Šokující seriál, od něhož se nelze odtrhnout. Euforie plná sexu a násilí budí kontroverze, které si dokáže obhájit

U podobně provokativního seriálu se nelze divit, ale většina kritických ohlasů přeci jen nenahlíží pod slupku autorských úmyslů a komplexních motivací.

Seriál HBO Euforie se teprve před měsícem vrátil s první epizodou druhé série, ale za krátkou dobu zvládl rozvířit kontroverze, které roku 2019 provázely už první osmidílnou řadu. Režisér a scenárista Sam Levinson, syn oscarového filmaře Barryho Levinsona (Rain Man), vytvořil zřejmě největší seriálový fenomén, jaký dnes můžeme na televizních obrazovkách najít. Dohromady v ději svedl několik dospívajících a neplnoletých postav, které spojuje prostředí střední školy, emoční nestálost, divoce bující a komplikovaná sexualita a problémy s drogami.

Euforie se i v polovině druhé sezóny vyznačuje hyperrealistickou formou, jejímž prostřednictvím vykresluje psychiku svých aktérek a aktérů, kteří mají k vyrovnaným a spokojeným osobnostem daleko. Hlavní hrdinka Rue v podání hvězdné Zendayay, jež seriál rovněž produkuje, se po smrti otce potýká s těžkou drogovou závislostí a pouze s dílčími úspěchy podstupuje dlouhé odvykací kúry. Její kamarádka Jules (Hunter Schafer), s níž ji pojí také vášnivé milostné pouto, je nymfomanka žijící s otcem a pohrdající matkou, která se sama léčí z dřívější závislosti. Místní drogový dealer Fezco (Angus Cloud) má dobré srdce a nemocnou babičku i nevlastního bratra zabezpečuje i za cenu toho, že ostatním dodává návykové látky. A na pohled sebevědomý a arogantní sukničkář Nate (Jacob Elordi) trpí tyranií svého otce, jenž si tajně nahrává svá sexuální dobrodružství s mladými chlapci i dívkami a dostává se do křížku se synovými vrstevníky.

Příběh, rozprostřený mezi tucet snadno zapamatovatelných aktérů, velmi syrově zobrazuje nihilistické choutky středoškoláků a Levinson, jediný scenárista seriálu a režisér mnoha epizod, neuhýbá pohledem před nahotou a jinými explicitními výjevy. Kdosi si dal práci a napočítal, že jen ve druhé epizodě první série spatříme třicet různých penisů. Na základě toho samozřejmě mnozí došli k závěru, že tolik odhalených genitálií je pro show, zaměřenou na dnešní teenagery, zkrátka přespříliš. Ve světě Euforie je sex pilířem, kolem něhož se životy postav utvářejí a orientují. Levinson to zdůrazňuje například tím, že ve většině případů snímá intimní scény jako neobyčejný stylistický prožitek. Hra světel, barevných filtrů, setrvačného pohybu kamery či vynalézavých střihových přechodů vytváří onen psychedelický zážitek, který má simulovat pocity charakterů. A také proto je dopad na sledující natolik nezvyklý a intenzivní, vzbuzující vášnivé reakce.

V Euforii není před drogami a destruktivními volbami úniku a mnozí se obávají, že seriál tímto dává špatný příklad mladým lidem, kteří jej ve velkém sledují. Program Drug Abuse Resistance Education, který se zaměřuje na prevenci drog a násilí, například vydal prohlášení, že seriál všechny nežádoucí aspekty dospívání idealizuje. „Místo toho, aby podpořilo touhu každého rodiče ochránit své děti před potenciálně děsivými následky užívání drog a dalšího rizikového chování, televizní drama stanice HBO Euforie se rozhodlo mylně glorifikovat a chybně zobrazovat užívání drog, závislost, anonymní sex, násilí a další destruktivní jednání středoškoláků jako běžné a rozšířené v dnešním světě,“ zní prohlášení organizace, sdílené stanicí NBC News.

Kritice je podrobována také přemíra nahoty, která prý místy slouží jako pouhý fan service, mající za úkol přilákat co nejvíce diváků a divaček. Mnozí si všímají, že zatímco hlavní hvězda Zendaya, známá také z velkých blockbusterů jako Duna nebo série Spider-Man, si sotva sundá mikinu a je k ní přistupováno nesmírně cudně, její herecká kolegyně Sydney Sweeney se musí neustále svlékat jen pro lepší reklamu. Sweeney v rozhovoru pro The Independent potvrdila, že některým scénám nahoře bez zkoušela předejít a zůstat oblečená, ale nakonec souhlasila s postojem Levinsona.

Ten je jakožto jediný scenárista Euforie v současnosti tvůrcem, jehož jméno trenduje na Twitteru a dalších sociálních sítích zdaleka nejvíce ze všech seriálových showrunnerů současnosti. Vedle přemíry násilí a nahoty za to může také zobrazování transgenderových postav a LGBTQ komunity, za které Levinson čelí kritice, ale také pochvalným ohlasům. Postavu Jules ostatně ztvárňuje transgender modelka, herečka a aktivistka za práva LGBT Hunter Schafer, jež se rovněž podílela na scénáři ke speciální epizodě s názvem 2. část: Jules a která patří k velkým ikonám dnešní teenagerské generace.

Sám Levinson si ale svůj přístup, který prolíná extrémní naturalismus v zobrazování všemožných neduhů s častým symbolismem a umělou dramatizací, obhajuje. Už roku 2019 se pro Hollywood Reporter svěřil: „Někteří rodiče budou absolutně vyděšení. Je to vhodný náhled na to, jak těžké je v dnešní době dospívat.“ A tím částečně udeřil hřebíček na hlavičku, neboť většina negativních a pohoršených ohlasů zní z řad rodičů, kteří se při sledování musí sami sebe ptát: „Dělá tohle i moje dítě?“

A byť každý rodič věří v naprostou bezúhonnost a nezkaženost své dospívající ratolesti, obzvláště v dnešní době jde o dost naivní a hlavně pasivní postoj. Žijeme v roce 2022, kdy mladí lidé minimálně patnáct let netuší, jaké to je být „off-line“. Rozprostírají se před nimi rizika i možnosti, o nichž se jejich rodičům ani nezdálo. Studie, kterou roku 2019 provedla Britská komise pro klasifikaci filmů, například odhaluje, že více než polovina dětí ve věku 11 až 17 let sledovala na internetu porno. Až tři čtvrtiny rodičů tomu však nevěří a žijí v přesvědčení, že jejich děti se s pornem nikdy nesetkaly. Jedna čtvrtina teenagerů měla podle dané studie rovněž obdržet alespoň jeden takzvaný sext, tedy sexuálně motivovanou zprávu.

Sex a s ním spojené webové stránky, meme, anonymní predátoři či krize identity hýbe teenagerskou kulturou víc než kdykoli dřív a Euforie tento aspekt zachycuje věrně, jakkoli často přehnaně a hyperrealisticky. Pro drtivou většinu školou povinných není seriál zrcadlem reality a je jasné, že tolik sexu či divokých houseparty si vysoké procento sledujících neužije za celý život. Levinson ostatně brouzdá temnými zákoutími dospívajících duší za tím účelem, aby varoval a poukázal na zdánlivě nekonečné nástrahy zranitelné teenagerské psychiky. Sám si prošel odvykací kúrou a ve svých sedmatřiceti letech spadá do generace, která přechod do digitálního a mobilního věku vstřebala naprosto plynule a která dnešní mládeži dokáže porozumět.

„Že se to nestalo vám osobně, ještě neznamená, že se to neděje každý den,“ svěřila se Zendaya pro časopis Guardian na adresu seriálu, který triumfuje v tom, jak odvážně a kreativně zobrazuje mnohé nevyhnutelné problémy dospívání, jež mnozí rodiče a konzervativní kritici dodnes v televizi považují za tabu. „Podle mě je klíčové, aby film a televize zobrazovaly závislost co nejvěrohodněji,“ přitakával Levinson pro časopis Vulture. „Musíme nechat rozehrát všechny její komplexní stránky. Musíme zobrazit vábivost drog a úlevu, kterou přináší, jelikož právě to je činí tak destruktivními.“

Euforie je skutečně vyčerpávající v tom, jak ukazuje pokračující závislost Rue. Závislost, která však nenese prvoplánové stopy glorifikace či zlehčování. Už v úvodní epizodě první řady Rue ostatně vysvětluje, jaké pocity si s užíváním drog asociuje: „Pak to přijde. Ten okamžik, kdy se váš dech zpomalí. Pokaždý, když se nadechnete, vydechnete úplně všechen kyslík. A všechno se zastaví. Vaše srdce, plíce a nakonec i mozek. A všechno, co cítíte, co si přejete a chcete zapomenout, se potopí. A pak najednou... Se zase nadechnete. Zase ožijete.“

A právě onen prchavý okamžik mezi depresí všedního dne a opětovným procitnutím Rue celý seriál pronásleduje. Pokouší se jej navodit všemi prostředky. A ačkoli prožívá i světlejší chvilky, drogy ji ničí a mají moc zkazit i jinak příjemné intimní prožitky. Když ji například Jules poprvé uspokojuje orálně, Rue je v rauši a její vnitřní monolog publikum informuje, že není schopná nic cítit. Když v první sérii načapá svou mladší sestru, jak s partou pochybných výrostků kouří trávu, je Rue vzteky bez sebe – dobře si totiž uvědomuje, jaké trable s sebou boj se závislostí přináší. A byť je marihuana pouze vstupní a zlegalizovaná droga, může otevřít dveře k daleko horším zkušenostem.

A co více, v právě zveřejněné páté epizodě druhé řady se Rue propadá na absolutní dno a sledujeme její abstinenční příznaky v plném rozsahu, tudíž o propagaci návykových látek už nemůže být žádná řeč.

Druhá série to od kritiků často schytává za to, že upouští od psychologie teenagerů a vypichuje jen nihilistické motivy, které dávají zapomenout na to, že sledujeme drama o středoškolácích. Obzvláště kritická recenze v deníku Guardian seriálu vytýká „množství nahoty, sexu a násilí: postavy se mentálně i fyzicky bezdůvodně napadají a kamera lpí na každém detailu“. Levinson skutečně nedopřává svým charakterům ani píď štěstí a noří je do vztahových, rodinných i fyzických potíží, které si spousta divaček a diváků nedokáže představit. Zároveň plní svůj účel i jako varování, nikoli pobídka k nápodobě.

Není totiž radno zcela podceňovat inteligenci mladého publika, na které Euforie cílí asi nejvíce. Na Redditu se například objevil příspěvek od pubertálního uživatele, který situaci trefně shrnuje: „Žádný z lidí na mé škole se takhle nechová. Dost mě šokuje, kolik lidí považuje tenhle seriál za realistický. Pro mě je to nesmírně ‚předramatizované‘, jelikož jsem nic z toho na střední škole nikdy nezažil.“

Seriál je od reality odtržený záměrně. Servíruje drama, které má v prvé řadě klepnout přes prsty a přilákat pozornost. A je logické, že na každého přehnaně temný a násilný portrét generace Z zapůsobí odlišně. Výhrou pro tvůrce by ale měl být už samotný fakt, že Euforie vyvolává takto vášnivé a bohaté diskuze.

Mnoho mladých si dnes prochází závislostmi a psychickými problémy, které seriál bez obalu předkládá, a jeho sledování může mít pozitivní účinek. Tomu, kdo se v některých postavách najde, může přinést úlevu spojenou s uvědoměním, že s podobnými démony bojují i jiní lidé a že v tom není sám. A tím, že svou nekompromisní formou láká i starší divácké generace, může Euforie rozvířit často haprující konverzaci mezi rodiči a dětmi. To, co seriál zobrazuje, skutečně dnešní dobu charakterizuje – a nikdy není pozdě si s pubertálními potomky o všem promluvit.