Pán tygrů je zpět s příběhem sexuálního predátora a šarlatána Doca Antlea
Pokud jste už alespoň dva roky předplatiteli Netflixu, pravděpodobně jste zaznamenali virální a mediální šílenství s názvem Pán tygrů. První řada dokumentárního pořadu od Rebeccy Chaiklin a Erica Goodeho dorazila na streamovací službu před osmnácti měsíci a v začátcích pandemie koronaviru se stala společenským fenoménem, z nějž vzešly tisíce memů či fanouškovských instagramových stránek. Dokument o svérázném gay a polyamorním chovateli tygrů a další exotické zvěře, který vystupuje pod alteregem Joe Exotic, fungoval jako dostatečně bizarní forma reality show, v níž se před očima tvůrců a diváků odvíjely nepředstavitelné zvraty plné „mimozemských“ protagonistů.
A jedním z kupy těchto pozoruhodných individuí byl také Joeův obchodní vzor a rádoby ochranář velkých koček Doc Antle (známý též jako Bhagavan Antle), jenž utkvěl v paměti jako hlavní tvář podivného safari, fungujícího zároveň jako jeho harém a ideologické útočiště. Právě na něj se nyní zaměřuje další třídílný přídavek s názvem Pán tygrů: Příběh Doca Antlea, který v dvouhodinové stopáži odhaluje podezřelou minulost nového protagonisty, opředenou svědectvími o sexuálním zneužívání nezletilých dívek a záhadným úmrtím jednoho z nejvěrnějších spolupracovníků.
Trailger: Pán tygrů: Příběh Doca Antlea
Pokud jste viděli i druhou sérii, která se na Netflixu objevila teprve v polovině listopadu, pak jste obeznámeni se zásadní proměnou dokumentu. Úspěch první řady totiž znovu otřásl životy mnoha účinkujících a tvůrci se mimo jiné vydali zkoumat následky, které projekt Pán tygrů zanechal v bezprostředním okolí Joea Exotica, stejně jako v celé společnosti, zatížené na konspirace a fanouškovské teorie. Joe skončil za mřížemi a Goode s Chaiklin upnuli svou pozornost hlavně na minulost jeho konkurentky Carole Baskin, jíž mnoho zainteresovaných osob připisuje vinu na čtvrt století starém úmrtí jejího bohatého manžela. Z fascinujícího pozorování exotického prostředí a postav, které samo zdůrazňovalo senzacechtivost publika, se Pán tygrů posunul k investigativní a konspirační mozaice, jejíž sestavování vedlo bohužel do prázdna.
Charizmatický kříženec Charlese Mansona a Harveyho Weinsteina
A velmi podobně je na tom také další kapitola o Docu Antleovi, která se měla evidentně svézt na přetrvávající vlně popularity a zájmu. Jednašedesátiletý zvířecí trenér (užijeme-li oficiální popis z Wikipedie) se narodil jako Kevin Antle do zámožné rodiny, tudíž měl v otázkách financí vždy pohodlně vystaráno. A mohl se vrhnout na alternativní životní filosofii, kterou v něm probudil náboženský guru Swami Satchidananda. Vedla až ke vzniku pověstné zoo či tradice kočovných kouzelnických představení, to vše pod heslem „pomáhejme ohroženým zvířatům“. Namísto záslužné a mírumilovné činnosti ovšem hovoříme o praní špinavých peněz a zneužívání tygrů nejen za účelem snadného a různorodého příjmu, nýbrž i s vidinou efektivního svádění naivních pubertálních dívek.
Tvůrci si zřejmě narychlo sedli s několika ženskými oběťmi, které byly
vysvobozeny z Antleova nebezpečného a rafinovaného vlivu. Výpovědi těchto žen, spolupracovníků či učňů se vzájemně proplétají a vytváří obrázek, o němž ani nejde přemýšlet v nějakých širších interpretačních mezích. Antle z něj vychází jako alternativní verze Charlese Mansona, získávající si důvěru přibližně čtrnáctiletých puberťaček a stojící v čele obchodního a sociálního uskupení, jež několik oslovených pamětníků neváhá označit slovem „kult“. V současnosti žije se třemi partnerkami a obdobná polygamie se táhne celým jeho životem. Bývalé manželky i milenky vzpomínají, že s ním v rané pubertě odcházely dobrovolně. Až v dospívání a po seznámení s jeho výbušnou promiskuitní povahou pochopily, že se staly obětí zneužívání nezletilých a že se nachází v okultní společnosti fetišisty a narcise Antlea.
Jeden ze vzpomínajících neváhá Doca nazvat Harvey Weinsteinem v oblasti exotické zvěře, čímž referuje k nechvalně známému filmovému producentovi, jehož sexuální aféry pomohlo veřejně odhalit současné hnutí #MeToo. Dokumentaristé se tedy vyjadřují k aktuálnímu a ožehavému tématu, ovšem schází jim pádné argumenty a hlavně rámec, do něhož by své další svědectví zasadili. Sledující je seznámen s kontextem Antleova dospívání a s praktikami, jež využíval k manipulaci a šarlatánství. Od začátku se přitom dává na vědomí, že jde o podvodníka, který vůbec nedbá na blaho zvířat a jenž sexuálně zneužívá neplnoleté ženy. Termín hebefil zde sice nezazní, ale jak lépe charakterizovat muže, jehož evidentně přitahují fyzicky nevyzrálé dívky ve věku 11 až 15 let?
Chvályhodné záměry utopené v uspěchaném dokumentárním rámci
Poznamenané ženy jsou proti bývalému guru ochotné svědčit, ovšem z jejich vyprávění se zpravidla nedozvíme víc, než co nabízí už zmiňovaný a dost stručný profil na Wikipedii. Výpověď o takto prováděných zločinech, které v tomto případě navíc kromě samotného sexuálního aktu zahrnují i psychologickoumanipulaci, jsou samozřejmě vždy důležité. V bizarním světě Pána tygrů, k němuž jsme ještě relativně nedávno všichni přistupovali jako ke dveřím do světa mimo každodenní realitu, tyto motivy jaksi zanikají. Tvůrci totiž, stejně jako v minulé sérii, opět nepřichází s žádným individuálním rozřešením a místo samotného Antlea zkoumají rozházené střípky svědectví, které skládají uchvátaně a nekoherentně.
Poslední, třetí díl navíc odbočuje k tajemnému úmrtí Docova spolupracovníka, které se odehrálo před dvaatřiceti lety a v němž má Antle podle mnohých prsty. V podstatě se variuje schéma druhé řady, v níž většinu stopáže zabralo retrospektivní vyšetřování zmizení (a velmi pravděpodobně i smrti) manžela Carole Baskin, již nyní všichni podezřívají minimálně ze spoluúčasti na vraždě. Antle opravdu mohl zabít kolegu, jenž byl nalezený mrtvý po pádu ze strmé skály, přičemž tvůrci zpovídají i tři pozůstalé sourozence. Série rozhovorů a nejasných vyjádření ovšem nikam nevede a nežádoucím efektem je to, že od zajímavého Antlea se pozornost přesouvá k prchavým důkazům o jeho potenciálně nejzávažnějším zločinu. Sám Antle se dokumentaristům příliš neotevírá a na úkor archivních záběrů nemá tolik prostoru, tudíž se musíme spoléhat jen na tvrzení ostatních zpovídaných účastníků, jichž se v třídílné sérii objevuje přibližně tucet. A podobně odstrčený zůstává také Joe Exotic, jenž je znovu připomenutý pouze jako majitel tygří rezervace, která se snažila co nejvíce opisovat od Docovy zoo. Pozoruhodný svět chovatelů koček zkrátka zůstává jen pozadím a projevy specifických osobností jeho aktérů „v přímém přenosu“ zde citelně schází.
Závěr přichází záhy a Pán tygrů: Příběh Doca Antlea zanechává v prvé řadě dojem dokumentární přeplácanosti a všehochuti. Kromě několika silných osobních příběhů Docových obětí a kvapně uzavřeného vyšetřování možné vraždy dostáváme portrét, který na dvou hodinách nemá šanci dosáhnout komplexnosti, o niž by stál. Život Doca Antlea je snad ještě pozoruhodnější (v negativním smyslu) než osudy Joea Exotica a zahrnuje také distribuci drog, provozování náboženského kultu a samozřejmě spoustu obvinění z týrání zvířat. To vše ale vidíme jen v náznacích, které přinesly už předcházející série, a byť je vyzdvihnutí #MeToo roviny chvályhodné a přínosné, v součtu nám tento dokumentární spin-off moc neřekne. Respektive nás opustí s nutkáním dozvědět se mnohem více, což zkrátka není dobře – obzvláště pak s vědomím, že nic nového už tvůrci v rukávu zřejmě nemají.