Vražda, sex, hudba. Hororový seriál Roj s Billie Eilish ukazuje, kam až může zajít posedlost hudebními vzory

Už jste si někdy vyždímali peněženku nákupem předražených lístků na koncert vašeho oblíbeného interpreta a následně projížděli nenávistné komentáře hejtrů, kteří vaši lásku nesdílí? Dospívající černošská dívka Dre (Fishback) obdivuje úspěšnou zpěvačku Ni’Jah (Nirine S. Brown) a má vyrazit na koncert se spolubydlící Marissou (Chloe Bailey), další zapálenou fanynkou a dcerou z pěstounské rodiny, která Dre dříve vychovávala.

Během festivalu sponzorovaného zpěvačkou ale Marissu podvede její přítel a psychicky labilní žena si v nepřítomnosti Dre sáhne na život. Spustí tím lavinu posměšných tweetů, které poukazují na úmrtí v době festivalu a utahují si z pošahané zesnulé fanynky, které „to patří“. Zhrzená Dre se poté vydává zúčtovat se světem.

Roj natočili tvůrci oceňovaného seriálu Atlanta Donald Glover a Janine Nabers. Na rozdíl od předchozího titulu, který se do problematiky hudební scény noří s nadhledem a humorem, patří novinka Amazonu k nejdepresivnějším televizním dílům poslední doby. Ukazuje totiž psychický rozklad člověka, jenž žije v uměle vytvořené sociální bublině a který po ztrátě milované osoby nevidí jiné východisko než krvavou pomstu těm, co zastávají jiný pohled na život i kulturu.

Dominique Fishback, již můžete znát z oscarového dramatu Jidáš a černý mesiáš nebo z akčňáku Projekt Power, ztvárňuje záměrně nesympatickou protagonistku, v jejímž světě nechceme pobývat, ale stejně jako ona se z něj v půlhodinových epizodách nemůžeme vyprostit. Její existence nemá jiný cíl než stanout tváří v tvář Ni’Jah, která „okamžitě pozná, jak jsou propojené“. A jako melouch objíždí USA a vraždí lidi, již se na Twitteru či Instagramu nenávistně vyjadřovali o Marisse nebo o zpěvačce a jejímu fanklubu.

„Toto není fikce. Jakákoli podobnost se skutečnými osobami, živými či mrtvými, je zcela záměrná,“ tímto prohlášením každý díl začíná a Glover s Nabers s publikem rozehrávají partii na pomezí divoké fikce a skutečnosti, před níž nevědomky uniká řada z nás. Dre nikdy nežila, ale její skutky se odvíjí od reálných případů. Ni’Jah je výplodem tvůrčí představivosti, avšak její styl a vizáž odpovídají královně Grammy Beyoncé, jejíž fanklub si říká Bey Hive. Žijeme ve světě, jehož trendy určují osobnosti popkultury; jeho nejhlasitějším debatním kroužkem jsou sociální sítě, na nichž lidé hlásají své postoje bez ohledu na ostatní a mnohdy i na vlastní morálku.

Jednou z obětí Dre se stává přívětivý mechanik Reggie, jenž si krátí chvíle výsměšnými a urážlivými výlevy na internetu. Možná je nemyslí vážně, ale pro fanatickou protagonistku představuje odpudivého hříšníka se špatným hudebním vkusem. A to někomu ke smrtelnému ortelu stačí.

Roj nechce hloubavě rozebírat psychologii a babrat se v pomalém vývoji protagonistky. Nabízí hyperrealistický pohled na již rozloženou osobnost, kde výrazný styl pomáhá zprostředkovat pocity úzkosti a bezvýchodnosti. Příběh přeskakuje v čase a nezdržuje se vysvětlováním nadbytečných věcí. Nevíme například, jak přesně Dre přichází ke stále novým vozům – zřejmě je bere obětem, jichž je víc, než nám tvůrci ukážou. Pozornost musíme věnovat každé strohé replice i zprávám vyskakujícím na mobilu; okolnosti úmrtí Marissy jsou kvůli tomu těžko srozumitelné i po několikátém přehrání první epizody.

Výjimkou je šestá epizoda, která nečekaně odbočí k policistce sbírající stopy po jednotlivých vraždách a zmizeních. Tvůrci ovšem zvolí formu dokumentu, kdy vyšetřovatelka mluví do kamery a vysvětluje své závěry. Tím se zachová přístup reflektující současnou kulturu, která si libuje v dokumentech o stíhání sériových vrahů. A také se dozvíme víc o Dre, aniž by scénář musel příliš rozvádět a psychologicky vykreslit policistku.

Každou novou informaci vítáme v průběhu celé série, v níž se minulost skládá postupně z náznaků. I vztah Dre s Marissou se nejprve jeví jako matoucí, až později se seznámíme s Marissinými rodiči a pěstouny Dre, kteří se problémového sirotka po škole raději zbavili. Okolím šikanovaná a nepochopená dívka nacházela útěchu na falešných twitterových účtech a upnula se na Ni’Jah, která jí jako jediná mohla uchlácholit a vnuknout jí přesvědčení o vlastní výjimečnosti.

Seriál psychicky vyčerpává, tvůrci nás obratně propašují až do mysli protagonistky. Pomáhá jim v tom výrazná zvuková stopa, která mnohokrát zahrne sílící bzukot hmyzího roje. Seriál se blíží stylistickým manýrům teenagerské Euforie, některé záběry simulují psychedelické stavy (ačkoli Dre drogy nebere) a dojde i na nahotu, ztopořené penisy či bizarní scénu, při níž se Dre divoce přejídá společně s mužem, jenž se jí chvíli předtím svěřil, že drží přísnou dietu.

Tento nihilismus ale nedosahuje nijak šokující úrovně a na cílevědomě zrežírované sérii, jejíž násilné scény si atmosférou a překvapivostí nezadají s Fincherovým Zodiacem, působí vychtěně a uměle. Respektive jako projev trendu, který tvůrci následují, i když k němu nemají pádné motivace. Na druhou stranu odpovídá depresivní propasti, do níž Dre vytrvale klesá, ačkoli se jí někteří snaží podat pomocnou ruku.

V páté epizodě, na níž se scenáristicky podílela dcera Baracka Obamy Malia, se Dre ocitne v přírodně a duchovně založené sektě vedené Evou v podání Billie Eilish. Současná pěvecká ikona ve svém debutu hraje postavu, která lpí na upřímnosti a oproštění se od toxických sociálních sítí. Na sobě má tričko s Lizou Simpsonovou z epizody, v níž Liza předstírala jinou osobnost, aby do odlišné bubliny zapadla.

Roj je hororově ztvárněná zoufalá snaha o zapadnutí, potažmo násilné podobenství o vlivu celebrit, jejichž texty, melodie či reklamní slogany zaplňují v osamělých jedincích víc místa, než si většina z nás připouští. „Závislostí se nikdy nezbavíme,“ tvrdí Dre, která se k pódiu na dohled svého idolu prodírá doslova přes mrtvoly. Není to cesta příjemná, ale rozhodně jedna z těch, které každodenní, byť pro starší generace často nepochopitelná rizika mileniálů rozvádí poutavě a relevantně. Na Amazon Prime ji můžete zhlédnout s českými titulky.

Pandemie covidu trvala s přestávkami dva roky. S malým odstupem přichází dokument Mariky Pecháčkové a Víta Klusáka o tom, jak absurdní divadlo jsme v Česku zažívali. Bohužel nešlo jen o mediální show, ale i tragédii s desítkami tisíc mrtvých.