Nejlepší nezávislé americké filmy za rok 2018 (1. část)

Dvě teenagerky objevují jedna druhou, samy sebe a přitom zkouší, co jim okolní svět dovolí. Působivý film a velmi zdařilý režijní debut (Cory Finley) s velmi "creepy" atmosférou a Olivií Cooke (Batesův motel) a Anyou Taylor-Joy (Čarodějnice) v hlavních rolích. Skvělý pro všechny, kterým se líbilo Jacksonovo Nebeská stvoření (1994) a/nebo mají rádi černý humor a jsou cyničtějšího ražení. Případně chtějí vidět jednu z posledních rolí Antona Yelchina. 75 procent

Ideální film nejen pro poustevníky, introverty a samotáře, ale třeba i pro extrovertní únikáře jako jsem já. Snímek o tom, kterak poustevnický otec (Ben Foster) s malou dcerou (Thomasin McKenzie) žijí léta po svém a v souladu s přírodou uprostřed zeleného Oregonu, než jim to zlí lidé z civilizace začnou narušovat. A také o tom, k čemu taková izolace nakonec může vést. Natočila jej Debra Granik, která zaujala už třeba filmem Winter's Bone (2010). Ideální zábava pro všechny, kteří mají víc rádi přírodu a samotu než lidi a kterým se líbil Tohle je náš svět (2016). 80 procent

Kněz Ed Toller (Ethan Hawke) to nemá jednoduché. Píše si deník, který by nejraději zničil, a svádí tak trochu duchovní bitvu se svou vlastní religiozní filosofií i ovečkami, které duchovně vede, a ještě mu nedávno umřel syn. A do toho se připlete sebevražedný atentátník. Co z toho vyleze? Skvěle napsané, zahrané i zrežírované drama od Paula Schradera (Poslední pokušení Krista), vyprodukované společností zaručující kvalitu (A24). Vy si tento film určitě nesmíte nechat ujít. Ideální pro fanoušky depresivních dramat a Ethana Hawkea. 90 procent

Výborný film o tom, jak se převychovávají homosexuálové a lesby. Filmový debut režisérky Desiree Akhavan. Děsivé svědectví o reálných postupech praktikovaných (jistě nejen) v USA. A není to historický snímek. Chloë Grace Moretz už dávno není jen Hit-Girl, ale hraje pořád stejně dobře a zde podává zatím asi nejlepší životní výkon. Film je přínosný také tím, že jako jeden z mála velmi realisticky znázorňuje ženskou sexualitu a hlavně ženský orgasmus. Tedy ideální pro všechny příznivce ženských orgasmů. 90 procent

Další debutující režisér (Bo Burnham) přivedl společně s A24 do kin další dobrý film. Pojednává o plaché a introvertně působící teenagerce Kayle (Elsie Fisher), která je ve skutečnosti upovídaná rádoby extrovertka, co své myšlenky sdílí s ostatními aspoň pomocí youtube videí. Na které se ale skoro nikdo nekouká. Postupně se spřátelí s kolektivem o pár let starších dětí, které vypadají, že ji lépe přijímají. Překvapivě ale její život nezačne být o nic jednodušší. Film, kteří ocení hlavně ti, kterým se líbilo třeba předloňské The Edge of Seventeen (2016) nebo si ještě pamatují na svá dětská léta a na pocit, že nejsou úplně na ideálním místě ve svém životě. 75 procent

Další režijní debut, a to sice herce a nyní již režiséra Paula Dana, který v příběhu rozpadu jedné americké rodiny ukázal schopnost zručně vyprávět pomocí naprostého minimalismu. Tři skvělí herci, jen pár lokalit, úsporná zápletka a přitom komplexní zážitek, který divákovi zprostředkuje několik opravdu nezapomenutelných scén, včetně třeba té poslední, s jejíž kompletní vizí v hlavě Paul Dano začínal už samotné psaní scénáře. Za výjimečného chci označit zejména Eda Oxenboulda, který mi připadal, že místy i přehrává zručné herce Jakea Gyllenhaala nebo Carey Mulligan. 85 procent

Věděli jste, že Ethan Hawke je opravdu dobrý režisér? Ačkoliv nemám ráda hudební styl country a jméno Blaze Foley mi nic neříkalo, tak je Foley po tomto biografickém příběhu o nadaném muzikantovi, který tak trochu nezvládal svoje démony, jedním z mých oblíbených písničkářů. A to zejména díky tomu, jak byl odvyprávěn jeho životní příběh.

Byla jsem na promítání, po kterém byla debata s tvůrci (vedle Hawkea tam byl ještě herecký debutant Ben Dickey ztvárňující hlavní roli a spoluscenáristka filmu a Foyleho bývalá partnerka Sybil Rosen), a Hawke uvedl, že tenhle film dělal tak trochu nejen jako poctu Foleymu, ale taky všem těm, kteří jsou talentovaní, tvoří, třeba i celoživotně, ale díky souběhu různých okolností se nikdy třeba nedočkají té velké slávy a ocenění. Za mě je to ideální film pro ty, kteří chtějí spolu s hlavním hrdinou prožít pár hodin citlivě přednesené nespoutanosti. 100 procent

Další dramatická šance pro úspěšnou komičku Melissu McCarthy. Příběh o značně cynické autorce Lee Israel, která na konci minulého století pomalu upadala nejen ve finanční bankrot, ale hlavně v zapomnění, což se rozhodla řešit po svém: začala padělat korespondenci svých slavnějších a již mrtvých kolegů. Film je smutný, vtipný, věrný reálné předloze a rozhodně stojí za zhlédnutí a jeho režisérka Marielle Heller za vaši pozornost. Ideální nejen pro fanoušky Melissy McCarthy a aspirující literáty. 95 procent

Steve Carell skutečně zahraje cokoliv. Tedy například i otce truchlícího nad tím, že se jeho syn (jako vždy skvělý Timothée Chalamet pomrkávající na další oscarovou nominaci) opakovaně oddává tvrdým drogám místo toho, aby vedl řádný život. Parádně zahranou odstrašující zkazku na téma "drogy jsou špatné, okay” režíroval Felix van Groeningen. Film je ideální pro všechny, kteří uvažují nad tím, zda mít nebo nemít děti, nebo pro ty, kteří si chtějí podebatovat na téma zda rodičovská láska zvládne nebo nezvládne vše. 70 procent

Poslední režijní debut této desítky filmů, které si zaslouží vaši pozornost, má na svědomí Jonah Hill (Vlk z Wallstreet). A zase ta A dvacetčtyřka. A je to opravdu srdcovka. Sice je děsivé, když si člověk uvědomí, že se o dekádě jeho dětství dnes dělají retro filmy, ale to neubírá nic na kráse. Autenticky působící příběh o Steviem (Sunny Suljic), masochisticky se projevujícím malém klukovi, který netouží po ničem jiném než někam zapadnout. Až nakonec skončí mezi partou o několik let starších a v oblasti zapadání ve společnosti a flákání se podstatně zkušenějších skejťáků.

Film je extrémně zábavný a mimo sympaticky uvolněné režie překvapuje i tím, že v hlavní roli má opravdu fenomenálního dětského herce Sunnyho Juljice, který se osvědčil už pod pevnou rukou Řeka Yorgose Lanthimose ve filmu Zabití posvátného jelena (2017) a v Mid90s svůj talent jen potvrdil. Skvělá volba pro všechny, kteří chtějí zavzpomínat na devadesátá léta, hudbu z nich, nebo na své dětství a svá vlastní léta flákání se a bezcílné popíjení nebo objevování prvních žen a prvních part. 80 procent