Recenze: 13 minut - režisér Vít Klusák vyzpovídal aktéry smrtelných dopravních nehod, kteří zbytečně riskovali a teď s tím musí žít

13 minut (jde o čas, který ušetříte, když na dálnici D1 šlápnete víc na plyn, jak se v dokumentu uvádí) sleduje pětici mužů, které v minulosti oslovil režisér Vít Klusák na sociálních sítích s jasnou pohnutkou, budou před kamerami vzpomínat a reflektovat, jaké to je žít s vědomím, že při dopravní nehodě, s jejich větší či menší mírou zavinění, zahynul člověk. Blízký, cizí, mladý, dospělý. Prostě člověk.

Režisér se s muži vydává na osudová místa činu a do ateliéru, kde ve spolupráci s herci rekonstruují a popisují, co a jak se tenkrát stalo. A mnohdy se mužům všemožných proporcí a mimik vracejí silné emoce, s nimiž mnohdy už několik dekád svádějí nekonečný souboj. Jeden se svěřuje a stojí si za tím, že měl rád rychlost a podcenil schopnosti své a svého vozu, za což zaplatili životem dva lidé. A on si to ponese jako spravedlivé břímě celý život na bedrech i na duši. Jiný předjížděl v noci pomalé vozidlo a čelně se střetl se starou Škodou 120, které svítilo jen pravé světlo. Posádka vozu, jehož řidič nehodu způsobil, vyvázla téměř bez zranění, žena ze Škody 120 zemřela na místě, muž, který řídil, zemřel po sedmi měsících. Jiný muž dělal ve stavu vyčerpání v noci šoféra kamarádům a při odbočování srazil cyklistu. Děsivé události.

Neodpustím si menší odbočku. Před 21 lety jsem měl sám, jen pár dnů po obdržení řidičského průkazu, automobilovou nehodu. Nezpůsobil jsem ji. Řidič, který jel na dlouhé rovince lemované stromořadím proti mne, předjížděl se Škodou 100 kamaráda ve Favoritu, vozidlo se stalo neovladatelným, narazilo do mého levého boku a převrátilo mě a mou matku na místě spolujezdkyně, na střechu. Řidič jel rozhodně rychleji, než pravidla provozu a technický stav vozidla umožňovaly. Všichni jsme z nehody naštěstí vyvázli bez zranění (když pominu psychickou újmu a matčina naražená žebra). Několik měsíců, možná rok jsem za volant nicméně nesedl. Od těch dvou to byla "klukovina", mně v té době bylo 18, teprve jsem se v provozu učil, co a jak. Úvod dokumentu 13 minut mi události staré víc než 20 let oživil a připomněl to, že jiní takové štěstí neměli.

Vít Klusák a jeho četný štáb dostal v rámci kampaně na celovečerní dokument solidní rozpočet. Obrazová kvalita filmu je nadstandardní a apel na řidiče jednoznačný. Zaštítění se překračováním rychlosti podle mého nicméně není tím hlavním, co u závažných nehod hraje roli. Automobil je zbraň, (ne)řízená střela v rukou individua. Autoři sice zevrubně představují psychologické profily pětice aktérů (nevíme, dle jakého klíče, ale jisté je, že mnoho lidí o podobné zkušenosti zkrátka nechce před obrazovkami mluvit), ale pokud by se jeden „exemplární“ případ rozebral důkladněji, dala by se na něm lépe vystavět celá problematika. Byla by tu nicméně vždy ta námitka, proč byl vybrán zrovna tento člověk, daného charakteru, povahy, svědomí a podobně.

Vít Klusák občas zastává roli zpovídajícího, nastavuje pětici mužů pomyslné zrcadlo, ale v některých případech to působí nemístně, jako kdyby si na jednoho z mužů, kteří zavinili smrt mladé ženy, zasedl. To v případě jiného, empaticky vyprahlého (nebojím se použít slovo psychopat) statného muže s dokonale oholenou hlavou a pěstěným vousem zastala Klusákovo místo dopravní psycholožka a vydala jasný ortel, řidičský průkaz vám nemůžeme vydat. Přitom jel jen "trošku rychlejc", 160 kilometrů v hodině mimo obec. A srazil člověka. Z celé scény bylo jasně patrné, jak ten kluk v mohutném muži se zklamáním přijímá fakt, že přichází o možnost řídit svou motorovou „hračku“.

Stopáž dokumentu 13 minut činí téměř hodinu a půl. Při intenzitě a síle materiálu jde o přehnanou, až kontraproduktivní délku. Závěrečné titulky navíc nepřinášejí nic podobajícího se katarzi, nýbrž "pohodový" rap, který nejednou z nablejskané káry skrze stažená okýnka můžete zaslechnout.

Cílem sugestivního filmu jistě bylo a je přimět řidiče, aby za volantem nespěchali a věnovali se co nejvíce tomu hlavnímu, tedy řízení. Následky pro druhé a pro ně samotné totiž mohou být fatální a nevratné. A často zbytečné. Po zhlédnutí dokumentu se nicméně vkrádá pocit, že diváci budou v rámci internetového vox populi spíš řešit, kdo z aktérů je méně či více důvěryhodný a upřímný, případně s jakou motivací do projektu šel (respekt před tím, že do pořadu šli). Nikdo si snad nemůže myslet, že je možné se skrze kamerové objektivy a televizní vysílání vyvinit. I když jeden z akrétů ve výpoději přiznal, že tuto, pravou verzi událostí sdělil vůbec poprvé v životě takzvaně na plná ústa.

Film 13 minut najdete bezplatně k přehrání na iVysílání České televize zde.

Hodnocení: 65 %

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE