Ty: příběh vraždícího stalkera ve finále čtvrté řady ukazuje, proč patří k nejlépe hodnoceným show Netflixu

Když jsme se s Joem na začátku února loučili v polovině první série, jen těsně unikl smrti. Překvapením bylo, že nečekaně odhalil identitu tajemného vraha, který likvidoval rozmazlené členy smetánky, s nimiž se Joe neplánovaně zapletl a bylo otázkou, jestli tvůrci těch karet neodhalili trochu moc. I když bylo finální střetnutí se zabijákem tváří v tvář napínavé a pro cliffhanger v půlce sezóny efektní, najednou už Ty nebylo o stalkerovi, jehož posedlost ho vede od jednoho špatného rozhodnutí k druhému. Změnila se dynamika a před námi stál téměř spravedlivý zabiják, který hodlá jít naplno ve stopách Dextera (tedy potrestat hříšníka, jehož identitu v daný moment zná jenom on a před ostatními ji tají).

Neříkám, že tato změna nebyla do jisté míry osvěžující. Poprvé za svou televizní existenci Joe využíval své léty pečlivě budované pozorovací schopnosti k dobré věci (v rámci první půle čtvrté řady je skutečně především za detektiva a jednu z možných obětí). Druhá část nicméně změnu konceptu poměrně rychle smete ze stolu, aby navrátila staré pořádky. Vše vyřčené chytře otáčí do nové roviny a najednou jsme znovu u příběhu muže, který má možná obecně dobré úmysly, ale vždy nad ním nakonec vyhraje jeho temné já.

A přestože se může zdát, že jde o krok zpátky, je to logický postup. Podobně jako Dexter, jakkoli měl svůj speciální kodex, nemohl svůj příběh uzavřít happy endem (navzdory všemu byl pořád vrahem, který ublížil řadě lidí), ani Joe by po všem, co udělal a prožil, neměl odejít šťastně do západu slunce.

Správně zvolený vypravěčský motiv ale paradoxně dost možná v očích mnohých seriálu ublíží. Není složité, hlavně pro charisma samotného Badgleyho, si postavu Joea romantizovat. Vždyť jen hledá tu pravou lásku a vždy zabíjel hlavně pro to, že byl donucený okolnostmi! To ale na podstatě jeho postavy nic nemění. Ačkoli je „hlavním hrdinou“ seriálu, pořád jde o padoucha a nemocného člověka, který musí být zastaven a souzen za jeho činy.

Je potěšující vidět, když se autoři nebojí držet vize i za cenu toho, že jejich rozhodnutí nebudou vždy populární. Obdivoval jsem, s jakou důsledností to po celou dobu dělali tvůrci Dr. House, u něhož vždy, jakkoli ho často polidšťovala interakce s ostatními postavami, vyhrála jeho obsese vyřešit záhadu. A i Joe, navzdory nejedné správné myšlence, již s námi sdílí, není v pořádku. Druhá půle čtvrté série je na tomto motivu doslova postavená.

Přestože to tak tedy zpočátku nevypadalo, neboť první půle čtvrté řady působila hodně stylizovaně a shovívavě k hlavní postavě, je nakonec (zatím) poslední dějství „nejmilovanějšího stalkera Ameriky“ návratem ke kořenům v plné síle, dokazujícím, že tvůrci ještě měli k tématu co říct. Show nicméně nekončí a je otázkou, jestli i pro pátou řadu najdou podobnou silnou kličku, jíž obhájí existenci další série. Přeci jen v základu jsou všechny řady o tom samém. A omáčka, jakou přinesl výlet do Anglie, se bude těžko překonávat.

Herec Brendan Fraser si v životě prošel těžkými krizemi. Nyní se vrací v roli o tlustém učiteli literatury, který se snaží usmířit s odcizenou dcerou. Jak jsou dnes ve filmech zobrazovaní tlustí lidé a jaká klišé se k tomu vážou?