Německý oscarový kandidát s hercem v roli androida je důkazem, že kvalitní filmová romantika umí dojmout, rozesmát i přimět k zamyšlení

Druhý celovečerní film režisérky, scenáristky a herečky Marie Schrader (Aimée a Jaguár) Miluj svého robota stojí na jednoduché zápletce. Osamělá badatelka Alma (Maren Eggert) je svým kolegou požádána o to, aby "otestovala" kvality androidního společníka Toma (Dan Stevens známý ze seriálů Panství Downton, Legion nebo Krásky a zvířete). Tom pochází z dílny společnosti Terrareca, kterou ve filmu zastupuje delegátka v podání Sandry Hüller (ztvárnila jednu z hlavních rolí v mimořádném Toni Erdmannovi), je naprogramován k tomu činit svému lidskému protějšku potěšení, umí brilantně debatovat, vařit, tančit nebo třeba počítat. Autorům snímku šlo o to konfrontovat notně rezervovanou workoholičku Almu s androidním protějškem, který má ve výsledku možná větší šanci navázat vztah a hlubší city než rezervovaná badatelka pracující od nevidím do nevidím.

Ačkoliv ve snímku Miluj svého robota vystupuje android, nemůže být řeč o sci-fi počinu jako například v případě ceněného filmu Ona (2013), kde Joaquin Phoenix navázal intimní vztah s operačním systémem Samantha namluveným herečkou Scarlett Johansson. Android funguje v Miluj svého robota jako kontrast, zvýraznění, nikoliv jako nutná atrakce pro diváka.

Miluj svého robota těží z klasických vztahových romancí s prvky situačního humoru, v čemž zde vyniká hlavně androidního Toma hrající Dan Stevens. Jím ztvárněné robotické pohyby nejsou přehnané, ale uvěřitelné. Působí mile, horlivě, ale v očích Almy nejednou též psychopaticky. Jeho podání rumby na tanečním parketu patří k mimořádným scénám filmu podobně jako uvedení pokoje do stavu před úklidem, návštěva badatelny nebo příprava romantické koupele při svíčkách.

Badatelka Alma se velmi pomalu otevírá svému pozoruhodnému protějšku a naráží na stejné překážky jako jakékoliv vztahy dvou lidí, přičemž vtip v tomto případě spočívá v tom, že si svého protějšku zdánlivě neváží proto, že je robot, ačkoliv je jasné, že sama touží po lásce a společnosti a ve výsledku se v řadě situací chová mnohem méně lidsky a důstojně než její protějšek (což si zprvu není ochotna přiznat).

Miluj svého robota velmi decentně vyvažuje komediální, romantickou i vážnější polohu s nádechem pocitů trapna a každodennosti (podobně jako v úvodu citovaný Toni Erdmann). V případě novinky režisérky Schrader rozhodně nejde o inovativní počin, ale o velmi zdařile pojatou komediální romantiku, která především kvůli hereckým výkonům, scénáři a dramaturgii nesklouzává do strnulého utopického kýče, snu o vztazích, které sníme, ale málokdy jich nedocílíme.

Škoda, že podobné snímky nevznikají také u nás. Není to nákladnější na výpravu, efekty ani herce. Se scénářem by si taky někdo poradil, byť vás asi hned nenapadne ideální jméno takového tvůrce nebo tvůrkyně. Mladší talenty však existují. Přehršel romantických komedií, které každoročně zaplavují tuzemská kina, mají k realitě mnohem dál než zmiňovaný německý snímek, kde se sice objevuje futuristický android, ale ve výsledku se tomu, co lidé ve svém vztahovém tápání prožívají, blíží mnohem víc.

Hodnocení: 70 %

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE