Recenze: Akční komedie Zabijákova žena a bodyguard přináší spoustu akce, násilí i humoru. Bohužel ale dokazuje, že méně je někdy více

Michael Bryce (Ryan Reynolds) přišel o svou licenci prvotřídního osobního strážce a trpí nočními můrami o Dariovi Kincaidovi (Samuel L. Jackson). Jeho terapeutka mu doporučí, aby na svou práci na chvíli zcela zapomněl a dopřál si dovolenou u moře. Ještě než si však začne naplno užívat klidu a míru, ocitne se uprostřed divoké přestřelky, do níž ho zatáhne Dariova hubatá žena Sonia (Salma Hayek). Ta po něm chce, aby jí pomohl zachránit uneseného manžela. Ihned po jeho osvobození dostane nesourodá trojice za úkol zachránit celou Evropu před šíleným řeckým zločincem (Antonio Banderas).

Hollywoodský snímek Zabiják a bodyguard z roku 2017 byl povedenou akční komedií, která kromě solidních akčních scén nejvíce těžila z obsazení a vzájemné chemie Ryana Reynoldse a Samuela L. Jacksona. Zabijákova žena a bodyguard je jejím volným pokračováním, které přichází s ještě hvězdnějším hereckým obsazením, obsahuje ještě více akce a humoru, ale rozhodně nenabízí více kvality a dobré odpočinkové zábavy.

Nejzásadnější změnou oproti prvnímu dílu je, že Dariova manželka Sonia, jež měla v jedničce pouze malou vedlejší roli, se zde stala jednou z hlavních postav. A bohužel to není úplně dobře, protože zatímco v předchozí části agresivní a velmi temperamentní Sonia fungovala jako příjemné zpestření, zde je tato téměř nepřetržitě afektovaná a sprostě mluvící hysterka chvílemi skoro na zabití. Částečně i proto, že Salma Hayek občas znatelně přehrává. Její postava je pak v některých momentech docela otravná, byť třeba zrovna pronáší zdařile napsané hlášky. Původně jsem se na její větší účast v ději těšil, protože jsem věřil, že její připojení k titulnímu duu filmu významně prospěje. To by však jejich společné scény nesměly být neustálou variací téhož, tj. hlasitými hádkami plnými nadávek. Zpočátku to sice funguje dobře, protože dialogy i pointy některých pasáží jsou opravdu vtipné a zábavné, postupně se z nich však původní svěžest začne vytrácet a stále dokola omílané vtipy a narážky na Michaelovo povolání či Soniiny tělesné přednosti se nejdéle někdy v druhé polovině dvouhodinového filmu oposlouchají a rozesmějí tak už jen výjimečně.

Problém pak představuje práce i s novými vedlejšími postavami. Obsazení Banderase do role hlavního padoucha znělo velmi slibně, jeho noblesní a intelektuálně založený Aristoteles (!) je ale pouze zženštilou karikaturou typického bondovského padoucha, jenž na děsivého psychopatického diktátora, jehož si v předchozím snímku zahrál Gary Oldman, zkrátka nestačí. Jeho motivace k devastaci Evropy navíc ani nedává moc smysl, to však patří k méně závažným nedostatkům filmu. Mírné naděje naopak vzbudí např. flashback poukazující na společnou minulost Aristotela se Soniou, jenž neskrývaně odkazuje k Desperadovi. Ani z něj však nakonec nic zajímavého nevyplyne.

Ještě o trochu horší je to s (ne)využitím dvou dalších čerstvých hereckých posil. Účast Morgana Freemana je zprvu roztomilým cameem, tvůrci však jeho postavě nakonec nečekaně dopřejí větší prostor a důležitost, což vzhledem k hercovým nezpochybnitelným kvalitám může znít lákavě, to by ale scénář s jeho charakterem musel operovat rozumněji. Největším zklamáním je pak Frank Grillo (Boss Level), jenž zde ztvárňuje drsného agenta, který jde Aristotelovi po krku. Ten zde ale má bohužel jen scény, v nichž na někoho řve - do akce jako takové se nepodívá ani jednou. To je skoro až trestuhodné plýtvání hercem, který je pro akční úlohy jako stvořený.

Oba díly série natočil žánrově zkušený australský režisér Patrick Hughes (Red Hil: Krvavý zapadákov, Expendables: Postradatelní 3). Ten i zde předvádí, že dokáže bez větší námahy dodat nákladné a výpravné akční podívané zběsilé tempo, ději rychlý spád a servírovat jednu řemeslně ucházející akční scénu za druhou (navíc je mnohdy podvratně doplňuje okázale zesměšňující hudbou). Ovšem i přesto, že v prvním dílu bylo bláznivých stříleček, kontaktních soubojů a honiček plných destrukce méně, oproti zde přítomným byly minimálně o třídu výraznější, nápaditější a proto celkově zábavnější a zapamatovatelnější. Z dvojky si pouhý den po zhlédnutí snadno vybavím jen jednu silně parodicky laděnou automobilovou honičku, při níž zazní song Simply The Best od Tiny Turner, a jednu stylovou přestřelku na lodi, která snadno připomene populární westernové duely, v nichž pohotoví pistolníci díky své rychlosti zlikvidují přesilu nepřátel.

Zabijákova žena a bodyguard určitě není špatný film a není ani mizerným pokračováním. Cílové publikum, tj. fandy drsnějších akčních buddy movies (viz 48 hodin, Smrtonosná zbraň, Poslední skaut apod.), se tvůrci pokusili zasytit obrovskou porcí všeho, co je pro daný subžánr typické. Rovněž jde vcelku snadno vypozorovat, že si štáb natáčení zřejmě hodně užil a naštěstí se část té pohody a dobré nálady z placu podařilo přenést i do samotného snímku. Naneštěstí méně je někdy skutečně více a proto sequel působí oproti uvolněnější a lépe vyvážené jedničce křečovitěji a jako celek i zbytečněji. Jakožto žánrová letní jednohubka ale svůj účel nakonec přeci jen splní.

Hodnocení: 60 %