže soud skončil v jeho prospěch, především si na svou stranu získal drtivou většinu veřejnosti. Navzdory tomu, že z principu sporu a předložených důkazů jsme se nikdy nedostali moc daleko od „slova proti slovu“.

Třídílný, celkem dvouhodinový dokument úspěšně demonstruje, s jakou samozřejmostí a lehkostí svět uvěřil Johnny Deppovi na základě jeho probrumlaných, s úsměvem přednesených tvrzení. Zatímco z Amber Heard udělal manipulující sociopatku často na základě z kontextu vytržených klipů a jejího necharismatického vystupování. Pokládá vedle sebe útržky ze soudního sporu, mediálního pokrytí i života na sociálních sítích a ukazuje, jak rozdílné byly reakce na oba účastníky ve srovnatelných chvílích. Snímek postrádá vlastní komentář, používá pouze existující monology přejaté z médií. Cílem dokumentaristů není znovu otevřít a vyřešit tento případ.

Díky bohu, nutno říct, protože ten je sám o sobě nevyřešitelný – rozhodně ne námi. Ve chvíli, kdy posloucháme výpovědi obou bývalých partnerů, si navíc člověk připadá až špinavý. Je naprosto jasné, že tu jako veřejnost nemáme co dělat. Jak upozorňuje tento dokument, Amber Heard byla první americká žena, jejíž detailní popis sexuálního útoku vůči své osobě byl v úplnosti poskytnut veřejnosti (dokumentaristé tento moment záměrně nereprodukují). Jistě, drtivá část publika se rozhodla, že jde o maniakální lhářku. Ale co když se pletou? Jak traumatizující pro Heard, ale i pro další oběti taková chvíle je?

Tento dokument dělá něco mnohem přínosnějšího, a sice sleduje událost jako mediální fenomén. Zrcadlo nastavuje nám. V tomto ohledu se pak staví na stranu Heard. Ne nutně konkrétního člověka a každého jejího prohlášení. Podtrhává však nespravedlnost a zaujatost, s níž se setkala. Když v její prospěch svědčili její přátelé, byli podjatí. Když ve prospěch Deppa jeho dlouholetí bodyguardi, byli důvěryhodní. Když Heard zaměnila slovo „přislíbit“ a „darovat“ charitě (přestože jsou tyto termíny v médiích zaměňovány zcela běžně), šlo o důkaz toho, že si vymýšlí. Když ve prospěch Deppa svědčil člověk zjevně popírající události, u nichž prokazatelně byl, měl zkrátka špatnou paměť, nebo snad trpěl bezelstnou nedoslýchavostí. Oba dva aktéři přednášeli důsledně nacvičené fráze, jež u Heard svědčily o neupřímnosti, zatímco u Deppa o dobré přípravě. Jakmile byl nějaký akt Heard nejasný, předpokládalo se, že vysvětlení je nejhorší možné. Oproti tomu každé Deppovo prohlášení se setkalo s okamžitou důvěrou.

Lidský mozek je kouzelný v tom, že k rozhodnutí dochází dřív než k argumentaci. Ta je konstruována zpětně podle čehokoliv, co je po ruce. Když je tedy člověk předem rozhodnut, kdo mluví pravdu a kdo lže, aniž by byl schopen následné sebereflexe, realita nebude jeho názoru nikdy stát v cestě. A v případě soudu Johnnyho s Amber vidíme tento proces kontrukce „vlastní pravdy“ na celospolečenském měřítku. O Deppovi vyšly během soudu najevo opravdu alarmující věci. Žádná z nich jasně neprokazuje fyzické napadení Heard, což bylo jádrem žaloby. Přesto tu máme nebezpečného muže, jenž bere tvrdé drogy a následně si píše s kamarádem, jak zabije a znásilní svou manželku. Jeho záchvaty agrese byly zaznamenány na video. V dokumentu vidíme každou podobnou věc mést jeho fanoušky pod stůl, zatímco afektovaný tón hlasu Amber Heard je považován za důkaz její viny.

Heard vždy tahala za kratší kus provazu. Předně proto, že není „dokonalou obětí“, jež trpitelsky přijímá svou situaci, než se ze dne na den sebere a odejde. V mezičase se sama dopustila násilí na Deppovi, byť samozřejmě tvrdí, že v sebeobraně. Nahrávala si ho v inkriminujících chvílích, což evokuje tvrdou vypočítavost, a během hádek ho častovala větami typu: „Komu myslíš, že budou věřit?“ Přestože nic z toho nevyvrací její tvrzení, bylo těžké postavit se na její stranu i pro progresivní část spektra. Panovala obava, že se Heard prokáže jako iniciátorka většiny násilí (což se oproti přesvědčení mnohých nakonec nestalo) a její podpora uškodí ostatním týraným ženám. Co naplat, že byl vyslán jiný nebezpečný signál – kdo není „dokonalá oběť“, měl by raději mlčet.

Johnny Depp a jeho fanoušci celý soudní spor rámovali, jako by se v něm stavěl slabší herec proti silnější exmanželce ve světě, který se vehementně staví na její stranu. Johnny se bije za práva všech ukřivděných chlapů! Ale pokud tento dokument něco dokazuje, tak že celý mediální systém na rovině profesionální i soukromé je nastaven tak, aby se okamžitě obrátil proti Amber. To ona čelila a dodnes čelí útokům na všech frontách nesrovnatelných s tím, s čím se kdy musel potýkat Johny Depp.

Jedná se o typickou ukázku situace, kdy se silnější většina stylizuje do podoby oslabené oběti, jež čelí útoku. Každý chce sám sebe vidět jako Davida, ne Goliáše. A to i když je o hlavu vyšší než protivník. Jenže dokonce i na TikToku, demograficky nejmladší sociální síti s největší progresivní komunitou, se videa označená hashtagem na podporu Heard dočkala 77 milionů oproti 200 miliardám zhlédnutí videí podporujících Deppa. To je víc než dva tisíce ku jedné ve prospěch Johnnyho. (Že Deppově věci na internetu pomáhala i řada botů, je v dokumentu naznačeno, ovšem bez důsledné studie to není jak dokázat.) Kapitolou samo pro sebe pak je sledovat, kolik internetových osobností vzniklo výhradně díky tomu, že tvořilo negativní obsah o Heard. Nikdo nezískal followery, slávu a peníze za její podporu, stovky jmen se však zjevily v důsledku její kritiky.

Pravda je taková, že stejně jako celý soud byl od počátku zkonstruován týmem Johnnyho Deppa, celá společnost je nastavena v jeho prospěch. Což je zcela nepopiratelné nehledě na to, kdo z obou partnerů byl v tomto soukromém a z vnějšku nečitelném sporu opravdu tím toxičtějším. Když Depp opouští soudní síň před tím, než má porota začít rozhodovat o rozsudku, letmo zamává lidem v sále.

Všichni do jednoho začnou jak malé děti nadšeně mávat zpět. Uvědomíme si, že celá místnost je zaplněna jeho nadšenými fanoušky a fanynkami. Dost možná včetně poroty, jež mimochodem nebyla izolována od mediálního pokrytí. Heard nemohla nikdy vyhrát. I kdyby na svém kontě měla sérii nezpochybnitelných důkazů (jež je v případech jako tento takřka nemožné získat) a dočkala se verdiktu ve svůj prospěch. I kdyby se jí podařilo přesvědčit alespoň progresivní část ideového spektra, jež zůstala po celou dobu vůči ní jako osobě ambivalentní. Depp musel vždy vyhrát tam, kde chtěl.

Dokument Depp vs. Heardová demonstruje dvojí metr, jejž veřejnost na oba aktéry kladla. Absolutní shovívavost vůči Deppovi a pravý opak vůči Heard postaveny vedle sebe místy působí až komicky. Tvůrci se ale k humoru neobrací, jejich jediným nešvarem je místy trochu melodramatický střih a jeho emocionální návodnost. Přílišná viditelnost těchto prvků působí v dokumentaristice s aktivistickou ambicí vždy podezřele. Netflix si ale nemůže pomoct, protože potřebuje, aby byl projekt divácky snadno stravitelný. To se nakonec poměrně daří. Série nepřináší nic doopravdy nového pro nikoho, snad jen postavení záměrů vedle sebe by mohlo udělat situaci o trochu více zřejmou.

Podívejte se na žebříček nejlepších dokumentů podle databáze Kinoboxu.