Recenze: Jako v bavlnce - Elegantní podvodnice zbrojí proti ruské mafii. Měli byste být u toho

Pečovatelské domovy pro seniory po celém světě jistě usilují o to, aby se jejich rezidenti cítili Jako v bavlnce. S tímto heslem přistupuje ke své práci také zákonná opatrovnice zdravotně handicapovaných seniorů Marla Grayson (Rosamund Pike). Již v úvodní scéně během soudního řízení čelí Marla rozčílenému synovi jedné ze svých svěřenkyň, podle nějž byla stará dáma proti své vůli připravena o svobodu i o majetek, který Marla coby zákonná opatrovnice nyní rozprodává. Suverenita, s níž Marla zvládne samotný soud i následnou konfrontaci s rozrušeným mužem před budovou, svědčí o její lstivé a nevypočitatelné nátuře - je to lvice, která se své kořisti nevzdá lacino. Pod elegancí a věčným afektovaným úsměvem se skrývá bestiální podvodnice, která si vybírá finančně dobře zajištěné důchodce a s pomocí falešné lékařské zprávy zcela pohltí jejich životy a především jejich bohatý majetek. Vše se jeví naprosto samozřejmé a jednoduché až do chvíle, kdy se terčem nového podvodu stane zdánlivě bezbranná a mírumilovná Jennifer Peterson (Dianne Wiest). Neetické obchodování se starými lidmi rázem konfrontuje všemocný mafián (Peter Dinklage) a jeho poskoci, kteří chtějí Jennifer vysvobodit za každou cenu.

Marně pátrám v paměti ve snaze vybavit si jiný hollywoodský snímek z poslední doby, který by takto čerpal veškerou zvědavost ze střetu dvou ryze záporných táborů postav. Protagonistkou a nejvíce rozvinutou osobou je pochopitelně Marla a Rosamund Pike až mrazivě oživuje svou dosud nejslavnější roli ve Zmizelé. Je krásná a nesmírně charismatická, ale nejlépe ji lze charakterizovat jako nesnesitelnou mrchu, která jde přes mrtvoly a nectí žádné morální základy. Fandit jí ani při nejlepší vůli nemůžeme, ovšem zároveň si užíváme každé její mimické gesto a jsme zvědaví, kam až svůj zdánlivě nerovný boj s nebezpečnými protivníky dovede. Mafián Roman v podání neméně charismatického Dinklage je oproti tomu tím aktérem, jenž má zpočátku morálně čistší motivace, ovšem pro dosažení svého cíle se rovněž nezdráhá užívat jakýchkoli představitelných prostředků.

A právě takové netradiční rozložení sil je tou rozhodující ingrediencí, která z filmu činí neotřelou a dostatečně zábavnou satiru, stejně jako poněkud ironickou alternativu k filmovému hnutí MeToo, kdy hrdinka tentokrát ani zdaleka není v morálním právu. Obě skupinky postav lze vnímat spíše karikaturně - Marlu jako sebevědomou a emancipovanou zástupkyni girl-power, která má lesbický vztah se svou kolegyní Fran (Eiza Gonzales), zatímco Roman je typickým ruským gangsterem se slabostí pro rodinné vazby a s mlčenlivými komplici. Obsazení postavou drobného Dinklage do role obávaného bosse se zpočátku jeví jako bizarní příklon k parodii, ovšem postupně hezky zapadne do kýžené satirické nálady, která v součtu jednoznačně dominuje.

Režisér a scénárista filmu J Blakeson, dosud známý pouze díky snímkům

Zmizení Alice Creedové a Pátá vlna, má pevnou ruku především při určování vyrovnaného tempa a rytmu jednotlivých zásadních zvratů. Zpočátku velmi dravé vyprávění se přizpůsobuje suverénní osobnosti Marly, která s milimetrovou precizností ovládá vše, co se jí dostane pod ruku. Je proto pochopitelné, že také užitím jejích retrospektivních monologů snímek neotálí a okamžitě ji vybarvuje v plném a notně nesympatickém světle. Nablýskaná prostředí pečovatelského ústavu a elegantní vizáž novodobé sestry Ratchedové ostatně zosobňují tu tolik vzývanou zemi tisíce možností, kde člověk může zbohatnout jen v případě, že pravidla nedodržuje, nýbrž v nich i v duchu stylového filmového podvodníka hledá skuliny.

Postupně se však hlásí o slovo stále naštvanější mafiánský boss a v polovině filmu se oba antihrdinové konečně setkávají tváří v tvář, následkem čehož se náladu příběhu zcela otočí. Životy Marly i Fran jsou v ohrožení a z kousavé satiry se stává temnější thriller o pomstě a vyrovnávání účtů, během něhož lze s rafinovanou hrdinkou zčásti sympatizovat či obdivovat její neoblomnost a vynalézavost. Až do závěrečných minut je navíc o co hrát - Roman chce zachránit 'uvězněnou' Jennifer, k níž ho pojí velmi silné pouto, a získat zpět Marlou odcizené diamanty, zatímco Marla hodlá vymáhat z bohatého soka tučné výkupné. A přestože se finále opět zvrhne v uvědomělou satiru o rychlém vzestupu jednoho pochybně nabytého kšeftu, vzhledem k celkovému vzájemnému vývoji obou soupeřících protagonistů je vyústění smysluplně a uspokojivě vypointované.

Hra s různými žánry a tematickými přístupy rozhodně není dokonalá a příběh občas sám sobě podráží nohy tím, jak ohýbá pravděpodobnost a realitu ve svůj prospěch. Chvíli se jede na vlně ironického komentáře společnosti, kde jsou postavy čistě karikaturní, a lze tedy akceptovat například do nebe volající neschopnost ruské mafie, která si nedokáže poradit s jednou mazanou podvodnicí. Jindy však Blakesonův scénář brnká na temnější, násilnější a celkově seriózní notu, přičemž vyvstávají některé dějové nedostatky. Jednak ona zranitelnost a neschopnost vlivné a nezákonné organizace, ale třeba také pochybné nabývání některých zásadních informací - důležité tajemství Jennifer, která zdaleka není nevinnou stařenkou s čistou minulostí, například odhalí Fran jen tak mimochodem a ještě přitom zdůrazní, že byly zameteny všechny stopy. Jak tedy ke klíčové informaci sama přišla? V součtu je však prolínání dvou různých přístupů zvládnuté dobře a nijak nenarušuje permanentní zábavnost a relativní nepředvídatelnost filmu. A dopomáhá tomu také výrazný hudební podkres, který dotváří převážně sebeuvědomělé formální uchopení - především tedy během úvodních a závěrečných monologů, které se strefují do elitářské Ameriky. Člověk musí být lev, pokud si chce ukousnout vydatné sousto.

Jako v bavlnce je přeci jen více než jen další spotřební produkt Netflixu. Mnozí budou namítat, že spojení satirického a seriózního ducha příliš neprospívá příběhu, který se víceméně obejde bez verbálního humoru a často se snaží promlouvat přímo k divákovi. Konflikt dvou silných osobností je však dostatečně nosný, téma kolem přiživování se na bezbranných seniorech nepostrádá pevný argument i hloubku a herci v čele s opět fenomenální Rosamund Pike jsou do jednoho perfektní. S neomezenou trvanlivostí se do vás nezařeže, ale na dvě hodiny film suverénně zabaví a přimkne k postavám, které možná budeme nenávidět, ale oči od nich odtrhnout nedokážeme.

Hodnocení: 75%