Matrix Resurrections baví tematizováním sebe sama. Jako plnohodnotné pokračování ale neobstojí

Thomas Anderson (Keanu Reeves) je špičkový programátor a herní vývojář. Největší úspěch mu přinesla herní trilogie zvaná Matrix. Se svým týmem aktuálně pracuje na vzniku dalšího dílu. Vede vcelku obyčejný a poklidný život, trpí však zvláštními přeludy, kvůli nimž navštěvuje terapeuta (Neil Patrick Harris): často se mu zdá, že svět, v němž žije, není skutečný. Když ho jednoho dne vyhledá cizí dívka Bugs (Jessica Henwick), uvědomí si, že celý jeho život je možná jedna velká lež.

Úvodní nástin zápletky možná zní jako podivný vtip, jde ale o pravdivý popis první zhruba půlhodiny filmu, v němž se po téměř dvaceti letech vracíme do světa kultovní sci-fi ságy, jejíž první díl ve své době představoval ojedinělou filmovou revoluci.

Jen málokterý snímek z posledního čtvrtletí byl pro (nejen) kinematografii natolik významný a vlivný jako právě Matrix. Sourozenecké duo Wachowských na sklonku 20. století přivedlo na svět naprosto odzbrojující syntézu strhujícího sci-fi příběhu s výraznými kyberpunkovými rysy, fantastických triků, neuvěřitelně efektních přestřelek a kung-fu soubojů, to celé zabalené do nevídaně cool audiovizuálního stylu. Výsledkem bylo ojedinělé a vrstevnaté filmové dílo, čerpající to nejlepší z východních filosofií, ambiciózních anime (viz Ghost in the Shell), estetiky počítačových her, filmů Johna Woo atd. Chytrý a nesmírně osobitý velkofilm, inovativní kromě jiného i tím, že v něm svět a lidstvo nezachraňuje obrovitý svalovec či tajný agent s elitním výcvikem, ale mladý programátor, který většinu dne tráví sezením u počítače.

Nebylo proto divu, že něco tak progresivního, novátorského a přitom divácky přístupného a opojného se stalo obrovským hitem. Když pak v roce 2003 přišla dvojice pokračování, tábor fanoušků se rozdělil na dvě hlavní skupiny: lehce zklamané a naprosto nadšené. První nevyhovoval směr, jimiž se Reloaded a Revolutions vydaly, případně že vůbec nějaké sequely vznikly, protože jednička je sama o sobě dokonalé dílo, které – navzdory otevřenému konci – žádné pokračování nepotřebovalo. Druzí naopak oceňovali, že se tvůrci už tak velmi komplexní ideu a mytologii pokusili ještě více rozvést, svůj epický příběh o vyvoleném, jenž rozhodne válku lidstva se stroji, velkolepě završit a udělat tak z Matrixu něco jako nové Hvězdné války (myšleno původní trilogii). Zda se jim to povedlo, či ne, je dodnes otázkou, o níž se vedou (a nejspíše i nadále budou vést) dlouhé debaty.

Ať už si však o dvojce a trojce myslíme cokoliv, myšlenka na další díl musela připadat silně absurdní zřejmě většině publika. Po osmnácti letech ale nakonec skutečně vzniklo. A je velmi pravděpodobné, že bude pro širokou diváckou obec ještě mnohem kontroverznější než předchozí dva snímky.

O Matrix Resurrections se patrně bude hodně mluvit jako o „metafilmu“. Jestli je totiž nový snímek série, za nímž jako režisérka a hlavní tvůrkyně poprvé stojí pouze Lana Wachowski, v něčem opravdu zábavný, originální a hlavně jiný než jeho tři předchůdci, je to jeho první hodina, která se inspirativním (a značně ironickým) způsobem věnuje tematizování sebe sama. Realita, v níž Thomas Anderson zprvu žije, spočívá v tom, že vše, co jsme jako diváci viděli v původní trilogii, jsou pouze bludy, které hlavního hrdinu dlouhodobě pronásledují (a činí ho paranoidním). On je však využil ve svůj prospěch a na jejich základě stvořil počítačové hry, které se staly ohromně úspěšnými. Ústřední postavu (Neo) napsal víceméně podle sebe, jeho lásku (Trinity) stvořil na základě ženy, kterou pravidelně vídá ve své oblíbené kavárně (Carrie-Anne Moss), inspirací pro padoucha (agent Smith) se stal jeho šéf (Jonathan Groff) atd.

Navzdory úspěšné kariéře Andersona ale stále více trápí jeho psychika – pocity schizofrenie a podivných déjà vu jsou čím dál tím silnější a ani pravidelné schůzky s terapeutem a vysoké dávky (modrých) léků nepomáhají zlepšit jeho ztrápenou mysl, která někdy nedokáže rozlišit realitu od halucinací.

Firma, pro kterou pracuje, vyžaduje, aby přišel se čtvrtým dílem svého herního fenoménu. A právě v této chvíli přichází možná nejvýživnější část filmu – videoklipová montáž, kdy za hudebního doprovodu písně White Rabbit, jež zazněla i v traileru, paralelně sledujeme Andersonovu denní rutinu a hlavně geniální pitching, kde skupina programátorů a vývojářů během pár minut shrne všechny možné ideologie, motivy a přesahy, které se na fenomén Matrixu za léta jeho existence nabalily. Od kritiky kapitalismu, přes transgenderovou politiku, fascinaci bullet-time až k postesknutí si nad čím dál tím větší vyprázdněností filmového průmyslu, kdy se každý alespoň trochu nosný nápad, příběh či franšíza ve velkých studiích stále dokola recyklují a ždímou do poslední kapky.

Je téměř fascinující vidět v dnešní době velký studiový film obsazený áčkovými hollywoodskými hvězdami, který otevřeně poukazuje na to, jak jsou v současnosti velká filmová studia v krizi a utápějí se v natáčení sequelů, remaků, spin-offů atd. Trochu to připomíná situaci, kdy David Fincher v Klubu rváčů, rovněž velkém studiovém filmu s áčkovými hollywoodskými herci v hlavních rolích, nevybíravě kritizoval západní společnost za její posedlost konzumním stylem života.

Vlastně by mi vůbec nevadilo, kdyby se v podobném zábavně podvratném duchu nesl celý film. Bohužel ale Andersonova poutavě ztvárněná paranoia a šťavnaté satirické ozvuky se z děje nejpozději někdy v polovině téměř 150minutového filmu úplně vypaří. To, co následuje, je víceméně pouhou parafrází finálního aktu jedničky (záchrana Morphea) včetně závěrečného vyznění (Neův odlet). Nelze říct, že by Resurrections ve druhé polovině kvalitativně výrazně kleslo, „jen“ se stane celkově méně nápaditým a svébytným. Skoro by se ale dalo říci, že se promění v obyčejný „matrixovský“ blockbuster, který sice není úplně špatný, je ale otázka, jestli ho někdo vlastně vůbec potřebuje vidět... Mimochodem, fakt, že Morphea hraje jiný herec (Yahya Abdul-Mateen II) patří k těm méně divným věcem, k nimž ve filmu dojde.

Po formální stránce jde i tentokrát o vysoce nadstandardní podívanou. Výprava, digitální efekty, akční scény – to vše bez problémů splňuje současné požadavky a svou audiovizuální koncepcí plně navazuje na styl původní trilogie – extravagantní image (kladných) postav uvnitř Matrixu, velkolepá akce plná zpomalovaček, kamerových frajeřinek apod. Na druhou stranu o žádné akční scéně nelze říct, že by se vyrovnala těm nejlepším z předešlých filmů (přestřelka v hale v jedničce, honička na dálnici ve dvojce, válka se sentinely a souboj se Smithem ve trojce aj.). Částečně je to i tím, že efektní atrakce, byť jich rozhodně není málo, zde hrají druhé, možná až třetí housle. I v této rovině ale lze najít pár ucházejících nových nápadů (hlavně stylizace finální akce do epického městského zombie hororu).

Matrix Resurrections je hodně rozpolcený a těžko uchopitelný film. Obsahuje věci, které jsme v rámci série ještě neviděli a které dokážou vzbudit silný zájem a vlastně i kýžené nadšení. Jako plnohodnotné pokračování mnohými uctívaného tria snímků ale nakonec příliš neobstojí. Když pomineme hravý a lehce provokativní rozjezd a přijatelně vyřešené navázání na konec trojky, je čtyřka v jádru v podstatě typickým restartem silné značky. Na konci filmu se ocitáme zase téměř na začátku, takže je prakticky jisté, že u Warner Bros. nyní zoufale doufají, že Resurrections divácky uspěje a oni budou moci odklepnout rovnou celou novou trilogii, pět spin-offů a bůhvíkolik seriálů pro HBO Max. Vzhledem k tomu, že jde o dílo spíš pozoruhodné než skutečně dobré, moc nevěřím tomu, že by jim tahle snaha o vzkříšení kdysi velkého a vlivného fenoménu vyšla tak, jak by si patrně přáli.

Hodnocení: 65 %