Dvojrecenze: Joe z Ty se přetahuje s Dexterem, kdo bude nejsympatičtější televizní sériový vrah

Každý je jiný, a přesto toho mají tolik společného. Jeden čistil Miami od vrahů, zatímco pracoval jako forenzní analytik pro policejní oddělení vražd města Miami, druhý žil jako knihovník, jehož „druhá“ osobnost je stalker, upřímně hledající tu pravou. A ne vždy to dopadne dobře.

Podobně jako Dexter se i Joe snaží posílat na pravdu boží hlavně ty, kteří si to zaslouží. Těžko bychom v rámci televizní zábavy našli rozporuplnější hrdiny. Zatímco Dexter je však přeci jen morálně čistší (vzato kolem a kolem nemá svým chováním daleko k tomu, co definuje podstatu superhrdiny), Joeova potřeba je mnohem méně líbivá (být stalker, který potají sleduje dívky, je přeci jen o něco méně divácky vděčnější než policajt, co tajně stopuje zabiáky) a proto je o to úctyhodnější, že jde o podobně divácky oblíbené charaktery. Do velké míry za to obě postavy vděčí skvělému obsazení. Jak Michael C. Hall (Dexter), tak Penn Badgley (Joe) našli ideální balanc mezi temnotou a lidskostí. A není obtížné oběma držet palce.

V rámci osobního vývoje každého potkáváme v jiné životní fázi, ale to je pochopitelné. Dexter s námi byl osm sezón, během kterých se postupně propracoval k nevyhnutelným následkům svých činů. Joe je teprve na počátku své cesty k zatracení/vykoupení (podle toho, co si pro něj autoři připravili) a je zajímavé sledovat, jak se snaží poučit z chyb svého vzoru.

Netřeba si totiž nic nalhávat. Seriál Ty se Dexterem nepokrytě inspiruje, ať už se bavíme o vypravěčských postupech, jak postavu přiblížit divákům (ironický vnitřní monolog), tak i vývojem, kdy se Joe v zajetí vlastní závislosti dostává do stále větších problémů. Dexterovi nicméně předlouhý osmisezónní běh nakonec spíše uškodil. Od páté série byla přeci jen znatelná jistá únava materiálu, jež vyvrcholila naopak přehnaně uspěchanou a na sílu (pokud jde o nutné uzavření linek) tlačenou osmou sérií, u které fanoušci léta bojovali za to, aby byla z kánonu rovnou vymazána (případně alespoň ignorována).

Autoři Ty proto nic neprotahují a rychle Joea posouvají v jeho příběhu. A tak zatímco první série nabídla čistě jeho osobní příběh, ve druhé si již ve výběru „té pravé“ naběhl a nakonec skončil v chomoutu. Může být pro stalkera něco horšího, dvakrát tolik, pokud je jeho vyvolená stejně narušená jako on?

Co trvalo Dexterovi x sezón, to Joe zvládl za dvě. Třetí série ho zachycuje v nové roli: jako manžela, otce a někoho, kdo najednou není jediným zdrojem problémů. Dexter se naproti tomu v právě vysílané deváté řadě stal Jimem Lindsaym, prodejcem v obchodě v malém městečku Iron Lake. Je pokryté sněhem a neznalé jeho předchozího života, který podobně jako svou sestru pohřbil do hlubin oceánu.

Pro oba seriály platí, že jednotlivé série byly vždy tak dobré, jak dobrý byl protihráč. U Ty je to "ta pravá". V první sérii šlo o Beck, jíž se neodolatelným způsobem ujala Elizabeth Lail (Stáhni a zemřeš). Ve druhé jako Love zazářila Victoria Pedretti (netflixovský The Haunting), bezpochyby jeden z největších talentů nastupující mladé generace. Pedretti má ve třetí řadě rovnocenný prostor a z one man show se stává vražednější variance na Mr. & Mrs. Smith.

Znovu se daří budovat napětí ohledně toho, kdy Joeova složitě budovaná bublina praskne. Tentokrát je ale tříštěna velkým množstvím vedlejších linek (podezřívavý soused, noví přátelé, které musí Joe s Love integrovat do svého života, syn). Samotný Joe má tak paradoxně méně prostoru, přestože je evidentně stále tím, komu máme fandit hlavně. A ani „nová dokonalá žena“ jeho života není tak okouzlující, jak by bylo třeba (nikoli snad proto, že by herečka nebyla zajímavá, ale zkrátka nemá v příběhu potřebný prostor). Nemluvě o slabším konci, kde to jediné opravdu nápadité vykřešou postavy, o které tu vlastně nejde, a samotný Joe se vrátí do bodu nula. Což je po turbulentním vývoji všech tří sezón zklamání. Ale nechápejte mě špatně, třetí série Ty není špatná. Jen je pomyslným ztělesněním rčení „příliš psů, zajícova smrt“. Což pořád stačí na 70 % a třeba z toho tvůrci příště nějak elegantně vybruslí. Ostatně, Dexterovi se to v nové sérii zatím velmi daří.

Dexter: New Blood nepopírá nic z toho, co se odehrálo ve fanoušky nenáviděné osmé sérii. Karty byly rozdány a nová řada se je snaží využít co nejlepším způsobem. Je znát, že se k projektu jako showrunner vrátil Clyde Phillips, který Dextera „opustil“ po čtvrté sérii. New Blood je chytrá a sebejistá podívaná, stojící na vlastních nohách (může ji vidět i ten, kdo se s Dexterem předtím nikdy nesetkal, a pořád se bude orientovat) a současně se chytře a nenásilně provazuje s původní sérií. Je fajn vidět Dextera v plné síle, jak se znovu – leč tentokrát spíše z pozice pozorovatele než hybatele – střetává s lidmi, kteří si své místo v tomhle světě (minimálně podle kodexu, který mu vštípil jeho otec Harry) nezaslouží. Zatím bylo odvysíláno pět epizod a netřeba to zbytečně okecávat: jde o čistou radost. Dexter zestárl, změnil své priority, dokonce i imaginárního našeptávače, který mu říká, co má/nemá dělat (tenhle spoiler si dovolím – tvůrci chytře zvolili prostořekou Debru), ale některé instinkty nezměníte, i když se odstěhujete na druhý konec světa.

Nerad bych cokoli dál prozrazoval, neboť velké kouzlo nové série tkví v tom, co postupně předkládá, ať už jako fanservis nebo z pozice kvalitně vystavěného díla. Pokud každopádně Dexterovi v jeho deváté štaci energie vydrží až do konce, dostanou fanoušci po osmi letech konečně finále, jaké si postava zasloužila. A oni také. Protazím tedy za velmi silných 85 %.