Intimní drama Amerika řeší kulturní, emoční i sexuální bariéry migrantů sice citlivě, ale přece jen rutinně a v náznacích

Snímek Amerika měl premiéru na letošním karlovarském festivalu a tento týden vstupuje do tuzemských kin. Režisér Ofir Raul Graizer před projekcí vyzdvihoval nostalgickou hodnotu filmu, jehož natáčení jej zavedlo zpět na místa, kde vyrůstal. Momentálně žije v Berlíně a Izrael opustil podobně jako protagonista Eli, muž ve středních letech a bývalý nadějný sportovec, jenž v USA učí plavat začátečníky. Návrat do vlasti po smrti autoritářského otce, jehož hrubá výchova Eliho poznamenala, přináší další osobní tragédii, ale rovněž příležitost nalézt pochopení u etiopské květinářky Iris.

Grazier tematicky navazuje na svůj celovečerní debut Cukrář z roku 2017, v němž představil bisexuální milostný trojúhelník. Berlínský cukrář měl poměr s izraelským ženatým mužem a po jeho tragické smrti vyhledal jeho vdovu, s níž jej pojí zármutek nad ztrátou milované osoby.

Amerika výchozí situaci lehce obměňuje. Zatímco režisérovo předchozí dílo budovalo vztah mezi odcizenými aktéry, tedy německým mužem a izraelskou vdovou, Eli s Iris nalézají společnou řeč kvůli tíživé izraelské minulosti. Eliho život se postupně vyjevuje ve flashbacích, z nichž pochopíme otcovu násilnickou povahu i dlouhodobě potlačovanou homosexualitu jeho syna. Vždy byl zamilovaný do nejlepšího kamaráda Jotama, ale rodinné dusno a převládající ideologie jej přiměly emigrovat a změnit si jméno.

Iris má duši umělkyně a scenérie ve filmu se často přizpůsobují barevnému květinovému designu, který ji obklopuje doma i v práci. Stýská si, že tamní architektura je veskrze bílá a nevýrazná, odrážející striktní společenskou náturu. V Cukráři zasáhla do osudů ústřední trojice smrt, v Americe Grazier aplikuje ještě melodramatičtější zápletku.

Truchlící Iris nejprve Eliho obviňuje, ale sdílená prázdnota je posléze svede dohromady. Zdrcený Eli ji požádá, aby mu dle vlastních představ zvelebila zahradu, čímž do jejich rozštěpené kulturní (a v Eliho případě i sexuální) identity vnáší harmonii podobně jako do jejich prohlubujícího se vztahu. Snímek žádá od publika empatii, velká část příběhu se odehrává podle předvídatelného mustru, který ani nechce něčím překvapovat.

Grazierův scénář nechává postavy promlouvat spíš v náznacích a místy v poetických frázích, z nichž emoce a životní postoje aktérů vyplývají mezi řádky. Amerika je více podobenstvím o osobních prožitcích režiséra, jenž žije s přítelem a gay orientaci neskrývá, nežli realistickým dramatem postaveným na dialozích a markantní psychologické proměně.

Vztahy mezi protagonisty by se pravděpodobně vyvíjely jinak, kdyby někdo projevil aspoň špetku horkokrevnosti a uvěřitelných emocí. Iris i rodiče Jotama po nehodě nechtějí s Elim mluvit, v příští scéně však není po této zahořklosti ani stopa. Z potenciální silné linie osamělého kajícníka se rychle přeorientujeme na standardní milostné schéma.

Intimním pasážím mezi Iris a Elim neschází pozorné oko filmaře, jenž znázorněná traumata nosí ve svém srdci, a tragické vyústění podtrhuje jinak neokázalou fatálnost tohoto střetu dvou odlišných kultur. Místy se dokonce nabízí interpretace ve stylu politické alegorie. Společně s Elim do Izraele přijíždí Spojené státy, které způsobí neštěstí (byť nepřímo), z něhož se tamní lidé po zbytek filmu rehabilitují.

Takové myšlenky ale neodpovídají komorním záměrům Graziera, jenž natočil další subjektivní výpověď formou bezpečného emocionálního kalkulu. Díky dobrým hercům a poctivému přístupu k tak profláklým žánrovým prvkům jako dočasné kóma a milostný trojúhelník Amerika nespadá mezi laciné pseudoumělecké festivalovky.

Dvě hodiny ale prostě uplynou, místo aby publikum vtáhly a zasáhly vyústěním, které oproti soustředěnému zbytku působí jaksi ledabyle. Grazier po Cukráři nepřichází s ničím novým, ale pokud se řadíte mezi fanoušky či fanynky jeho debutu, Amerika vás dozajista uspokojí, popřípadě aspoň vyloženě nezklame.

Tato recenze je trochu výjimečná. Vznikla úplně spontánně bez scénáře a obsahuje spoilery, jak film dopadne. Vzhledem k tomu, že ale hodně lidí tápe, co měl konec znamenat, snad bude užitečná.