Recenze: První kráva ukazuje neutěšené westernové prostředí plné bídy, hladu a zoufalých lidských činů

Každý rok se najde nespočet filmových titulů, které nás přesvědčují, že stále dražší a lépe ozvučené kinosály nejsou místem pouze pro bohaté velkofilmy, zaštítěné efekty a obřím štábem. A právě takovým nenápadným, nízkorozpočtovým a pro řadu diváků alternativním snímkem je rovněž První kráva od režisérky Kelly Reichardt, která vstoupila do tuzemských kin v polovině června. Spíše rozjímavé vyprávění o dvojici přátel, která se pokouší nastartovat potravinářský byznys v nehostinném a vyhladovělém americkém Oregonu, se opírá především o dobovou a málomluvnou atmosféru a přináší specifický zážitek, jaký by si všestranné publikum nemělo nechat ujít.

Netřeba se přitom bát, že by se První kráva zcela oddávala uměleckému vyjadřování a formální odlišnosti. Kelly Reichardt je sedmapadesátiletou filmařkou s bohatými zkušenostmi, nikoli začínající obdivovatelkou Jima Jarmusche či evropské moderny šedesátých let, která by cílila na úzký festivalový okruh. A její nejnovější snímek je plně srozumitelným pohledem do duší protagonistů, jež se snaží realizovat svůj americký sen v nepřívětivých podmínkách, majíce pouze jeden druhého.

Prvním z nich je kuchař přezdívaný jednoduše Cookie (John Magaro), jenž

vypomáhá stopařské výpravě v oregonských lesích. Historické zasazení je blíže nedefinované, ovšem z oděvů a rázu prostředí i kulis lze identifikovat přibližně polovinu devatenáctého století. Cookie i jeho dočasní komplici mají hluboko do kapsy a kvapně jim dochází už tak tenké zásoby jídla, když dobrosrdečný kuchař narazí v lesích na nahatého a hladového čínského emigranta King-lua (Orion Lee). Ten je na útěku poté, co usmrtil jednoho ze zákeřných útočníků, a Cookie mu poskytne nocleh a ošacení. Oba se posléze setkávají v nedalekém opevnění, kde se stopaři rozcházejí, a společně zosnují plán na vysněné zbohatnutí - po nocích chodí tajně dojit jedinou krávu v okolí, kterou si nechal dovézt místní bohatý generál Factor (Toby Jones), a z mléka připravují lahodné koblihy, po nichž se může místní chudina i sám generál utlouci. Podvodem nabývaná živnost je ovšem vrtkavá a svobodné zítřky se zdají pořád stejně nedosažitelné.

Oproti drahým velkofilmům je ovšem První kráva opravdu diametrálně odlišná, pomalejší a přemýšlivější. Neznamená to ale, že by v jakémkoli bodu nebezpečně nudila - příběh s několika ústředními postavami pouze není vystavěn dle tradiční vypravěčské rovnice příčina-následek, popřípadě ji následuje jen velmi volně a nedůsledně. Pro Kelly Reichardt je důležitá pouze přítomnost, a to nikoli ve smyslu aktivního konání postav, jakožto spíše jejich pohnutek, které je motivují. Mezi oběma protagonisty se uzavírá okamžité a silné přátelství, k jehož znázornění není potřeba obsáhlých dialogů. Bohatě stačí úvodní přátelské gesto Cookieho, obklopeného agresivními a hrubými stopaři, a následné setkání s King-luem v hospodě, kde se zrovna povýšený jedinec naváží do slabomyslného hosta a zažehává hromadnou rvačku.

Lidé, kteří oba hrdiny obklopují, jsou převážně zbídačení, popřípadě panovační a nelítostní. Příběh je však nestaví před morální zrcadlo a nevynáší nad nimi soudy, neboť je to v prvé řadě samotné prostředí, které je zdrojem bídy a hladu. Generál Factor, okouzlen chutí Cookieho koblih, pozve šikovného kuchaře do svého sídla, aby připravil borůvkový koláč pro očekávaného a váženého kapitána (Scott Shepherd). Při návštěvě honosné rezidence, zcela se vymykající okolním nuzným příbytkům, se přítomný indián pánovi domu vysmívá, že běloši ve velkém zabíjí bobry, ovšem namísto konzumace 'lahodných ocasů' prodávají zvířata kvůli jejich kožichu. Marnivost bohatých, znázorněna také v následném kapitánově vyprávění o měnících se módních trendech v Paříži, ostře kontrastuje se zoufalými činy chudiny, snažící se vydělat peníze na chleba.

Příběh se nese v poklidném tempu a divák má možnost jednak bohatě nasát dobovou atmosféru, jednak plně porozumět postavám a jejich prostým, leč složitě dosažitelným cílům. Následky jejich činů však, jak už bylo naznačeno výše, nejsou pro interpretaci díla příliš důležité. Snímek ostatně začíná krátkým prologem ze současnosti, v němž je osud protagonistů přímo znázorněn. Významný je tedy především motiv silného přátelství a lidské nepoučitelnosti, která se na první pohled ztrácí v průmyslovém progresu - úvodní záběr filmu ukazuje lodní tanker, plovoucí po stejné řece, po níž je později přepravována jediná kráva v širém okolí. Jediné zvíře, které mohlo dříve přinést obživu hned několika hladovějícím lidem, dnes nahrazují obrovské zásoby spotřebních zdrojů, leč mnoho lidí na světě stále žije v nuzných podmínkách, popřípadě ničí ekosystémy kvůli marnivým výstřelkům. A přechod mezi etapami je naznačen už ve filmu samotném, když generál postaví kolem 'okrádané' dojnice plot - kráva přestává být součástí prostředí, v němž ostatní hledají příležitosti, a stává se nepřístupným osobním majetkem.

První kráva tak chce být dílem, které mezi řádky ponouká k zamyšlení a volí spíše meditativní tempo. A které je po většinu času a navzdory špinavosti a neutěšenosti prostředí velmi příjemné sledovat - mohou za to jednak dobře zvolení a charakterově snadno rozpoznatelní herci, z nichž nakrátko přeci jen vyčnívá nepředvídatelný Toby Jones, jednak melancholický klavírní soundtrack a jednak také citlivý režisérský dotek, který netlačí na pilu a nechává scény přirozeně plynout. Často tedy sledujeme víceméně nepodstatné události, jimiž scény pomyslně doznívají a utvářejí kýženou atmosféru - nikdy však nekonečně dlouho jako například ve filmech Bély Tarra, postavených čistě na prožívání okamžiku.

A pod taktovkou Kelly Reichard má příběh většinou vyvážený rytmus, byť občas přeci jen zabředává do trochu snobské 'nijakosti' - to je patrné především v posledním aktu, který začíná žánrovou odbočkou k napínavému útěkovému dobrodružství, ovšem záhy přepne zpět do módu tichého rozjímání a nezanechá tak silný dojem, jak by mohl. Někdo by dokonce mohl namítnout, že jediným poselstvím filmu je otřepané 'krást se nemá', a v jistém smyslu by s takovým názorem šlo souhlasit. Ovšem jen za předpokladu, že bychom zcela odhlédli od mnohoznačnosti, plynoucí z popisované role prostředí, z podobností mezi dějinnými etapami a konečně také z historického kontextu - konkrétně osidlování Ameriky a s ním spojené míšení kultur, utlačování původních obyvatel a slepé směřování za svobodou v neznámé, rozlehlé a často nehostinné zemi.

První kráva je v součtu jistou antitezí ke klasickým westernům s drsnými hrdiny a rozpáleným sluncem nad prériemi. Je to snímek zasmušilý a pomalý, vtahující protagonisty do bledě vybarveného světa daleko od civilizace. A přesto není depresivní ani vyloženě tragický, neboť je v prvé řadě vyprávěním o síle a osudovosti přátelství. Lidé v něm nejsou od přírody zlí a podlí, pouze se potřebují dobře najíst a sehnat bezpečný nocleh v zemi (ne)zaslíbené - a především musí nalézt přátele, po jejichž boku mohou zemřít. Příběh o krávě a lidech - jen bez emocionálního Steinbeckova poetismu, ale zato s přirozeným citem pro kombinaci syrové výpravy a artového symbolismu.

Hodnocení: 80%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE