Co nebylo v seriálových Devadesátkách: Ivan Jonák dělal bodyguarda Karlu Krylovi, Antonín Běla přežil útok protitankové střely

Režisérovi Peteru Bebjakovi se podařilo natočit mrazivý odkaz na divoké devadesátky, řada diváků ocenila například velmi autentický herecký přerod Michala Novotného v postavu Ivana Jonáka, majitele Discolandu Sylvie. Realita devadesátek nicméně byla o poznání drsnější, nikoliv idylická, jak na ni v současnosti vzpomínáme. Seriálové Devadesátky mne vybídly zapátrat v internetových archivech, knižních publikacích či populárních podcastech a dozvědět se o propletených vztazích, příbězích a osudech víc.

Devadesátá léta zcela logicky navazovala na to, čím skončila normalizační osmdesátá léta. Padl sice komunistická vláda, ale výrazných úloh a míst se chopili lidé spjatí s předchozím režimem, často postavy s důležitými kontakty. Taxikáři, veksláci, pochybní podnikatelé bratříčkující se s oficiálními představiteli normalizace se v novém prostředí (policie i justice byla nějakou dobu ochromena) rychle zorientovali a chopili se příležitosti mimořádně snadno zbohatnout (a stejně rychle jmění utratit).

Svou úlohu sehrála i nebývale rozsáhlá prezidentská amnestie Václava Havla. Dle serveru ČT24 bylo v celém Československu k 1. lednu 1990 za mřížemi zhruba 31 tisíc odsouzených, přičemž amnestie se dotkla zhruba dvou třetin z nich. Propuštěni na svobodu byli vězni odsouzení k trestům odnětí svobody do dvou let. Lidem odsouzeným na delší dobu se odnětí svobody zkrátilo o třetinu až polovinu.

Zatímco jedni se bavili v klubech, objevovali kouzlo volného trhu a s ním spojené výdobytky, politické špičky řešily hlavně ekonomickou transformaci spjatou s privatizací. Doba to byla mimořádně dynamická, legislativa tempu nestačila a dodržování zákona bylo často odsunuto na méně důležitou kolej. Vše západní bylo vítané, ač to s ohledem na dobové fotografie a estetiku může vyznívat jakkoliv kýčovitě a úsměvně.

Nekorunovaným králem devadesátek byl okázalý Ivan Jonák (1956 – 2016), kontroverzní podnikatel a zakladatel libeňského Discolandu Sylvie, kde si podávaly dveře hvězdy popu spolu s politiky a pochybnými představiteli polosvěta (živě to v podcastu České podsvětí popisuje novinář Josef Klíma). Jonák měl už z normalizační éry blízko k taxikářům, vyhazovačům a vekslákům. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody za objednání vraždy své ženy Ludviky (7. dubna 1994), což nikdy nepřiznal a stál si za tím, že byl obětí justičního omylu. Ve vězení sepsal knihu vzpomínek Sex, Disco, Revoluce! s podtitulem „můj bestseller“ (2019). Je to pozoruhodné čtení doprovázené řadou archivních fotografií a obsahem (ne kvalitou literatury) připomínající pábitelské historky Bohumila Hrabala. Nikdo už ale nemůže s jistotou říci, zda a jak se ve skutečnosti odehrály.

Se svým legendárním bílým mercedesem se Jonák například účastnil polistopadových protestních akcí roku 1989, když podporoval Občanské fórum. V budově rozhlasu se náhodou setkal s Karlem Krylem, jemuž kvůli své mohutné postavě dělal bodyguarda a řidiče v jednom. V roce 1990 pořádal akce za zákaz Komunistické strany Československa, na jednu z nich přizval Karla Kryla a sklidil nebývalý úspěch. Pochopitelně z toho káplo i plno peněz...

Kromě mafiánského podnikatele Františka Mrázka se v první části Devadesátek objevila též postava Antonína Běly, muže v pozadí, který díky kontaktům a pomocníkům neměl problém vydírat a vybírat výpalné, což se mu nakonec stalo osudným. Bělův příběh zaznamenal jeden z nejvýznamnějších tuzemských investigativních novinářů Jaroslav Kmenta na konci 90. let, tedy až po jeho smrti v roce 1996, kdy ho v jeho vile v Úvalech zabili nájemní vrazi (dopadnout se je dosud nepodařilo).

V návaznosti na Devadesátky Kměnta Bělovu roli v tuzemském podsvětí detailně popsal v lednovém článku pro magazín Reportér. „Vrchol jeho kariéry souvisí s divokou dobou začátku devadesátých let. Část podnikatelů se tehdy nechovala právě vzorně: půjčovali si v bance a nespláceli, kupovali zboží na faktury a neplatili za něj. Nebo dělali ještě horší věci: někoho vydírali, jiné nechávali zabíjet. Tihle lidé provozující špinavý byznys pak potřebovali někoho, kdo je bude chránit nebo kdo za ně bude tu nejšpinavější práci dělat. A právě to byla role Antonína Běly.“

Běla byl aktivní již od 70. let, kdy byl spojován s loupežným přepadením na pražské pobočce pošty na Těšnově, kde zemřel policista. V té době bylo Bělovi 30 let a stal se jedním z podezřelých. Běla se vypracoval na jednoho z vlivných členů podsvětí, stýkal se s veksláky, obchodoval s bony a jeho učedníkem se stal budoucí mafián František Mrázek. O něm se často spekulovalo, že nechal Bělu v roce 1996 zavraždit kvůli neshodám a nesplaceným půjčkám.

Příběh Antonína Běly a jeho ženy Marie zachytila v pozoruhodném třídílném podcastu Té noci pes neštěkal... Bronislava Janečková. Novinářka zaznamenala mimořádnou výpověď vdovy po šéfovi podsvětí, která musela žít dvojí život pod taktovkou romského rodu, šikanou Bělovy matky a se skutečností, že jí jeden syn zemřel na předávkování drogami, muže jí zabila mafie a druhý syn se se závislostí na drogách také nedokázal vypořádat a momentálně je ve vězení. Působivý podcast popisuje situacie, kdy na dům Bělových někdo vyslal protitankové střely, Bělová se dozvídala střípky z mafiánského zákulisí při přípravě večeře a nikdy nenašla odvahu z rodiny odejít (protože by ji manžel našel a nedopadlo by to dobře). Bezmoc a tíhu života Marie Bělové přerušila až smrt v listopadu roku 2020.

Výše zmiňovaný investigativní novinář Jaroslav Kmenta, autor řady knih, filmových námětů a scénářů, v nejnovějším rozhovoru pro Deník.cz uvádí, že „devadesátky byly nekompromisní“. V té době došlo mimo jiné k dosud jediné vraždě novináře-informátora na našem území. Šlo o Václava Dvořáka z Kostelce nad Černými Lesy, který se už z dob normalizace znal s Františkem Mrázkem, začal na něj vynášet informace vyšetřovatelům a novinářům, což se mu později stalo osudným. Investigativnímu novináři Práva Pavlu Blažkovi Běla v 90. letech unesl dceru, když ji odtáhl do svého plzeňského „penzionu“. A je to právě Blažkův syn, který se v minulosti a nově i ve vládě Petra Fialy stal ministrem spravedlnosti za ODS. Netušené souvislosti a paradoxy, při nichž zamrazí.

Komu jsou seriálové Devadesátky málo, může sledovat výše zmíněné podcasty, články a knihy (nejen) Josefa Klímy a Jaroslava Kmenty (včetně jeho starších badatelských zjištění na autorově webu) a nově též třídílnou dokusérii Polosvět (v televizi na ČT2 vždy ve čtvrtek od 20 hodin a také na iVysilani.cz), na níž se Kmenta podílel coby autor námětu a scenárista.