Pán tygrů: Nejbizarnější pořad loňského roku se vrací s druhou sérií, v níž buranství a exotika ustupují četným konspiracím

Když se v březnu loňského roku zjevil na Netflixu Pán tygrů, v němž výstřední homosexuální chovatel velkých koček Joe Exotic svádí tuhou bitvu s tajuplnou ochránkyní kočkovitých šelem Carole Baskin, streamovací gigant uhodil hřebíček na hlavičku. Miliony lidí se připravovaly na první přísná opatření proti Covidu-19 a atmosféra absurdity a téměř surreálnosti, kterou dokumentární série a její aktéři vytvářeli, představovala ideální prostředek k odreagování a úniku do jiného světa.

Ústřední figurou tohoto světa byl Joe Exotic, známý též jako Tiger King. Vzhledem i chováním připomínal mediálního cirkusáka, jenž dává celému světu na odiv své alter-ego a všude hledá příležitost k velké show, která mu může vydělat peníze a získat fanoušky. Jeho entuziastický přístup k životu i vězněným zvířatům vyvolával od začátku zlé předtuchy a vedl k neuvěřitelné spleti motivů, kterou dokumentaristé odhalovali za pochodu a stejně jako publikum na ni nemohli být nijak připraveni. Před našima očima se odehrávaly homosexuální svatby se třemi partnery, holdování metamfetaminu či vidlácká reality show, v níž Joe do všeho střílel funkčními zbraněmi a vyhrožoval zabitím své hlavní konkurentky. Došlo také na napadení tygrem, jehož výsledkem byla amputace ruky, a vše vrcholilo aférou a obviněním, že si Joe po letitém a vzájemném chrlení výhružek objednal vraždu jeho ideové a obchodní oponentky Carole Baskin, což jej společně s dalšími nesčetnými žalobami za kruté zacházení se zvířaty či zpronevěru přivedlo na 22 let za mříže. Baskin oproti tomu zůstala na svobodě s podezřením, že měla prsty v záhadném zmizení svého bývalého movitého manžela, pohřešovaného už čtvrt století. A když se připočte tucet veskrze pochybných a rozporuplných vedlejších postav, satirická zábava a vděčný terč konspiračních teorií byly na světě.

Zábava přitom po většinu času hrála prim. Sledovat nepřehlédnutelného protagonistu s vizáží exotického burana, jak v rámci kampaně na guvernéra rozdává lidem prezervativy se svým obličejem azpívá kýčovité country songy, mělo něco do sebe. Prostřednictvím Joea Exotica se tvůrcům dařilo ironicky vykreslit politické a hlavně mediální rodeo USA, v němž cokoli senzačního a vybočujícího přitahuje fanoušky jako klíště. Pro Joea byly tímhle lákadlem především divoké kočky, jichž podle svých slov choval více než dvě stě. A sledujícím stačilo pár minut, aby se utvrdili, že více než o bezpečí a blahobyt zvířat jde excentrickému majiteli zoo o vlastní publicitu a prestiž. Zneužívání zvířat vyrůstajících v zajetí představuje důležitý motiv, který dokument účelně vyzdvihoval na pozadí příběhu lidských aktérů, kteří své mazlíčky využívají ke všemožným, nepřirozeným a hlavně obchodním praktikám. Šlo o nepředvídatelnou změť bizarních postaviček a zvratů s očekávaným (zneužívání zvířat) i nečekaným přesahem, který udělal z účinkujících individuí celebrity a z jejich propletených osudů detektivní skládačku.

Druhá série navazuje právě na druhý aspekt ve znamení konspiračních teorií a investigativní retrospektivy. První epizoda má vyloženě meta charakter a odkrývá, jak se protagonisté předchozí série vyrovnávají s až fanatickým odkazem, jaký Pán tygrů alias Tiger King ve společnosti zanechal. Joe si odpykává svůj trest za mřížemi a my sledujeme skupinku jeho odhodlaných podporovatelů, kteří se dožadují omilostnění u dosluhujícího prezidenta Trumpa. Carole se pro změnu objevuje v americké verzi pořadu Stardance (Dancing with the Stars) a naplno čerpá ze slávy, která jí loňského března spadla do klína. Na internetu dokonce zveřejňuje svůj obsáhlý videodeník, který má dokazovat, že nemá nic společného se zmizením a pravděpodobnou smrtí exmanžela Dona Lewise.

Dokumentaristé Rebecca Chaiklin a Eric Goode vědí, že zábavu i mrazivé

zvraty, spojené s postupným vybarvováním charakterů, už vyčerpali a že jádro pudla vězí v minulosti. Vydávají se tedy na obsáhlé pátrání po pravdě a dosud velmi interní seriál ze soukromí proměňují ve standardní detektivní vyšetřování v jeho faktickém i psychologickém rozsahu. Vydáváme se po dávných stopách pohřešovaného Lewise a poznáváme nesnadná dospívání Joea i Carole. Prvně jmenovaný trpěl pod přísnou rukou svého otce a zažíval těžkosti vinou neskrývané homosexuality, Baskin pro změnu v patnácti letech opustila domov a už v devatenácti narazila na bohatého a staršího Lewise. A jsme také svědky aktuální snahy o očištění Joeova jména. Ten se projevuje jen prostřednictvím telefonních hovorů z věznice a stojí si za tím, že na něj vše naaranžovali jeho obchodní partneři Jeff Lowe (jenž vypadá jako harleyácké slizčí dvojče Jamese Camerona) a James Garretson, který pro změnu připomíná přerostlou vraždící panenku Chuckyho.

Jednotlivé epizody přeskakují nejen mezi různými motivy, ale také mezi odlišnými formálními přístupy, které drží pohromadě jen úmysl reflektovat události a společenský ohlas první série. Ta totiž vyburcovala mnoho jedinců i celých zvířecích a federálních organizací k jejich vlastnímu a často obnovenému vyšetřování. Dokument například představuje internetového online detektiva Jacka 'Rippera', odhodlaného usvědčit Carole z vraždy svého ex. Jack je natolik zapálený, že si jej do týmu vybírá i ambiciózní právník John Phillips, najatý pozůstalými příbuznými Dona Lewise. První meta epizodu tedy střídá objasňování čtvrtstoletí staré záhady, načež se vracíme k případu Joea Exotica a sledujeme, jak se stahují mračna nad podvodníkem Jeffem Lowem a vyloženě agresivně psychopatickým Timem Starkem. Ti po jeho uvěznění krátce spolupracovali na přemístění bývalé Joeovy ZOO a čelí soudním útokům ze strany ochránců zvířat i mnoha nařčením z minulých prohřešků.

Zdá se vám to složité a obsáhlé? Pak můžete vzít jed na to, že neznámých je v téhle příběhové rovnici, založené na lžích, podvodech, přetvářce a zneužívání divokých zvířat, ještě daleko více. A že dokumentaristé v jejich objasňování naprosto selhávají a v součtu nepřinášejí vůbec nic nového. Jako kdyby automaticky očekávali, že po vzoru první série opět narazí na zlatou žílu. A když k ní veškeré výslechy, sahající až k občanům Kostariky, tentokrát nesměřovaly, rozhodli se kout železo, dokud bylo alespoň trochu žhavé. A do světa, otráveného protahující se pandemií, poslali uchvátanou a přeplácanou výpověď s umrtveným smyslem pro nadhled.

Negativní dopad má ale také skutečnost, že od onoho mimozemského a současně fascinujícího 'vidláctví' Joea Exotica odbočují tvůrci k nudnějším středostavovským aktérům, jimiž jsou například dcery zmizelého Lewise. Ty evidentně také využívají popularity seriálu a znovu se pouští do sběru důkazů proti Carole. Jde jim podle všeho hlavně o peníze a na pomoc si zvou také podivína vydávajícího se za médium, čímž naplňují manýry postarších znuděných žen a zapadají do obměněného rázu druhé série. Ta už se bohužel skoro nesoustředí na příběh o 'divných lidech s divokými kočkami'. Místo toho se věnuje obyčejným podvodníkům a vyznění předchozí řady nijak myšlenkově nerozvádí, jen kopíruje z vnější perspektivy.

Velkých otázek je před tvůrci spousta, ale při hledání odpovědí tentokrát nejdou příliš do hloubky. Za prvé proto, že se na malém prostoru věnují příliš mnoho postavám. A pak také, že těch opravdu šťavnatých a atraktivních novinek se od vydání první řady tolik neudálo, tudíž už seriál nestačí v takové míře překvapovat vršením absurdních zvratů a nových informací. Že se poněkud zvážnělo a ubralo na ironii, to samozřejmě souvisí se závažnými motivy druhé série, která se věnuje vyšetřování dávného zmizení či přezkoumávání okolností, které souvisí s plánovanou, leč nikdy neprovedenou vraždou Carole Baskin.

Na pozadí se přitom odvíjí linie s ochránci zvířat a samotné kočkovité šelmy hrají druhé housle - jsou opravdu jen obchodními artikly, jejichž počty lidští protagonisté často verbálně převádí na peněžní sumy. V samém závěru se sice dokumentaristé otevřeně vyjadřují na podporu divokých zvířat držených v zajetí a v libovolně velkém výběhu, ale tento soucit se jim předtím dařilo vyvolávat jen představováním lidí, kteří se o ně starají.

Přesněji řečeno, dařilo se to v první sérii, fungující na zvláštní sebereflektivní bázi - jako do krajnosti zahnaná mediální reportáž z prostředí, kde je extrémní medializace vyžadována na každém kroku. V té druhé už Pán tygrů předkládá poněkud vyčpělé a neobjevné schéma a přestává být pro televizní publikum tak exotickou volbou. Výstřední lidské charaktery, jimž většinou nevěříte ani slovo, stále udržují pozornost. Ale když je Joe Exotic za mřížemi a nekandiduje na prezidenta, tak to už není tak naplňující a mnohovýznamová zábava.

Nemožnost najít v té změti postav jediný sympatický, nezaujatý a zcela ryzí charakter (tou nejsvětlejší výjimkou je paradoxně oběť tygřího útoku s amputovanou rukou)je každopádně pořád fascinující. A odráží se třeba v osobě advokáta Phillipse, jenž rádoby bojuje za dobrou věc, ale ve skutečnosti se chce jen více objevovat v médiích. Mimoto je ovšem druhá série celkem zbytečným a oproti loňsku nicneříkajícím projektem, který už neumí zatnout zuby do živého a je zajímavý snad pouze z jediného důvodu - a to provázaností s první řadou, jejíž úspěch sebereflektivně rozvádí a po tak krátké době nabízí aktuální dodatek. Něco takového na poli dokumentu nepamatuji a celkem mě mrzí, že kvalita a atraktivita šly tak záhy dolů.

Hodnocení série: 55 %