Recenze: V síti - z lovce kořistí aneb Dokumentární past na internetové sexuální predátory

V síti je dokument (nebo bych přesněji řekl "sociální experiment"), ve kterém se tři plnoleté, mladistvě vyhlížející herečky vydávají za dvanáctiletá děvčata, vytvoří si profily (falešné) na několika online službách a my můžeme sledovat, jaká spousta úchylů je kontaktuje a jaké fotky a videa jim posílají.

Film má několik celkem jasně oddělených částí:

V první z nich sledujeme, jak filmaři na konkurzu vybírají vhodné herečky, přičemž většina z nich prozradí, že se (když byly neplnoleté) samy s internetovými predátory setkaly.

Pak jsou vybrány tři herečky a vidíme, jak se stěhují do realistických kulisy tří dětských pokojíčků (a koupelny).

Pak sledujeme zakládání falešných profilů, první žádosti o kontakt (několik desítek za prvních pár minut) a první diskuse s predátory.

Patřičně hardcore to začne být někdy v polovině filmu, kdy se konečně protrhne hráz a jsme zaplaveni hromadou penisů a masturbace.

No a posledních 20 minut je věnováno tomu, že jsou někteří z "ulovených" predátorů natáčeni při osobním setkání s protagonistkami / tvůrci.

Film má bohužel sestupnou tendenci zajímavosti a těch posledních 20 minut je jen slabým odvarem z "To Catch a Predator", což je - pokud to nevíte - reality show, která věnovala mnoho hodin konfrontacím s online predátory, kteří se ve falešném domě s kamerami nachytali na mladě vypadající herečky. Je to 15 let stará show, mnoho jejích epizod je k vidění online a docela by mě zajímalo, jestli ji tvůrci V síti znají a do jaké míry se jí inspirovali a do jaké míry je "náhodou napadlo totéž, ale méně zajímavě natočené".

To ale mluvím jen o posledních 20 minutách. V síti se podstatně více věnuje tomu, co osobním konfrontacím předchází, a co v "To Catch a Predator" v takové míře neuvidíme. Dočkáme se mnoha videohovorů s nejrůznějšími úchyly, kteří často okamžitě po prvním kontaktu přecházejí k ukazování penisů / výzvám k masturbaci, i když jim protagonistky vždy hned v úvodu sdělí, že je jim 12 let. Po 30 minutách to také začne být mírně nudné, ale naštěstí film obsahuje několik odlehčujících roztomile vtipných momentů, které poskytují pár okamžiků úlevy.

Predátoři sice mají ve videích dodatečně rozostřené obličeje, ale jen málo a oči, ústa i hlasy jsou zachovány v původní podobě. Takže pokud nějaký divák toho predátora nebo jeho byt náhodou zná, okamžitě ho identifikuje.

V síti režírovali Barbora Chalupová a Vít Klusák. Nevím, zda je to zásluha spolurežisérky, ale film obsahuje mnohem více syrové dokumentování reality a mnohem méně prvoplánovité manipulace, než je u Klusákových filmů obvyklé.

Několik velmi zajímavých otázek je bohužel jen velmi zběžně nakousnuto. Mimo jiné:

- Jen 3 až 5 procent online predátorů jsou pedofilové

- Renomovaný právník je toho názoru, že "poskytovatelé těchto služeb by to měli monitorovat" a nikdo se ho nezeptá, jak by si to proboha představoval

- 60 procent dětí nemá nijak omezený čas na Internetu

- I když je divákovi 16 a více, jsou pro něj všechny penisy v tomto filmu "rozkostičkované", zatímco jeho desetiletý mladší sourozenec si je může na svém telefonu okamžitě vygooglit necenzurované

- Mladá děvčata, která toto prožijí (aniž by se před kamerou svlékla nebo se s predátorem setkala) z toho mohou mít problémy až začnou navazovat první vztahy

Ničím z toho se ale film do hloubky nezabývá, protože nám potřebuje ukázat více úchylů a jejich penisů. Nezamýšlí se nijak nad řešením situace, jen nám sděluje, že takováto situace existuje. Občas až nepříjemně sklouzává k senzacechtivosti a mám problém uvěřit, že je odbornice na dětskou psychiku (odborná poradkyně filmařů) tolik šokována z toho, co se na obrazovkách protagonistek odehrává. Pokud opravdu je, pak se odvážím tvrdit, že by neměla dnes být dětskou psycholožkou a měla by se vrátit do 20. století.

Pro někoho, kdo se běžně pohybuje online, neobsahuje V síti téměř nic překvapivého a nic, co by nemohl (v angličtině) vidět zadarmo online (tím myslím především nejrůznější záznamy "nachytaných" predátorů). Přesto je ale pravděpodobně důležité, že tento film existuje a že se o něm u nás mluví, neboť většina lidí se běžně online nepohybuje a zřejmě netuší, co tam na jejich děti může čekat, nad čímž mi zůstává rozum stát. Skutečnost, že dnešní šestileté děti chtějí být online, považuji za jeden z nejkomplikovanějších aspektů rodičovský výchovy, o kterém by se mělo diskutovat mnohem více, než se o něm diskutuje. Na této "meta-úrovni" tedy jde o potřebný snímek.

Hodnocení: 60%