Hidden Strike s Jackiem Chanem nenadchne, ale připomene zlaté časy akční legendy

Je to už dlouho, co nám Jackie naservíroval opravdu dobrou akci. Sem tam sice něco ze svého umění připomene, povětšinou však hraje ve filmech, kde svůj talent kombinovat promyšlenou akci s fyzickou komedií využívá málo. Snad posledním snesitelným kouskem byla Chůva v akci z roku 2010 (pustit si ji můžete zdarma u nás na kartě filmu), kde nicméně až příliš převládal duch rodinné komedie.

Hidden Strike na to jde postaru. Zpočátku se snaží navnadit vážnější akcí (eskorta důležité vědkyně do bezpečí přes zrádnou poušť), aby následně svedla hrdiny dohromady, ti se mohli začít pošťuchovat a šli z jedné akce do druhé. Hrdiny filmu jsou Luo Feng (Chan) a Chris Van Horne (Cena), první jmenovaný je člen ochranky, druhý jde zpočátku proti němu a převoz vědkyně mu chce překazit. Poté se ale vše zamotá a následuje klasické „nemají se moc rádi, ale musí spolupracovat“, přičemž cílem obou mužů je snaha zabránit velké ropné loupeži, kterou chce provést Owen Paddock (Pilou Asbæk).

Není to nijak sofistikovaný základ, a co je horší, film s ním pracuje dost krkolomně. Luo i Chris sice mají jakousi motivaci, proč překazit Owenův plán, je však dost zmatená a paradoxně mnohem méně logická a srozumitelná než ta, jakou nám prezentuje padouch. Ale buďme fér, o příběh u Jackieho filmů nikdy primárně nešlo (jakkoli občas příjemně překvapil, viz New Police Story z roku 2004). U podobné podívané jsou důležité tři věci: jaká je chemie mezi hrdiny, co nám předvedou v akci a jestli je záporák dostatečně démonický, abychom mu přáli pořádnou nakládačku.

Hidden Strike ve zmíněných bodech nikdy vyloženě neexceluje, minimálně mu ale nelze upřít funkční momenty. Asi nejlépe z trojboje vychází duo Chan/Cena. I když je jejich počáteční nevraživost dost na sílu a víc pracuje s tím, že ti dva se zkrátka chtějí trolit, než aby měli skutečný důvod k averzi, po chvíli si jejich slovní ping-pong sedne. Není to na úrovni Tango a Cash, ale s Chanovou omezenou a lámanou angličtinou je pokaždé malý zázrak, když se něco podobného v anglicky mluveném filmu podaří. Je otázkou, jestli by dojem nebyl ještě o něco lepší, kdyby z projektu nevypadl původně obsazený Sylvester Stallone (mimochodem Jackieho dlouholetý kamarád), Cena je nicméně obstojná náhrada.

Asbækův záporák to má složitější. Přestože má kolem sebe tunu poskoků, vyjma svérázného vzhledu žádný charakter nepobrali. A jakkoli je jeho poloha uvěřitelná a chvílemi z něj jde respekt, prostoru má na nějaký pořádný dojem málo a ještě mu snímek nedopřeje důstojné finále.

Kvůli němu vás ale Hidden Strike nezajímá. Jistě, bylo by fajn mít charismatického antagonistu, který by si kradl scény pro sebe. Ale ne každý může být Milo z Posledního skauta. Co vás zajímá, je akce. Protože ta je to, oč tu běží. A Hidden Strike má světlé momenty! Není to zdaleka ono, hlavně pro menší využívání celků (Jackiemu nicméně táhne na 70, tak mu nějaký ten pomocný střih v záběru rádi odpustíme) a občasné zbytečné zapojení CGI. Ale obecně je chytlavá, Jackie chytře využívá prostředí, Cena obstojně zúročuje své roky ve wrestlingové aréně a je tu minimálně jedna pasáž (akce na lanech s pěnou), která se může svou nápaditostí a energií rovnat i Jackieho nejslavnějším kouskům.

Sexy je i zvolené pouštní prostředí, v němž se režisér Scott Waugh (Need for Speed, Expendables 4) snaží imitovat nezdolnou energii posledního Šíleného Maxe. K tomu by však jednak potřeboval šikovnějšího střihače a údernější režii a hlavně méně okaté digitální triky. Ale pořád jde, pokud se bavíme o zasazení, o vizuálně vděčné prostředí, z něhož sem tam vzejde působivý záběr.