Ztracené město je ideální film na rande. Nabízí dobrodružství, romantiku i spoustu kvalitního humoru
Spisovatelka Loretta Sage (Sandra Bullock) píše úspěšné romantické romány, které se odehrávají na těch nejexotičtějších místech světa. Jejího dvorního hrdinu, okouzlujícího dlouhovlasého dobrodruha Dashe, ztělesňuje na obálkách jejích knih dobře vypadající, celkově ale velmi nepraktický ňouma Alan (Channing Tatum). Právě on se ale stane Lorettinou největší šancí na záchranu života, když je unesena lehce šíleným miliardářem Abigailem Fairfaxem (Daniel Radcliffe) na exotický ostrov kdesi v Atlantiku. Fairfax si totiž usmyslel, že Loretta ve své poslední knize detailně popsala cestu k mýtickému Ztracenému městu, v němž se ukrývá poklad nedozírné hodnoty.
Trailer: Ztracené město
Ztracené město, které natočila dosud prakticky neznámá bratrská dvojice Aaron Nee a Adam Nee, je velmi příjemným překvapením, které bych se nebál označit za jednoho z nejzábavnějších a celkově nejpovedenějších následovníků výborné dobrodružné komedie Honba za diamantem. Klasický žánrový snímek Roberta Zemeckise z první poloviny 80. let čerstvá novinka připomene už výchozí situací, kdy se autorka červené knihovny nedobrovolně stane protagonistkou velkého dobrodružství, které skoro jako by vypadlo z některého z jejích děl. A během něhož najde lásku svého života.
Ztracené město ale rozhodně není žádným otrockým plagiátem zmíněného hitu, v němž herecky zazářili Michael Douglas a Kathleen Turner. Když totiž pomineme podobnost ústřední zápletky, jde si snímek svou vlastní a dostatečně svébytnou cestou. Především pak ve smyslu, že film o něco více než k staromódnímu romantickému dobrodružství o hledání bájných pokladů inklinuje k rozpustilé komedii s prvky parodie. Důkazem toho je zejména postava Alana, která má zpočátku zcela záměrně mnohem blíže k legračním sidekickům typu Dannyho DeVita z Honby za diamantem či Johna Hannaha z Mumie než k silně stylizovaným okouzlujícím drsným hrdinům, jako je Douglasův Jack Colton, Indiana JonesHarrisona Forda či Rick O'Connell v podání Brendana Frasera.
Sebeuvědomělost a podvratnost, které tvůrci dávají v sympatické míře najevo hned od prvních momentů, se naplno projeví ve chvíli, kdy ze scény radikálně zmizí největší herecká hvězda filmu, která je přitom do té doby vehementně (a naprosto bezchybně) prezentována jako ultimativní kvintesence románového (super)hrdiny. V daném momentu film dokonce může působit jako satirický výsměch publiku očekávajícímu pouze další hloupé a nenápadité naplnění tradiční narativní šablony.
Pro nepřipravené publikum to může být solidní šok, podobný těm, jaké známe například z některých provokativně odvázaných komedií Bena Stillera (viz Tropická bouře) nebo skupiny kolem Setha Rogena, Jamese Franca a Dannyho McBridea (viz Princ a Pruďas, Apokalypsa v Hollywoodu apod.). Ale bohužel nic podobně hardcore, co by diváky a divačky mohlo v jejich očekávání nadcházejícího děje znejistit (a černohumorně pobavit), už pak film nenabídne.
To ale neznamená, že by Ztracené město už nemělo čím zaujmout. Svůj příjemně uvolněný tón, na nějž je velice snadné se během okamžiku naladit, si udržuje až do konce. Tvůrci se v adekvátně přímočarém a nekomplikovaném ději nezdržují žádnými zbytečnostmi a po celou dobu zásobují publikum odpočinkovou zábavou na úrovni. Sice ne výjimečnou a revoluční, rozhodně ale dostatečně kultivovanou a invenční.
Obligátní putování nehostinným pralesem s nebezpečnými padouchy v zádech je doplněné neméně povinným postupným sbližováním ústředního dua a okořeněné všudypřítomným nadhledem, vesměs povedenými dialogy, občasnou solidní akcí a příležitostnou památnou pasáží. Odstraňování pijavic z nahého Tatumova těla je skoro tak dobrá „milostná“ scéna jako například poměřování jizev mezi Melem Gibsonem a Rene Russo ve Smrtonosné zbrani 3. Bullock a Tatum mezi sebou sice nemají až tak jiskřivou chemii, jako herečtí tahouni ale fungují od začátku až do konce velmi dobře. Radcliffeův záporák je jednorozměrná karikatura rozmazleného blázna toužícího po bohatství, pro potřeby příběhu je ale dostačující a někdejší představitel Harryho Pottera v roli se zjevnou chutí přehrává.
Ztracené město je nenáročná a ničím zásadní podívaná, která po skončení rychle a snadno vyšumí z hlavy. Podobných snímků existují spousty, na druhou stranu je třeba říct, že tento je společně s Jumanji: Vítejte v džungli tím možná nejlepším za posledních několik let v rámci daného žánru. A navíc je to film jako stvořený pro rande.