Recenze: Seriál Zmizet beze stopy propojuje napjaté vztahy mezi USA a Izraelem s příběhem o krvavé pomstě

Zmizet beze stopy představuje další ambiciózní projekt s mezinárodním rozměrem, jehož hlavní tváří je izraelský herec a tvůrce Lior Raz. Ten je tučně podepsán už pod úspěšným seriálem Fauda o speciálních armádních jednotkách, který se od roku 2015 rozrostl do tří dvanáctidílných sérií. Razova novinka s anglickým názvem Hit and Run vypráví o izraelském průvodci Segevovi (Raz), jehož americkou manželku Danielle (Kaelen Ohm) v Tel Avivu záměrně srazilo a usmrtilo projíždějící auto. Řidič z místa ujel a zdrcený Segev zahajuje s pomocí své sestřenice, policistky Tali (Moran Rosenblatt), vlastní pátrání, které jej zavádí až do New Yorku. Zde je jednak konfrontován s vlastní temnou minulostí a jednak odkrývá pravdu o Danielle, jejíž tajné poslání hrozí zcela rozvrátit pečlivě budované americko-izraelské vztahy.

Tvůrci si tedy ukusují pořádné sousto a od samého začátku dávají najevo, že chtějí mít nad publikem informačně navrch. Segev se totiž ocitá ve vězení a schytává ošklivou nakládačku, načež se vyprávění přesouvá o tři týdny zpět a rozvíjí se příběh, který uvádí do chodu nemilosrdná veřejná poprava Danielle. Před sledujícími se rázem zhmotňují možné podoby fabule, které není tak složité odhadnout. Už v průběhu první epizody jsme ostatně prostřednictvím flashbacků seznámeni s tím, že Danielle byla Američanka a že Segev nebyl jediným izraelským mužem v jejím životě – pojmy CIA, tajná agentka či možný únik střežených informací vyvstávají divákům a divačkách v hlavách mnohem dříve, než je „přechytralý“ seriál vůbec vysloví, a komplexní příběh dostává v tomto směru trhliny hned ze startu.

Snaha o komplexnost je přitom opravdu značná a přináší paradoxy. Série na pohled nevypadá bůhvíjak draze a za poctivou řemeslnou profesionalitou se neskrývá příliš atraktivně zrežírovaných a památných sekvencí. Z dějové perspektivy je pro změnu patrné, že ústřední zápletka a často překomplikované směřování za nikterak překvapivým vyústěním neodpovídají dlouhému sedmihodinovému formátu. Místy je příběh, od druhé epizody rozprostírající pozornost mezi New York a Tel Aviv a navíc zahrnující krátké flashbacky s Danielle, sestříhán dynamicky a tvůrci šikovně přelévají zvědavost z jedné epizody do druhé. Často se však dlouho přešlapuje na místě a málo dialogů má takovou váhu, že by jejich přeslechnutí zásadněji ohrozilo pochopení děje. A to je u příběhu s parametry investigativního thrilleru a s motivy mezinárodní špionáže nešťastné.

Na druhou stranu, právě velké příběhové ambice a míšení různých žánrů

nakonec udržují pozornost a zasluhují se o to, že série neupadá do zbytečného podprůměru. Vyšetřující linie Segeva, jenž se v New Yorku spojí s dávným parťákem Ronem (Gal Toren) a obrací vzhůru nohama i obávané podsvětí, totiž místy disponuje atmosférou undergroundových gangsterských příběhů. A motivy vysoké politiky, diplomacie a špionáže, které vyprávění zastřešují a do nichž záhadná Danielle spadala, se s příběhem o krvavé osobní pomstě a pátrání buldočího hrdiny celkem obstojně doplňují.

Největším problémem zůstává spíše falešná přechytralost seriálu, který se stále pokouší něčím překvapovat a cosi velkého odhalovat, avšak postupně se zvrhává v rutinní odboj osamělého protagonisty, jenž chce být někým mezi „seagalovským“ typem hrdiny a Johnem Wickem. Když už se zdá být vše ztraceno a nahání ho policie i zpupní byrokrati, Segev se vždy jako zázrakem probije na svobodu, popřípadě využije starou známost, jíž je špičková novinářka Naomi (Sanaa Lathan), a opráší schopnosti získané při krvavé službě v Mexiku. Seriál jako by postupně rezignoval na důležitost toho, co se v něm odehraje, a vše podřizoval efektu a tomu, jak se to přesně odehraje.

To se týká také Segevovy těhotné sestřenice Tali, která mu z Tel Avivu pomáhá ve sběru informací a jejich objasňování, popřípadě i onoho „druhého izraelského muže“, s nímž měla Danielle milostný vztah. Tím byl vysoce postavený člen izraelského konzulátu Assaf (Lior Ashkenazi), z nějž Danielle tajně páčila informace vedoucí až k velkému mezinárodnímu spiknutí, a jeho linie má do překotného vyprávění vnášet určitý řád a vysvětlování. On je tím, kdo se už dříve nevědomky ocitl uprostřed špionážní hry mezi Izraelem a USA, a také on je smrtí Danielle emocionálně zasažen, přestože jej pouze využívala – v součtu však poslouží jen k předání potřebných informací publiku a žádnou výraznější stopu v příběhu nezanechá.

Totéž pak lze napsat i o příběhu obecně. Ten si sice hlavně v posledních epizodách pravidelně pomáhá křížovým střihem mezi liniemi v Americe a Tel Avivu, čímž navyšuje tempo a napětí, ovšem hutnost zobrazovaných událostí v něm uvadá a otevřený závěr, slibující pokračování, neuspokojí. Finále se navíc odehrává ve tmě a osobně jsem rezignoval na zoufalé pokusy o orientaci v prostoru.

Co naplat, že tvůrci seriálu Zmizet beze stopy celkem dobře ovládají seriálové vyprávění a přichází s příběhem, který je poutavý a spojuje různé tradiční žánry. Provedení a distribuce informací jsou totiž místy tak rutinní, že si publikum posteskne při vzpomínce na adrenalinové dobrodružství Jasona Bournea, jehož tato devítidílná série čas od času připomíná – například v napínavých a časově zhuštěných sekvencích, kdy Segev uniká před pronásledovateli z hlídaného letiště a dokáže je ladně přechytračit. Podobně přirozených scenáristických motivů je ovšem v seriálu poskrovnu a většinou zůstává pouze u okázalé snahy – ta je docela sympatická a poctivá, ovšem na zásadnější událost v rámci stále bohatší a kvalitnější televizní tvorby to ani zdaleka nestačí.

Hodnocení: 55%