Recenze: Sputnik - vesmírný parazit rozsévá smrt na sovětské základně

Předem zapomeňte na to, že nás Sputnik zavede do neprobádaných zákoutí vesmíru, kde vás nikdo neuslyší křičet. Jakákoli podobnost s Vetřelcem může vycházet pouze z okrajového žánrového spříznění a v podstatě celý příběh se odehrává ve střeženém vědeckém zařízení v tehdejším Sovětském svazu - zde podstupuje rozsáhlé zkoumání přeživší kosmonaut Konstantin Veshnyakov, který si s sebou z oběžné dráhy cosi přinesl. Mimozemská entita s ním vytváří zvláštní druh organické symbiózy a kontroverzní doktorka Klimová musí bojovat o život pacienta i proti nelidskému amorálnímu vedení.

Určitě lze říci, že jde o snímek s nadějným námětem, jenž se pokouší skloubit hrozbu děsivého monstra jako stroje na zabíjení s psychologickým efektem, které vesmírná potvora přináší coby parazit, schopný ukrást lidské tělo. A právě druhá rovina vzbuzuje při sledování velké naděje a načrtnutý koncept, který diváka velmi rychle zavádí do laboratoří na zkoumání pacienta, slibuje napínavou podívanou skoro ve stylu Věci. Samotný mimozemšťan vypadá skvěle a jeho životní podmínky zkrátka svádí k výživnému boji o přežití uprostřed betonové základny, z níž by nemělo být úniku. Jenže tvůrci chtěli bohužel vyprávět trochu jiný příběh, který celkový potenciál smutně podkopává.

S výjimkou prvních minut, kdy se ocitáme společně se dvěma kosmonauty na oběžné dráze a kdy proběhne 'nákaza' (přičemž mimozemšťan zaútočí podle všeho přímo z okolního vakua, což je zkrátka hloupost), se začínají v rychlém sledu kupit různorodé a často nesouvisející motivy. Ruští tvůrci jakoby chtěli odsuzovat tehdejší poměry v zemi a sovětskou ideologii, točící se kolem kultu hrdinství, ale v součtu nenabízí nic jiného než okopírování typických hollywoodských předobrazů se všemi druhy charakterů i konfliktů. Příběh o empatické doktorce uprostřed vojenské diktatury, která chce vetřelce pochopitelně využít ve svůj prospěch, je pak komplikován psychologickými flashbacky (zhola zbytečnými), nefunkční romantickou linií a množstvím momentálních rozhodnutí postav, které nedávají úplně smysl.

Což o to, když už se na scéně objeví samotný parazit a začíná jít do tuhého, je film docela zajímavý a udrží pozornost. Oksana Akinshina v hlavní roli má charisma a také ostatní herci jsou typologicky dobře obsazení, zatímco scény úmrtí mají jistou znepokojivost, byť obzvlášť v závěru jsou až přehnaně na efekt. Jenže plynulost vyprávění je neustále narušována zmíněnými dějovými vsuvkami a nudnými dialogy, které nikam nevedou, a konečné směřování příběhu bylo pro mě osobně zklamáním. Za normálních okolností nejstřeženější muž v celé zemi, který v sobě nosí smrtelně nebezpečného vetřelce, si společně s dobrotivou doktorkou postupně dělá, co se mu zlíbí. V té hromadě pochybných činů je vůbec těžké nějak nastolit hutnou atmosféru a diváka zaháčkovat, což se také zejména v prostřední části moc nedaří.

O neustálé budování temné atmosféry se kromě prostředí snaží hlavně hudba, která v celém průběhu duní skoro jako ve filmu Denise Villeneuva, ale i to je po chvíli spíše kontraproduktivní a místy otravné. Minimálně to zanechává hlasitý dojem, že podobné látce by slušelo přeci jen to komornější tiché provedení s důrazem na vzrůstající psychologický teror - zdejší překombinované a v součtu neoriginální uchopení sice neuráží a vybírá si světlé chvilky, ale jakýkoli výraznější otisk v nervové soustavě diváka nezanechá (obzvláště s přihlédnutím k tomu, že vetřelec prý čerpá energii právě ze strachu svých obětí).

Ač sliboval napínavou podívanou a v Rusku zaznamenával rekordní sledovanost, Sputnik zůstává jen řemeslně solidním sci-fi béčkem, které každý dobrý nápad neguje jeho nenápaditým scénáristickým uchopením. Odpustil bych, že se příliš neřeší nějaké důležité dějové souvislosti (jak se parazit mohl k posádce vůbec dostat), ale jejich nahrazení plytkou ideologickou a psychologickou vatou už mi vadilo o dost více. Zkrátit stopáž o dvacet minut, odstranit klišé z amerických předchůdců a popřípadě zapracovat na tom, aby měl příběh alespoň hladký drajv a jasné zacílení oněch předchůdců, a mohlo jít o parádní žánrový bonbónek. Takhle jde spíše o nepříliš vydařený bonmot, který nadšeně vypráví člověk s omezeným smyslem pro humor.

Hodnocení: 55%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE