Amerikou odkojená ukrajinská Mavka je na povrchu líbivá, ale přišla o svébytnost

Nová animovaná férie byla ve vývoji dlouhých osm let. Společnost FILM.UA Group ji představila na největší evropské konferenci animovaných filmů Cartoon Movie jako první ukrajinský zástupce v historii. Námět fantaskního titulu se odvíjí od poetické divadelní hry Píseň lesa z roku 1911 literátky Lesji Ukrainky, ačkoliv předlohu značně přetváří a zlehčuje. Čerpá z bohaté ukrajinské i slovanské mytologie a folklóru, jejichž prvky balí do 3D animace hollywoodského střihu v pseudorealistickém duchu.

Fikční svět uvádí odlišně stylizovaný 2D animovaný prolog s neznámým vypravěčem, jenž objasňuje rozkol mezi světem lidí a magickým lesem rozdělených horou. Diametrálně odlišné společnosti žijí v nenávisti a válčí, přičemž lidem je vstup do lesní říše po devastujícím souboji zakázaný. Les obývají roztodivné bytosti, úzce provázané s přírodou, zatímco lidští sousedé žijí u skromné pily. Expozici vidíme perspektivou dvou zástupců. Dobrosrdečné a příliš hodné víly Mavky, která pečuje o vše živé, a vesnického mladíka Lucase, jenž má rád dobrodružství a který žije pro hudbu.

Jejich linky se posléze střetnou, narace však oba pohledy nadále plynule střídá. Lucas se po inzerátu místní movité Kyliny, která chce ze světa za horou kouzelný list stromu, vydává do lidmi dlouho nenavštíveného světa, aby vydělal na lék pro umírajícího strýce. V půvabném prostředí není vítaný, vyjma přízně laskavé Mavky, která se mu rozhodne pomoci. Dvojice tak navzájem poznává odlišnou kulturu a učí se, že protějšek není démonickou entitou, jak jim bylo celý život vštěpované.

Vyprávění vychází z tradic hollywoodského filmu a ani v rámci stylistiky se regionální kinematografické poetiky nijak nedrží. Takže v rámci národního filmu se Mavka sice může těšit unikátnosti, v širším kontextu však jde o nevybočující pohádku s nesčetněkrát viděnými motivy. Snaha vypadat jako většina mainstreamové animované produkce snímku spíše škodí a nezbývá než si postesknout nad nevyužitým potenciálem, jenž mohl představit odlišnost ukrajinského filmového umění.

Snímek obsahuje podnětné dílčí motivy, na něž se dá s dětským publikem navázat v diskuzi. Antagonistka Kylina drancuje les a manipuluje lidmi jen kvůli tomu, aby pro sebe vyrobila kouzelné sérum krásy a mládí. Sobecká touha a ubližování ostatním kvůli vlastnímu prospěchu otevírají podnětné téma, vztáhnutelné na politickou atmosféru. Film poskytuje jasnou zprávu, že za tučnou finanční odměnou málokdy stojí morálně čistá práce a že je na každém z nás, jak s takovým dilematem naloží.

Zatvrzelý svět lidí se neustále upíná k dlouholetým „pravdám“, že bytosti magického světa jsou zlé, nebezpečné a pomstychtivé. Nikdo je nikdy neviděl, přesto všichni těmto tvrzením věří. Tvůrci názorně vykreslují, že historií posvěcený způsob života či kultura nemusí být vždy správné. A že nikdy není pozdě na změnu.

To vytváří jasný oslí můstek k široce probírané tematice šíření dezinformací v současné společnosti. Snímek všechny tyto motivy zdatně načrtne, aniž by je však dostatečně dokreslil. Tvůrci upřednostnili svižnou příběhovou linku ústřední dvojice a jejich pocity, takže pak trpí budování fikčního světa a celková atmosféra. Je tedy pouze na dospělých, aby po zhlédnutí filmu s ratolestmi vše rozebrali. Snímek poskytne jenom základy, na kterých musíme stavět my sami.

Výtvarná stránka je výrazná pseudorealistickým stylem, který je sice v mnoha pohledech půvabný a srší z něj svěží energie přírodních živlů, jež se svým zpracováním blíží k hyperrealismu, dosahuje toho však za cenu omezené imaginace. Snímek je ve všem tolik popisný, až se z budovaného světa začne postupně vytrácet uhrančivé kouzlo a ve finále zůstaneme s rutinním a v mnoha ohledech neodvážným výtvarnem, jenž se nijak neliší od většiny titulů americké produkce.

S tím se pojí i značné zlehčení a romantizace předlohy. Ve filmu nezůstalo nic lyrického ani poetického. I přes pár morbidnějších momentů, které bychom v hollywoodském filmu pro mládež nejspíš nehledali, se stále jedná o příliš hladivý a líbivý přístup, který i přes strhující vykreslení lidského zla zůstává v závěru velmi smířlivý.

Dětské publikum se rádo bojí a zároveň rádo objevuje něco nového, čehož se v tomto případě až na pár dynamických a surovějších soubojů či zakomponování anachronických prvků nedočká. Zároveň opakuje stále stejnou chybu filmů pro mládež a zbytečně komentuje akci na plátně ve strachu, že si publikum obrazem vyprávěné situace a vnitřní pochody postav neuvědomí, což je nesmyslné podceňování této divácké skupiny.

Mavka je řemeslně poctivě odvedenou prací, jejíž scénář je dobře vystavěný i odvyprávěný. Obě dvě složky jsou však natolik obyčejné a nijak se nevztahují ke svému původu, že po zhlédnutí zůstane trpký pocit kvalitní podívané, na niž si však o pár dní později ani nevzpomeneme. A to je u takto dlouho vyvíjeného a pro ukrajinskou mainstreamovou kinematografii nepochybně důležitého projektu škoda.