„Peníze si do hrobu nikdo neveme.“ Dokumentární Polosvět rozebírá do hloubky neobjasněné vraždy z krimi seriálu Devadesátky

Polosvět si nedal za cíl šokovat a budit po téměř třech dekádách senzaci, ale detailně rozebrat někdejší případy, které hýbaly společností a nad kterými se dodnes vznáší řada spekulací a pochybností. Cyklus je rozdělený do čtyř žánrových částí, přičemž zatím jsou v éteru díly Polosvět veksláků a Polosvět světských. Zatímco seriálové Devadesátky obsadily do prvního dílu vyděrače Antonína Bělu, potažmo kmotra Františka Mrázka, a do druhého majitele Discolandu Sylvie Ivana Jonáka, Polosvět se v první části detailně zaměřil na Mrázka a jeho neobjasněné zabití a v pokračování dominoval Antonín Běla, Mrázkův známý a obchodní partner (jak by se s lehkým cynismem dalo říct), který byl zabit o 12 let dřív.

Velkým kladem Polosvěta jsou bohaté videoarchivy a výběr účinkujících. Investigativní novinář Jaroslav Kmenta je jedním z mála z tuzemské žurnalistické branže, kdo má terén takto podrobně zmapován. Trojici režisérů Kmenta poskytl cenné rady v rámci psaní scénáře, ale nejdůležitějšími postavami dokusérie jsou někdejší vyšetřovatelé případů (elitní detektiv Jan Štoček se podílel na vyšetření případu nájemné vraždy ženy Ivana Jonáka, odhalil Roubalovy hrůzné činy i takzvané orlické vrahy, Hynek Vlas byl zase členem týmu Tempus, který „dělal“ na vraždě Františka Mrázka) a v díle Polosvět světských syn Antonína Běly František. Ten své vzpomínky a postřehy líčí ve vězeňském munduru, neboť je ve výkonu trestu, a ačkoliv jde o několikrát vězněného gaunera, divák si k němu dokáže vybudovat jisté sympatie.

František Běla byl vychováván romským otcem v duchu světské mafie. Na předávkování drogami zemřel v devadesátých letech nejdříve jeho bratr, v roce 1994 byl zastřelen jeho otec a v roce 2020 zemřela jeho matka. „Peníze si do hrobu nikdo neveme. Jsme všichni nešťastný. Ať já, ať Mrázek mladej, ať je to Monika. Všichni jsme nešťastný. Všichni jsme nějakým způsobem poznamenaný,“ reflektuje Běla na konci druhého dílu série. „A jestli rodiče říkali, že to dělali pro nás... Nedělali to pro nás. Kdyby to dělali pro nás, tak jsme teď někde jinde. Dělali to bohužel pro sebe.“

Druhá část věnovaná světským je divácky vděčnější, neboť se v ní dozvíme mnohem více osobních detailů ze života Antonína Běly a jeho rodiny. První část věnovaná vekslákům a Františku Mrázkovi je na tyto informace poměrně skoupá a tvůrci jako berličku využívají dohrávané pasáže. Druhým důvodem, proč je „Mrázkův“ díl méně divácký, je fakt, že i jeho zavraždění je opředeno většími spekulacemi. V době, kdy byl Mrázek roku 2006 zastřelen, se řešil prodej kolosální Sezuty (jedním ze zájemců byl i Agrofert Andreje Babiše), Mrázek byl mnohem sledovanější a významnější postavou například pro tuzemskou politiku.

Pokud diváka v případě Běly zamrazí kvůli nebývale otevřené výpovědi syna Františka a někdejšímu obávanému členovi URNA Pavlu Šrytrovi (podobné prorůstání státního a nelegálního světa se později naplno ukáže například u tzv. Berdychova gangu), který od státu za uvalení do vazby vysoudil více než milion korun, v kauze Mrázek se ke slovu dostávají odvolaní policejní vyšetřovatelé, Kubiceho zpráva a šokované špičky ČSSD. Mrázkova vražda ještě není promlčena, ale jak vidno z dokumentu, k novému otevření případu není sebemenší vůle.

Řada diváků v komentářích k Polosvětu cituje obdobný slovenský dokumentární cyklus Mafiáni, který má prý víc „šťávy“. Aby neměl, když na východ od nás se zabíjelo a zakopávalok do země jako na běžícím páse, sociopati jako Mikuláš Černák jsou ve vězení za několik prokázaných chladnokrevných vražd. Další desítky mu sice nikdo neodpáře, ale ani neprokáže, protože většina svědků už zkrátka nežije. Jedním z mála, kterým se podařilo zůstat naživu, je někdejší úspěšný kulturista a kontroverzní podnikatel Milan Reichel, neustále usilující o své očištění, zatímco jiní špičkoví kulturisté jako Ondrej Žemba a Pavol Grolmus zemřeli nebo byli zavražděni. Takže v tomto případě bych Slovákům vážně nic nezáviděl.

hodnocení prvních dvou dílů: 75 %