Drama o lásce dvou mužů ukazuje, jak těžké volby musí činit lidé v Polsku

Bartek (Jan Hrynkiewicz) žije na polském venkově, kde je uvězněný v nekonečné rutině, z níž mu pomáhají jen jeho dva koně, které amatérsky chová a jezdí na nich po okolí. Těch se však bude nejspíš muset brzy zbavit, protože moc lezou do peněz a jeho matka, jež se potýká s problémy s alkoholem, ztrácí se zvířaty trpělivost.

Po smrti souseda se na vesnici vrací jeho dlouho nepřítomný syn Dawid (Pawel Tomaszewski), jenž před patnácti lety z nejasného důvodu utekl a nyní se živí v nejmenovaném městě jako hudebník. Je okamžitě jasné, že jiskra, která mezi oběma muži přeskočí, značí víc než přátelství.

Slon patří k romantickým příběhům, kdy jeden z páru je zcela očividně splněným snem pro toho duhého. Dawid pro Barteka představuje příslib útěku, rozšíření obzorů a nalezení sebe sama po boku silnějšího partnera, který na nejisté cestě zaručí pocit bezpečí. Je zcela uvěřitelné, jak rychle se do něj zamiluje, vzhledem k tomu, že jde zřejmě o prvního muže, s nímž má vůbec možnost navázat milostný vztah.

Opačně to tolik nefunguje, Dawidova účast má dokonce pár nešťastných konotací. Jeho zájem jako staršího (je přinejmenším o deset, možná o patnáct let starší než Bartek, jemuž musí být kolem dvaceti), zkušenějšího a sebevědomějšího muže o bezelstného nevyoutovaného kluka je z principu mocensky nevyrovnaný. Je jasné, kdo v tomto vztahu musí mít dominantní roli, což budí podezření. V případě jiného rámování by Dawid mohl dokonce působit jako predátor.

Podobně to ostatně v romantickém žánru chodí často. Mnohdy je třeba přijmout velmi specifickou perspektivu a vzpomenout si, že nesledujeme realitu, ale fantazii, motivy a témata. Dawid není skutečný člověk a jeho úhel pohledu neexistuje, dokud o něm sami nezačneme přemýšlet. A ne vždy je produktivní to za každou cenu dělat.

V případě Slona je jasné, o kolik víc tvůrce zajímá Bartek. Dawid právě ztratil otce, s nímž měl problematický vztah, což by evokovalo, že jeho vnitřní svět musí procházet obrovskými otřesy. Přesto se pozornosti dostává „pouze“ dlouhodobé Bartekově existenciální krizi a Dawid jako postava prakticky nemá agendu. Soustředíme se výhradně na Barteka a na příležitost, která se pro něj příchodem ideálního partnera otevřela.

Jako první se o Slonovi dozvíme, že jde o polský film s LGBTQ+ tematikou. To samo o sobě skýtá potenciál na slušné drama. Tvůrci však svůj příběh pojímají velmi intimně. Děj málokdy opouští hrdinovu usedlost, a tím dramatičtěji působí, když do ní vstoupí vnější prvek. Bartek se o vesnickou komunitu příliš nezajímá, jenže ve chvíli, kdy se po vsi rozkřikne o jeho románku, ona se začne zajímat o něj. Sled událostí začíná varováním sousedky: „Dávej si pozor. Mně by nevadilo, i kdybys byl slon, ale dávej si pozor.“ Brzy přijde o práci v hospodě, lidé na něj na ulici pokřikují a z jedné potyčky si odnese monokl.

Na Barteka má tento tlak přesně opačný efekt. S Dawidem má ostatně poprvé sex bezprostředně poté, co mu jeho matka řekne, ať to rozhodně nedělá. Čím víc okolí chce, aby se ho vzdal, tím víc se na něj upíná. Co by bylo nejspíš jen jednorázovým vzplanutím, jež by skončilo po plánovaném Dawidově odjezdu, se pro Barteka stává fundamentální otázkou. Matka vycítí jeho touhu odejít a snaží se ho k sobě trvale uvázat tím, že prodá pole a umožní mu za utržené peníze vybudovat chov koní, po kterém tak sní. Dawid dá jasně najevo, že na vesnici nezůstane – utekl ostatně částečně proto, aby mohl v liberálnějším prostředí města žít bez neustálého strachu. Bartek je tedy mezi dvěma mlýnskými kameny a musí učinit volbu.

Slon je jednoduchý film, který směřuje k tomuto jedinému rozhodnutí. Popřít sám sebe a žít poklidný normální život, který nemusí být nutně odevzdaný samotné represi – pořád je možné splnit si jiné sny. Anebo přijmout tuto část své identity, riskovat pro ni vše a vyrazit do neznáma. Mladý režisér a scenárista Kamil Krawczycki si u svého celovečerního debutu stanovil vcelku přímočarý úkol, který se mu daří naplnit.

Jistě jde namítat, že snímek v máločem překvapí a stylisticky i dějově se pohybuje na hraně kýče. Ano, Bartek se rád za doprovodu teskné hudby projíždí na svých koních, které pak láskyplně hladí a smutně na ně kouká. Větší klišé v queer filmu snad být nemůže, stačí vzpomenout na snad nejznámější queer film Zkrocená hora. Díky důsledné schopnosti vystavět přehledně, srozumitelně a jednoznačně hrdinův konflikt však výsledek působí soustředěně a odůvodněně.