Karatistický seriál Cobra Kai i ve čtvrté sérii rozvíjí naplno témata rodičovství, školní šikany a následků křivd

Daniel (Ralph Macchio) a Johnny (William Zabka) se po letech nepřátelství konečně spojili, aby čelili společnému nepříteli, zákeřnému senseiovi Johnu Kreesovi (Martin Kove), jenž Johnnymu přebral resuscitované Cobra Kai a s ním i většinu studentů. Trojice mužů uzavřela dohodu, že po příštím místním turnaji v karate bude muset dódžó, které prohraje, ukončit svou činnost. Daniel s Johnnym se snaží najít způsob, jak sladit své rozdílné způsoby výuky a studenty na turnaj co nejlépe připravit. Kreese si však pro trénink přivede posilu, na niž má Daniel z minulosti hodně špatné vzpomínky.

Čtvrtá řada Cobra Kai, seriálového pokračování trilogie Karate Kid, navazuje na předchozí řady nejen dějově, ale naštěstí i stylem a kvalitou. Opět jde o suverénně zvládnutý mix několika žánrů – rodinné dramedie, teenagerovské romance a sportovního akčňáku.

Všechno dobré, co seriál doposud nabízel, najdeme i v aktuální sérii. Cobra Kai má mnoho hlavních postav, všem ale věnuje adekvátní péči – jejich charakterizaci, motivacím i vývoji. Daní protagonisté nejsou jednorozměrnými figurkami, ale komplexními osobnostmi, které se do konfliktů, jež následně nepříjemně bobtnají, obvykle dostávají nešťastnou souhrou okolností. V podstatě nikdo se tu nechová jako zloduch jenom proto, že by ho bavilo být zlý – dotyčný/á má vždy srozumitelně představené důvody (trauma z minulosti, složitou rodinnou situaci apod.). I ten největší antagonista (Kreese) se navzdory svým pevně daným hodnotám (žádné slitování se soupeřem, odpor ke slabochům a zbabělcům) dokáže v klíčové situaci zachovat lidsky a férově. A naopak i ty nejkladnější postavy (Daniel a jeho rodina) se na základě předchozích špatných zkušeností občas k někomu zachovají hůř, než by si dotyčný člověk v tu chvíli zasloužil.

Skvěle jsou využity i všechny nové, popřípadě staronové postavy. Řeč je primárně o Kennym, novém žákovi základní školy, který během série projde mrazivým vývojem, a Terrym Silverovi (Thomas Ian Griffith), padouchovi z Karate Kid 3, který v příběhu sehraje velmi zásadní úlohu. Scenáristé z něj snadno mohli udělat pouhého Kreesova přihrávače, ve skutečnosti ho ale využili mnohem rafinovaněji. I jemu dopřáli výrazný dramatický oblouk, který završili na jednu stranu překvapivě, vzhledem k předchozím událostem ale v podstatě logicky.

Danielovo nekonečné velebení zesnulého pana Miyagiho (Pat Morita) a jeho ušlechtilé filosofie už sice začíná být trochu otravné, tvůrci si to ale patrně uvědomují. Dobře toho využili v dialogu Daniela se synem Anthonym, z něhož se v této sezóně stane téměř ukázkový agresor, jenž s kamarády začne šikanovat nového žáka školy, jímž je zmíněný Kenny.

Téma šikany je jedním z ústředních už od první série. Právě kvůli ponižování „šprtů“, neschopných se bránit starším a silnějším spolužákům, Johnny Cobra Kai po desítkách let znovuotevřel. Na konfliktu Anthonyho s Kennym tvůrci (opět) působivě ilustrují nejen to, jak v současnosti probíhá šikana mezi dětmi (klíčovým prvkem je kyberšikana), ale hlavně její potenciální neblahé dlouhodobé důsledky. Cobra Kai až učebnicově poukazuje na to, že z milého a přátelského člověka se kvůli šikaně či třeba i „jen“ z nepochopení poměrně snadno může časem stát také agresor, popřípadě někdo zatrpklý, nepřátelský vůči všem. Včetně lidí, kteří by mu rádi pomohli.

Hlavním myšlenkovým motivem této série je, že každý člověk má slabinu, kterou lze proti němu využít, a že by neměl slepě následovat životní cestu, kterou pro něj někdo jiný (rodič, mentor) vytyčil, ale snažit se najít si svou vlastní. Znázorněno je to zejména prostřednictvím Danielovy dcery Sam (Mary Mouser), která se svými rodiči začíná cítit svázaná. Ohledně rodičovství seriál sympaticky moralizuje i v případě Johnnyho, jenž je od prvních epizod dobrým otcovským vzorem mladému sousedovi Miguelovi (Xolo Mariduena), zatímco jeho vlastní syn Robby (Tanner Buchanan) vůči otci stále cítí silnou zášť za to, že ho i s matkou v dětství opustil.

Důraz na charaktery, jejich vztahy a přesvědčivé eskalování rozbrojů, z jejichž mnohdy nešťastných vyústění nejednou zabolí u srdce, je tedy stále nejsilnější stránkou seriálu. Tvůrci ale nadále válí i v dalších dvou zásadních rovinách – humoru a akčních scénách.

Vtipné momenty opět s přehledem zajišťuje především Johnny, jehož roztomilé buranství scenáristé skvěle vytěžují už čtvrtý rok v kuse. Johnnyho povaha, natrvalo zaseklá v humpoláckých 80. letech, je vzhledem k dnešní době charakterizované snahami o všemožnou korektnost opětovně zdrojem skvělých hlášek a situací. Zejména Johnnyho nábor dospívajících dívek do svého dódžó je malý komediální klenot.

A pokud jde o akci, i kontaktní souboje si drží vysokou úroveň kvality. Nejvíce záležet si dle očekávání tvůrci dali na bitkách ve dvou posledních epizodách, které jsou věnovány chystanému turnaji. Minimálně dva zápasy mají nejen velmi povedenou choreografii a nasnímání, ale jsou i nadmíru napínavé. Finále série je nadupané i po stránce scénáře, který během vypjatého turnaje (a i po něm) nabídne několik silných zvratů, které s příběhem (a diváckými očekáváními) pořádně zamávají. Pátá série, která už je údajně hotová, rozhodně bude mít o čem vyprávět.

Jediné, co může Cobra Kai v budoucnu výrazně zkazit, je, že se začne dějově točit v kruhu. Zatím mají tvůrci evidentně stále dost nápadů, které příběh posouvají poutavým způsobem kupředu. Dříve nebo později ho ale budou muset nějak uzavřít. Nezbývá než doufat, že odhadnou tu správnou chvíli, aby seriál neskončil předčasně, nebo naopak nedoplatil na neúměrné natahování. Zpočátku se mohlo zdát, že seriál jako je tento, by mohl mít sotva dvě série, protože brzy nebude o čem vyprávět. Jenže nyní už má čtyři a vypadá to, že ani pátá zřejmě nebude poslední.

Aktuálně jde stále o výbornou zábavu, která s přehledem zvládá pokrýt překvapivé množství témat a trefovat se do vkusu širokému spektru diváků. Nedá se jednoznačně tvrdit, že by se seriál s přibývajícími sériemi zlepšoval, či naopak upadal. Vysoko nastavenou laťku kvality se mu daří držet, aniž by tvůrci výrazněji měnili koncept. Jedná se o plynulé, kontinuální vyprávění, působící dojmem, že ho tvůrci mají dobře promyšlené až do konce.

Každopádně ale platí, že kdybych měl děti zhruba od deseti let výš, na tenhle titul bych s nimi koukal s obrovskou chutí. Věřím tomu, že by si každou epizodu užily podobně jako já, navíc by je seriál nenásilnou formou dobře připravil na složité situace, které je během dospívání pravděpodobně neminou.

A ještě jedna věc. Přestože každý rok vidím spoustu akčních filmů různých povah i kvalit, už dlouho mě žádný z nich tolik nemotivoval jít se učit nějaké bojové umění jako právě Cobra Kai.

hodnocení: 80 %