Děj filmu se odehrává v současném americkém Beverly Hills, kde se čtyřiatřicetiletá Andrea Singerová snaží vybudovat kariéru. Živí se jako poměrně úspěšná stand-up komička, ale jejím vysněným přáním je se proslavit jako herečka. Několik let dochází na castingy a snaží se získat své vysněné role, ale má smůlu. Místo seriálové či filmové role si ale z jednoho castingu odvede svého vysněného muže. V této fázi filmu by se dal příběh zaškatulkovat mezi typické romantické klišé, kdyby to ovšem nemělo malý háček.
I když by Dennis pravděpodobně nevyhrál cenu v soutěži krásy, dá se považovat za muže roku. Je sebevědomý, milý, obětavý, umí naslouchat i podpořit a k tomu všemu je ještě dobře zabezpečený. Poté, co se spolu několik měsíců scházejí jako přátelé, se jí Dennis vyzná se svými city a Andrea je v koních. Do té doby jej totiž vůbec nebrala jako potencionálního partnera, měla ho jen za někoho, s kým tráví ráda čas. Dlouho jej odmítá, dokud se mu přeci jen nepoddá a nerozhodne se dát jejich partnerskému vztahu šanci. A právě tehdy se to začne hroutit jako domeček z karet.
Andreině nejlepší kamarádce Margot (Margaret Cho), se na Dennisovi něco nezdá, a tak si ho trochu proklepne. Je to opravdu tak skvělý muž, jak si Andrea myslí? Je vskutku tak upřímný, milý a zabezpečený, jak všem kolem sebe tvrdí? Andrea to vše nejprve popírá a nechce si kazit svůj originální a zajímavý vztah, ale brzy jí to nedá a začne si všímat věcí, nad kterými se musí zamýšlet. Jak její partner zareaguje na řadu několika otázek týkajících se jeho minulosti i současného života?
Andrea se mi po celou dobu jevila jako poměrně svobodomyslná žena, která ví co chce a dlouho si za tím šla, dokud jí nějaký muž nezačal mávat se životem a celý jí jej nerozhodil. Naopak Dennis neměl pořádně ani tušení, co od života vlastně očekávat. Jeho jediným cílem je tvářit se jako naprosto dokonalá bytost bez jediné vady, přičemž nemíní vůbec nic měnit na kruté realitě. Zcela nejbizarnějším charakterem ve filmu je ale vedlejší postava jménem Margot, jež jedná naprosto bezmyšlenkovitě a její logické pochody by se daly přirovnat k inteligenci ročního dítěte. Například, když se vydají do vedlejší čtvrti, aby prozkoumaly dům Dennisové matky a Margot nabalí batoh sušeným masem, vojenskými návody k přežití, dalekohledy a dalšími nesmysly.
Hlavním tématem tohoto filmu je především láska, zaslepenost, dále také touha po úspěchu a dosáhnutí svých cílů, ať to stojí, co to stojí. I přesto, že jej tvůrci zařadili do žánru romantických komedií, já bych nad tím polemizovala. Na snímku mi nepřišlo vtipného vůbec nic, a to i přesto, že zde bylo hned několik scén z komediálních vystoupení na jevišti. Andrea se sice snažila být vtipná, ale ani jednou to nestálo za zmínku. Tvůrci navíc děj pojali jako retrospektivní vyprávění životního příběhu, jež Andrea představuje na jevišti během jednoho ze svých vystoupení.
Herecké výkony bych taktéž nehodnotila jako speciální či zajímavé. Naopak výrazné byly až moc, dokonce bych jej mohla označit za přehrávání. V některých scénách hlavní hrdinka vyvádí jako psychicky nemocná žena, dupe, křičí, kroutí hlavou a rozhazuje přitom rukama, i když se jedná o obyčejnou výměnu názorů. Poměrně zajímavým ale shledávám námět, jenž spočíval v ženské naivitě a neopatrnosti. Tvůrci nám ukázali, jak lehce se žena dokáže dostat do spárů nebezpečného člověka a stačí ji k tomu jen pár sladkých slov.
Celkově bych film Na papíře dobrý hodnotila jako lehce podprůměrné romantické drama, které by divák neměl brát za nic více než za filmovou kulisu k jídlu. Nenajdete zde hlubší smysl, zajímavé scény, napětí, intimní scény, ani perfektní herecké výkony. Navíc zde vystupuje opravdu minimální počet postav, a to jsou tři hlavní a tři vedlejší charaktery, přičemž nějaký posun v ději zde pořádně zajišťují jen Andrea a Dennis. Ke konci filmu si navíc položíte pár otázek jako: Je tohle vážně happy end? Má to logiku? Já ji tam neviděla. Naštěstí má film jen 90 minut, a tak se dá zkouknout za poměrně krátkou dobu.