Modrý kaftan těží emoce z nevyřčeného. Jímavý snímek přiblíží soužení gay protagonisty a sociální stereotypy

Modrý kaftan se odehrává v historické části marockého města Salé, kde lidé zůstávají věrní tradicím. Pro stoického řemeslníka Halima, jenž ručně šije pláště poseté komplikovanými vzory, to platí dvojnásob. S poněkud ráznější manželkou Minou sdílí přesně organizované pracovní i domácí prostředí, v němž mezi nimi panuje respekt a jakási tichá sounáležitost. Oba jsou ve středním věku, tráví spolu takřka veškerý čas a zdánlivě nemají tajemství. Halima přitom dlouhodobě sžírá vědomí vlastní gay orientace, již se stydí projevit i před věrnou manželkou.

Halim se s jinými muži tajně potkává ve veřejných lázních a zpočátku není zřejmé, zda o tom Mina ví. Příchod Youssefa vnáší do obchodu novou dynamiku, a zatímco Mina si na něj evidentně zasedne, Halim vezme snaživého učně pod svá křídla. Mezi muži se od první chvíle rozvíjí citové napětí a příběh naznačuje budování gay romance.

Dvaačtyřicetiletá marocká režisérka a scenáristka Maryam Touzani, která natočila rovněž emancipační drama Adam, ale nepracuje s motivem nevěry a nezkoumá fyzické sexuální projevy. Prostřednictvím Halima popisuje různé podoby lásky, které bují v muži svázaném tradicemi a poháněném silnými, lež tabuizovanými city. Střetává se v něm pracovní vášeň, sexuální chtíč a nehynoucí láska k Mině, jejíž zdravotní stav se v průběhu času zhoršuje, takže nakonec nemůže opustit byt.

Modrý kaftan na jednu stranu ukazuje částečně přežitý konzervatismus instituce manželství mezi mužem a ženou. Vztah mezi Halimem a Minou postrádá vášeň a projevy náklonnosti, ať už sexuální nebo slovní, které manžel vyhledává u mužů vyhledává v ojedinělých chvílích, kdy ženu opouští. Přesto je ale unikátní stejně jako umělecká díla, jež Halim vyšívá. Mina jej ochraňuje před dotěrnými a panovačnými zákazníky i okolním světem, který film převážně ignoruje. Žijí spolu v prostředí pracovních i společenských tradic, které nijak nereflektují náboženství. Klíčová symbolika spočívá v zániku tradičních řemesel, na nichž manželé lpí a v jejichž stínu se jejich svazek, jakkoli láskyplný, místy jeví odtažitý.

Minu přitom naplňuje hrdostí manželova šikovnost i důstojná vřelá povaha a má tiché pochopení pro jeho sexualitu, o níž dlouho věděla. Halim zase dělá vše pro svou drahou polovičku, jíž si nadevše váží. Modrý kaftan, který v průběhu filmu šije a o němž Mina mluví jako o jeho mistrovském díle, ostatně zamýšlí darovat právě jí.

Vzniká hořkosladký náhled do kultury, v níž lidé dodnes zamlčují své pocity, aby na ně lidé nehleděli skrz prsty. Snímek se odvíjí právě od nevyslovených pohnutek a potlačovaných emocí. Postavy mezi sebou komunikují často jen letmými pohledy či doteky. Maryam Touzani tomu přizpůsobuje formu a vytváří až zenovou atmosféru, kdy švy střihové skladby jsou stejně jemné a uklidňující jako ruce pracujícího Halima.

Čím víc se zdravotní stav nemocné Miny stává beznadějným, tím hlouběji se vciťujeme do pečovatele Halima. S Youssefem vede obchod a současně oba podporují umírající ženu. Mladý učedník dodává staršímu a dosud tápajícímu muži pevnou půdu pod nohama v práci i v domácnosti, čímž mu usnadní konečně přijmout svou pravou identitu a neskrývat ji.

Pro Halima je však nejdůležitější postoj Miny, a když se dvojice konečně odhodlá k otevřenějšímu rozhovoru a sdílení pocitů, emoční katarze je zásluhou herectví i trpělivě budovaného sdělení výjimečná. Touzani nikam nechvátá a během dvou hodin komplexně pokryje vnitřní svět postav, v němž se vedle smutku a přetvářky zračí i naděje na svobodnější zítřky.

Navzdory pomalému tempu a lpění na Halimově duševním rozpoložení je totiž Modrý kaftan příběh o komunikaci a souznění, které v hektickém světě plném obchodních deadlinů a zastaralých tradic potlačujeme. Není jasné, kdy přesně se děj odehrává, jelikož neopouští melancholický svět protagonistů a vypráví nadčasové sociální drama. Uvěřitelné emoce v něm často vyvěrají jen z aranžmá opakujících se záběrů. Ať už jde o atmosféru špionážního thrilleru ve scénách, kdy se Halim v lázních obezřetně zamyká v kabince s cizími muži, s nimiž se sexuálně uspokojuje. Nebo o dva totožné záběry z přeplněné restaurace, kdy se vždy cítíme úplně jinak

Modrý kaftan, který vznikl v koprodukci Maroka, Francie, Belgie a Dánska, se neuchyluje k tendenčnímu obviňování institucí a hrdiny nestaví proti určitému systému. Poukazuje na stereotypy přítomné v mnoha komunitách a současnou dobu vnímá jako novou příležitost, nikoli hrozbu. Maryam Touzani za snímek obdržela cenu Fipresci na loňském festivalu v Cannes a uvedla ho rovněž v Karlových Varech. Pokud budete mít možnost jej zhlédnout v malém a tichém kinosálu, rozhodně neváhejte.

Loni vzniklo 76 českých filmů – dokumentárních, hraných i animovaných. Vybrat ty nejlepší z nich bylo těžké. Kritériem bylo hlavně to, aby ona vybraná sedmička pokaždé reprezentovala jiný filmový styl.