Animák Mezi živly čaruje vizuální krásou, ale příběh pokulhává

Hlavní hrdinkou příběhu je ohnivka Jiskra Lumen, dívka ohnivého živlu, jejíž rodiče se kdysi z Ohnivé země přestěhovali za lepším životem do Města živlů. Neměli to vůbec snadné, museli se vypořádat s mnoha těžkostmi. Jejich píle a odhodlání se jim však vyplatily. Vlastní prosperující obchod s různými pochoutkami a speciálním zbožím, které zástupci jejich živlu tolik milují. Jiskra se poctivě připravuje na to, až jednoho dne obchod převezme, jenže má poměrně výbušnou povahu, která jí komunikaci se zákazníky komplikuje. Snadno se rozčílí a rozpálí dofialova.

Při poslední zkoušce, zda už je na tuto zodpovědnost připravená, jí opět ujedou nervy. Naštěstí ne před zákazníky, ale ve sklepě jejich domu. Způsobí však popraskání potrubí a celý suterén začne zaplavovat voda. Navíc k nim propluje věčně plačtivý a empatický vodák Vlhoš Vlna. Pracuje jako městský inspektor, který má vyšetřit velké průsaky vody, jež se opakovaně dějí, a náhlé vyrušení mu není ani trochu milé. Navíc právě zjistil, že rozvody v obchodě Jiskřina táty neodpovídají předpisům a nahlásí to na příslušné úřady. 

Jiskra je nešťastná, hrozí totiž, že tátův krámek zavřou a jeho životní sen se zhroutí. Poprosí Vlhoše o pomoc. Ten jí u své nadřízené vyjedná několik dní na vypátrání příčiny průsaku. Když zjistí, kde k němu dochází, všechny sankce zruší. Vlhoš a Jiskra se tak vydávají na dobrodružství napříč Městem živlů a poznávají nejen, jak moc jsou odlišní, ale i co je spojuje.

Co se týče příběhu, Mezi živly si ukouslo poněkud větší sousto, než zvládlo. Je jasné, jaké skutečnosti zápletku inspirovaly, neboť jde o otázku imigrace a problémů s přijímáním přistěhovalců. Ať už kvůli odlišnosti kultur, nebo neochotě tuto jinakost přijmout. Námět je skvělý a stále aktuální, ale nedotažený. Nepřichází s jedinou změnou společnosti. Jiskra a Vlhoš jsou na tom na konci filmu úplně stejně jako na jeho začátku, pouze s tím rozdílem, že jsou spolu chodí a že Jiskra našla své vlastní místo ve světě. To sice není úplně málo, ale ani to nekoresponduje s původní náladou snímku, která na na odlišnost lidí ohně a jejich vyčlenění klade opravdu velkým důraz. 

A děravá je i celá linka se zmíněnými průsaky vody. Město po jejich příčině pátrá dlouho, zatímco naše dvojice najde problém ihned a navíc ho musí i vyřešit. Samozřejmě je to živná půda pro objevení Jiskřina talentu i pochopení výbuchů vzteku, jenže výsledek působí až moc uměle a ne příliš logicky. 

Obdiv si však tvůrci zaslouží za to, že obyčejná klišé, která máme s randěním spojená (kino, romantické místo s výhledem na město, společné focení se ve fotobudkách) využili k další demonstraci odlišnosti obou protagonistů. V jejich případě totiž nic z toho nefunguje – fotky jsou přepálené, v kině ruší Jiskřina záře ostatní a podobně.

Navíc se pojetí filmu až nápadně podobá Disneyho počinu Zootropolis: Město zvířat (2016). I zde jedna metropole spojuje naprosto odlišné obyvatele z náležitě upravených čtvrtí, aby se jim tu pěkně žilo, a hrdinové jsou z druhů, co se nesnášejí. U Zootropolis to byl zajíc a lišák, zde oheň a voda. Dohromady je svede společný, časově omezený úkol, během nějž k sobě nacházejí cestu. Výhodou Zootropolis byl žánr kriminálky, který nás provázel jednotlivými částmi města a nechal nás kochat se hravými detaily jednotlivých obydlí nebo veřejnou dopravou. 

Zde jsou však tyto geniální maličkosti naznačené pouze v úvodu, kdy se do města přistěhují Jiskřini rodiče. Vidíme cestování do práce, různé domy i zástupce živlů země a vzduchu, lépe se s nimi však neseznámíme. Nespatříme jejich domovy zevnitř ani zajímavosti týkající se jejich životů a kultury. A to je škoda, ohniváci totiž mají vlastní řeč, tradice i speciality, tak bychom očekávali, že stejných podrobností se dočkáme i u ostatních. Už proto, abychom pochopili, proč se od ohniváků drží stranou a proč je jejich čtvrť od zbytku města téměř odříznutá. 

Přesto bude snímek pro dětské publikum pěkně srozumitelný. A vizuálně jde o mimořádný zážitek. Studio Pixar mělo k dispozici dvě stě milionů dolarů, což je vidět. Zatímco vodáci se víc lesknou a působí plastičtěji, ohniváci působí jako klasická animace pastelkami. Všem se vše hýbe, Vlhošovi vlasy, jakmile se k Jiskře moc přiblíží, začne voda v jeho těle na příslušném místě vřít, v jeho tváři se odráží její obraz. Když stojí před ní, láme se skrz něj světlo. Stejně je to u Jiskry, její nos má tvar malého plamínku, který se neustále mihotá, barva a intenzita jejího plamene se mění a její vlasy nádherně přecházejí v jemný barevný dým. 

Za pozornost stojí i scény, v nichž Jiskra mění podobu kovu a skla. Oblečení ohnivců vychází z krásy orientu stejně jako orchestrální hudební doprovod z dílny Thomase Newmana, jenž dal velký prostor sitáru a dalším východním nástrojům. Také barevná paleta odpovídá jednotlivým živlům. Je tu i místo pro humor a slovní hříčky, které dají okamžitě jiný význam výrazům jako mexická vlna či rozpálit doběla nebo když někomu tečou slzy proudem a jinému se zase zapalují lýtka. Snímek je velmi hravý a zábavný po celých devadesát pět minut.