Po dvaceti letech se probudila z kómatu a rozhodla se vrátit na střední. Nová komedie Netflixu není ani vtipná

Maturitní ročník (Senior Year) je nový snímek od Netflixu, jehož režie se ujal britský tvůrce a autor seriálu Grace a Frankie Alex Hardcastle. První ohlasy nejsou zrovna nejlepší, například na webu The Guardian si kritici stěžují primárně na obsazení Rebel Wilson, jež sehrála hlavní roli. Vyčítají jí její nedůvěryhodný a přehrávaný herecký projev. Dále jim přijde, že snímek postrádá elán a vtip a že se z nej stala dvouhodinová nudná podívaná bez špetky originality.

Rebel Wilson, již jsme mohli vidět například v Družičkách, Jak přežít single či No není to romantika? ale měla v nové komedii velmi těžkou úlohu. Příběh totiž vypráví o maturantce Stephanie, která byla vášnivou roztleskávačkou a toužila se stát královnou maturitního plesu. Život se jí obrátil naruby po vážné nehodě, když upadla do kómatu a probudila se o dvacet let později. Stephanie se tak octila v těle dospělé ženy před čtyřicítkou, ale mentálně zůstala na úrovni sedmnáctileté puberťačky. Autoři recenzí Wilson vyčítají, že mnohem víc než teenagerka působí jako upištěná naivka, která je spíše hloupá než nevyspělá. Podle mě má tato komedie bohužel mnohem víc chyb.

Dětství Stephanie nebylo jednoduché. Jako malá se s rodinou přestěhovala z rodné Austrálie do USA, kde nemohla zapadnout. Krátce nato jí vážně onemocněla máma, která následkům nemoci podlehla. Stephanie si vysnila, že bude populární, stane se kapitánkou roztleskávaček a sbalí vysněného kluka. A tak se také stalo, tedy… Skoro.

Už byla téměř na vrcholu, maturitní ples se kvapem blížil, její vysněný princ Blaine (Justin Hartley) měl jít s ní jako její doprovod a partner, když se to stalo. Během jednoho vystoupení ji během akrobacie zradil tým a Stephanie se zřítila na zem, udeřila se do hlavy a upadla do kómatu. Prsty v tom měla její rivalka Tiff (Zoe Chao), která nedokázala unést konkurenci. S tanečnicemi se domluvila, aby Steph při dopadu nezachytily, žádná z nich ale nečekala, že to bude mít takové následky. Což mě přivádí k úplně první výtce vůči tomuto titulu. Z úvodní scény, kde se ocitáte v minulosti, je zřetelné, že za její nehodu může Tiff. Vidíte, že žárlí a že se domluví s ostatními. Tím to ale hasne. Ve filmu se nedočkáte žádného vysvětlení, proč jí ostatní pomohly.

Celou dobu jsem čekala, že se budou tvůrci zabývat i samotnou nehodou, Stephanie dosáhne spravedlnosti a viník bude náležitě potrestán. K této myšlence mě přivedla i scéna, když jde hlavní hrdinka po probuzení z kómatu navštívit svého nyní již expřítele. Ten žije s Tiff a má s ní dceru Brie (Jade Bender). Když Steph opustí jejich dům, Tiff si jde okamžitě otevřít láhev vína. Předpokládala jsem, že se bojí odhalení a bude se Steph chtít znovu zbavit, aby se o ní nikdo nic špatného nedozvěděl. Ale nic takového se nestalo.

Stephanie vlastně vůbec neřeší nehodu, i když k ní existuje video, kde jde všechno vidět. Místo toho se zajímá jen o to, aby se vrátila zpět na střední, kterou nyní vede její nejlepší kamarádka ze školy Martha (Mary Holland) a vypomáhá jí kamarád Seth (Sam Richardson). Stephanie chce složit maturitu, stát se opět kapitánkou roztleskávaček a zazářit na plese. Na povrch ale začnou vyplouvat jisté změny, které se za dvacet let odehrály. Steph si musí zvykat na řadu novinek, například na mobilní telefony či na to, že být gayem už neznamená snášet příkoří.

Tady se projevuje typická moderní tendence Netflixu. Za každou cenu musí do všech nových filmů dávat LGBTQ+ komunitu, a to i přesto, že pro snímek vlastně nemá žádný přínos a působí v něm poněkud na sílu. Fakt, že má Steph nového gay spolužáka a že je lesba i její nejlepší kamarádka, ve filmu sice zmíněné je, ale tvůrci s tou tematikou nijak dál nepracovali.

Ve snímku působí až neuvěřitelně, jak snadno se Steph dokázala adaptovat novému světu a společnosti. Ze dne na den získá na Instagramu přes 40 tisíc odběratelů, a to jen díky jednomu tanečnímu videu. Na druhou stranu je ale velmi působivě zpracované to, jak neuvěřitelně ztracená je sama v sobě.

Údajné herecké přehrávání Rebel Wilson by se dalo omluvit tím, že šlo o masku, za níž se Stephanie schovávala, aby ukryla vyděšenou a uplakanou citlivou dívku, jež se skrývá uvnitř. Zvenčí působí jako silná, sebevědomá, hlasitá, drzá a někdy i sobecká, uvnitř je ale pravý opak. Když se totiž v závěru filmu začne její charakter přeci jen trochu posouvat, herecký výkon Wilson působí o dost věrohodněji.

V této komedii, která vlastně vůbec není vtipná, se tvůrcům nepodařilo odvyprávět smysluplný příběh, který by měl hlavu a patu. Jedinou postavou, jejíž minulost je zde nějak nastíněná, je Stephanie.

O nikom dalším se nedozvíte nic, co by utvářelo jakýkoli celistvější a věrohodnější charakter. Martha je lesba, která se marně snaží udělat svět lepším, že na střední škole tvoří umění z tampónů a říká, že se snaží chránit životní prostředí. Již z prvních scén, kdy Stephanie nastoupí opět do školy, je ale jisté, že jsou studentům ředitelčiny ambice fuk, a jakmile se jim naskytne příležitost, zdivočí. Otec (Chris Parnell) hlavní hrdinky nejeví vůbec žádné emoce, Seth je naivka a nechá sebou libovolně zametat, Tiff je asi od základu mrcha, která touží pouze po slávě, a Blain přemýšlí rozkrokem. Alespoň takové pocity z postav budete mít, což není dostatečný psychologický obraz charakterů, které se ve snímku objevují po celou dobu jeho dvouhodinového trvání.

Od Maturitního ročníku nečekejte žádný velký dojemný příběh, špičkový scénář ani úžasné herecké výkony. Jedná se o průměrný film, kterých existují stovky. Téma „jsem teenager, zničehonic se změním v dospělého a neumím se chovat“, již bylo zpracováno mnohokrát, například ve filmu Žába k zulíbání. Jediný rozdíl je, že se Steph nezměnila pomocí nějaké magie, nýbrž kvůli nehodě. Maturitní ročník si nejspíš už nikdy znovu nepustíte, protože jednoduše neexistuje jediný důvod, proč byste měli.