Kocour v botách: Poslední přání nás vrací do Shrekova světa a má potenciál restartovat celou sérii

Po více než deseti letech se na plátna vrací oblíbený animovaný hrdina, kterého studio DreamWorks představilo roku 2004 snímkem Shrek 2. O sedm let později po dalších dvou pokračováních získal sólový film Kocour v botách, který slouží jako origin postavy. U nás nasbíral necelých 300 tisíc divaček a diváků a celkově dostatečně nenavázal na předchozí úspěchy filmů se Shrekem. Po dlouholeté absenci příběhů ze Shrekova světa se tedy znovu dočkáváme jeho rozšíření, které avizuje pomyslný restart celé série.

Po heroickém dobrodružství v prvním díle se nacházíme v diametrálně odlišném bodě kocourova života. Ve španělských vesničkách vystupuje po putykách, kde si nechává četnými davy čechrat své kočičí ego. A to poté, co poráží mohutné nepřátele, rozdává lup či předvádí muzikální čísla. Film dává znovu naplno vyniknout charismatické osobnosti Antonia Banderase, který kocourovi propůjčil hlas, a muzikální začátek s rvačkou během oslavy dává vzpomenout na akčňák Desperado (1995).

Všemi milovaný a zároveň nenáviděný odpadlík však po dalším slavném vítězství zemře, když na něj při oslavách spadne zvon. Po probuzení u doktora se zděšením zjišťuje, že mu z původních devíti kočičích životů zbývá už jen jeden. Znamená to pro něj ztrátu jistoty a neohrožený hrdina je poprvé v životě vystavený strachu, který je umocněný tím, že po jeho zatykačem vyceněném životě začne prahnout zabijácký vlčák. Kocour se tak dává na úprk a se ztrátou svého kordu za sebou pomyslně nechává i kariéru psance.

Útočiště nalézá v hromadném domově pro kočky, které ani nemluví stejným jazykem. Na dvorku zakope svůj zorrovský kostým a vrhne se do monotoního života s jediným cílem – přežít. Snímek jednou sekvencí otevřeně odkazuje k úvodní části válečného opusu Apokalypsa (1979), když ve střihové montáži využívá coveru ke skladbě This Is the End skupiny Doors. Rozzáběrováním a psychedelickou dvojexpoziční montáží zrcadlí kocourův strnulý stav bez náboje, který prožívá i hlavní postava Apokalypsy. Tato paralela ilustruje bezmocné rozpoložení zvířete, jelikož jediné, co ho v životě žene kupředu, je zápasení a adrenalin, což mu život bez akce nemůže poskytnout.

Po časovém úseku stráveném v bezútěšném prostředí, během kterého ke kocourovi přilnul dobromyslný psíček, dostane jeho život nový impuls. Do kočičího domova vpadne gang medvědů, kteří hledají legendárního hrdinu, ve snaze přimět ho k nalezení magického místa skýtajícího splnit člověku jakékoli přání.

Kocoura nedopadnou a on se s vidinou znovuzískání devíti životů rozhodne opět vydat na dobrodružnou cestu na magické místo, na které ho doprovází zmiňovaný psíček. Není však sám. Bude muset změřit síly s nemilosrdným bossem pekařské fabriky, medvědím gangem a starou známou číčou Tlapičkou, s níž mají nedořešenou minulost. Navíc se v kocourových patách drží také zabijácký vlk.

Svou zápletku snímek čerpá z vrcholného spaghetti westernu Hodný, zlý a ošklivý (1966). Po obdobě pokladu jdou tři skupiny, které se nakonec setkají na určeném místě. To však není jediným motivem, jenž si snímek z daného žánru vypůjčuje. Samotná postava kocoura je typickou ukázkou samotářského antihrdiny, jehož život je zasvěcený cestě za bohatstvím, které je jeho jedinou motivací. Zapadlé španělské vesnice, vyprahlé pouště a velikosti záběrů výrazně asociují westernovou estetiku, která je plně zužitkovaná s finální katarzí.

Samotná kocourova osobní cesta pak mapuje přerod z nedůvěřivého excentrického narcise v osobu, která se dokáže sblížit s ostatními, otevřít se jim a díky nim získat odlišný pohled na svět. Snímek nese jednoduché a nosné poselství o tom, že člověk by neměl prahnout po nesmrtelnosti, nýbrž si užívat každého okamžiku svého života. Nesledujeme tedy očekávanou cestu plochého hrdiny bez chyb, ale emocionálně komplexní postavu, jejímž prostřednictvím je dětské publikum citlivým způsobem konfrontované se smrtí.

Výtvarná stránka těží ze stylu, který Sony představilo svým Spider-Manem: Paralelními světy (2018), jenž vyniká výraznou stylizací vycházející z komiksů. Kocour v botách kombinuje již tradiční vizuál nastavený předchozími díly, s neotřelými akčními pasážemi, které jsou stylisticky odlišné a výtvarným provedením připomínají ilustrace z dobrodružných a pohádkových knih. DreamWorks se podařilo přinést do jejich portfolia svěží animační vítr, což může odstartovat celkovou renesanci studia a celé série, která dlouho stagnuje. Nápaditě se vymanila z realistického pojetí animace, kterou razí trendy udávající Pixar, jenž své příběhy stále víc ochuzuje o výrazný výtvarný otisk.

Akční scény jsou dynamické, využívají nápaditého rozzáběrování, během kterého akce zůstává přehledně zmapovaná, a širokého barevného spektra. Svět je vyobrazený se stejnou živelností a dravostí, kterou disponuje ústřední dvojice kocoura a číči. Snímek standardně uchovává humorné situace, generované postavou psíčka, který je neznalý světa a objevuje ho společně s publikem. Díky tomu film skvěle udržuje pozornost, což je pro mladší oči konzumující především krátkometrážní obsah takřka nepostradatelné.

I díky tomu, že vedlejším, ať už záporným či kladným postavám, je věnovaný dostatek prostoru a nechybějí motivace k jejich činům, získává dobrodružná jízda celistvý a funkční rámec, jenž se i přes množství postav nezdržuje s dlouhou expozicí, přesto dává smysl. Poutavé vedlejší linie pak hlavní lince umožňují podávat sugestivní kontext. Dohromady tvoří lákavé tablo rozmanitého fikčního světa mísícího tradiční pohádkové motivy s postmoderním zpracováním.

Ačkoli snímek nijak nepřesahuje hranice mainstreamu a nepřináší převratné zpracování či odvážnou tematiku, eklekticky z různorodých děl a žánrů skládá hravý divácký celek, který na plátnech přinese zaručenou zábavu, již od takového filmu očekáváme. V rámci své pomyslné kategorie vyčnívá nad ostatní velkostudiovou výrobou pro mládež. Doufejme proto, že nakopne oblíbenou sérii k dalším, stejně svěžím dobrodružstvím.

Marvelovské komiksy se rozrostly na třicet titulů. Druhý díl Black Panthera však postrádá původního hrdinu, nahradily ho hned čtyři hrdinky. A padouch je ještě méně padouchovitý než předtím.