Recenze: Major Grom: Morový doktor je svéráznou ruskou kompilací Temného rytíře a akčňáků Guye Ritchieho

Major Igor Grom (Tikhon Zhiznevskiy) je svědomitým a nekonečně oddaným členem petrohradského policejního sboru, jenž se za zločinem žene snad i ve spánku. Jeho sebestředné a svérázné praktiky často přivádí nadřízené k šílenství, ovšem nyní je jich akutně zapotřebí - město totiž terorizuje neznámý vykonavatel 'spravedlnosti', jenž v masce a v obleku se zabudovaným plamenometem likviduje místní bohatou vrchnost. Stopy vedou k mocnému vývojáři oblíbené sociální aplikace a jeho poskokovi, avšak Gromovi hatí započaté vyšetřování jednak speciální vládní složky, jednak investigativní čmuchalka Yulia (Lyubov Aksyonova) a jednak jeho nový parťák, entuziastický zelenáč Dima (Alexander Seteykin). Společně musí dopadnout nebezpečného padoucha dříve, než svými činy a internetovými proslovy rozpoutá společenský chaos a chudinskou rebelii.

Po dvacetiminutovém úvodu, kdy sledujeme houževnatého Groma při zásahu proti bankovním lupičům a následně zavítáme na policejní stanici, se dá Major Grom: Morový doktor nejlépe charakterizovat jako akční kriminální komedie. Režisér Oleg Trofim si okamžitě bere inspiraci z Guye Ritchieho a svého hrdinu během akce nechává živě skládat možné budoucí scénáře - jediné dobytí ujíždějící dodávky s lupiči je divákovi ukázáno hned pětkrát, přičemž pro Groma vždy končí bolestivou smrtí. Policista si takto po vzoru Downeyho Sherlocka Holmese představuje možné důsledky svých akcí a volí nejlepší dostupné řešení.

Příběh se nese v ryze odlehčeném duchu až do chvíle, kdy se začíná formovat hlavní zápletka. Syn mocného miliardáře srazí při své šílené jízdě nevinné děti ze sirotčince, avšak soud snadno podplatí a vyvázne bez úhony. Netrvá dlouho a jeho vilu přepadne maskovaný a obrněný mstitel, který jej před zraky Groma nevybíravě zlikviduje a následně pokračuje v 'čistce' bohaté společenské sféry. Sám se považuje za mesiáše a stává se mediální senzací, jejíž následovníci na sebe nenechají dlouho čekat.

V tomto bodě se již naplno projevuje, že Major Grom je komiksovou adaptací,

která si inspiraci bere například z Temného rytíře a která zároveň slouží jako jistá parodie superhrdinských příběhů. Grom, jenž má jen velmi málo charakterních vlastností a po většinu času je prostě drsným málomluvným poldou, představuje komornější a usedlejší obdobu kladného superhrdiny, jenž chce za každou cenu pomoci napadenému městu. Jeho protivník oproti tomu připomíná klasického komiksového padoucha v čele se samotným Jokerem - opovrhuje řádem, který společnosti vtiskla bohatá smetánka, a po jeho definitivním odhalení vyjde najevo jeho nuzné dětství a charakteristická porucha osobnosti.

Navzdory těmto tradičním komiksovým vzorcům se ovšem snímek drží spíše při zemi a nesnaží se oslňovat šílenými akčními pasážemi. Několik zajímavě natočených a poměrně zábavných akčních scén ve filmu samozřejmě je a vše vrcholí uzavřeným soubojem mezi hrdiny a padouchem, ale ve více než dvouhodinové stopáži je mnoho prostoru věnováno Gromovi a jeho trablům s vyšetřováním. Příběh totiž poměrně brzy odbočuje také k buddy komedii o nepravděpodobné dvojici detektivních parťáků a do mnohdy vážného vyprávění o zažehnutí anarchie se neustále tlačí humor. A ač je komediální stránka místy vydařená, akce není špatná a pomrkávání k západním vzorům má své silné chvilky, vše dohromady nevyhnutelně vrže i skřípe a vyznívá více jako fanouškovský nežli profesionální projekt.

Osobou padoucha, jenž bohatým bere (byť rovnou životy) a chudým chce rozdávat, se především v závěru, kdy v celé metropoli propukává chaos, odkazuje k Jokerovi. Aby však tato linie nabyla skutečné působivosti a snad i seriózních myšlenkových podnětů, musel by být záporák přeci jen lépe prokreslen a nesměl by tak moc vyznívat jako pouhá karikatura. Protagonista Grom je pro změnu drsňákem osmdesátkové akční školy a protikladem Bruce Waynea, neboť nemá vystupování na úrovni a nikdy neskrývá svou veřejně známou identitu. A přitom i zde se najde podobnost s Temným rytířem, když Grom padne do zajetí a následně je vhozen na veřejnost v kostýmu padoucha - on sám se má stát v očích spoluobčanů monstrem a šílencem.

Romantická linie s Yulií je i důsledkem hrdinovy bezcharakternosti potlačena a v součtu nejlépe šlape příběh ve své buddy rovině a v odlehčených sekvencích, které spíše obhájí ten tematický mišmaš. Celý snímek má poměrně originální a osobité pojetí, ale pro samou eklektičnost na něm není originálního vlastně nic - a kupodivu to vadí mnohem méně, než by se jeden obával. Naopak jde o další promyšlený tah Netflixu, který přiblíží ruský obsah západním konzumentům. O 'ruský' projekt jde totiž až skoro na posledním místě, když je natolik protknutý americkou filmovou i komiksovou kulturou. V tomto směru se ostatně jedná o daleko vyspělejší, zábavnější a srozumitelnější počin nežli nedávní Ochránci, sloužící jako východní odpověď na fenomén Avengers a superhrdinských týmovek.

Major Grom: Morový doktor je ruským pokusem o globálně přístupný filmový produkt, jehož vysoká sledovanost na Netflixu odpovídá univerzálnímu a 'multižánrovému' obsahu. Dočkáme se odkazů na převážně komiksové příběhy o hrdinech a zloduších, ovšem oscilace mezi poctou a přiznanou parodií je často nevyvážená a zmatená. Těch výrazových prostředků je na jeden film přeci jen moc a v centru se nachází nepříliš zajímavé postavy, které víceméně plní karikaturní úlohy. Na nudné deštivé odpoledne však tohle dobrodružství ruského superpolicisty v pohodě vystačí, a nic víc od něj ani nikdo neočekává.

Hodnocení: 60%