Recenze: Marie Terezie - postava císařovny ustoupila historické romanci ve stylu Angeliky

Vlivem celosvětové pandemie se musela kinematografie minulý rok vypořádat s novou situací, kterou jsme dosud nezažili. Měnily se způsoby distribuce filmů, které místo do kinosálů mířily do našich domovů a na síle nabrala televizní tvorba. Proto se letos poprvé v rámci předávání cen České a filmové televizní akademie otevřely i nové kategorie pro televizní projekty. Jedním z nominovaných je i dvoudílný snímek Marie Terezie II – pokračování snímku Marie Terezie z roku 2018.

Velký koprodukční projekt České republiky, Slovenska, Maďarska a Rakouska zaujal již v roce 2018 a přinesl České televizi vysokou sledovanost. S hodnocením samotného snímku už to tak valné nebylo. Marie Terezie byla nejčastěji kritizována za špatný scénář, který neví, kam směřovat, i za to, že spíše než o dobovou podívanou založenou na historických faktech, jde o romantický kýč ve stylu slavné Angeliky. S danou kritikou nejspíše souhlasí i sama Akademie, která Marii Terezii II nechala mimo hlavní kategorie a nominovala ji za nejlepší scénografii, nejlepší kostýmy a nejlepší masky, což jsou přesně ty stránky, jimž skutečně nelze nic vytknout. A není se moc co divit. Filmaři měli k dispozici 2500 kostýmů, přes 500 paruk a komparz čítal přes 2200 lidí. Natáčelo se v Kroměříži, Praze, Dobříši, Milovicích, Vídni, Jaroslavicích, Valticích, Brně a řadě dalších vizuálně atraktivních lokalitách. A to vše je na výsledku vidět.

Původní dva díly Marie Terezie vysílala Česká televize 1. a 2. ledna roku 2018 a přinesla divákům velké výpravné drama o jedné z nejvýznamnějších panovnic v evropských dějinách. Na rozdíl od populárního seriálu Koruna se ale režisér Robert Dornhelm a scenáristka Mirka Zlatníková nevydali cestou historické kroniky, jež by zachycovala jednotlivé historické události a sloužila jako doplňující vzdělávací program, ale zvolili cestu zábavy, romantiky a dvorních intrik. Marie Terezie je sice o výjimečné ženě, politice a reformám, díky nimž proslula, se ale věnuje jen okrajově. Veškeré historické události jsou zde pouhými kulisami pro "lidský" obraz Rézi, která musela bojovat tak intenzivně, až málem ztratila nejen všechny kolem sebe, ale i sebe samu.

Druhou řadu Marie Terezie odvysílala Česká televize 1. a 5. ledna 2020. Zatímco první řada se nesla v romantickém duchu a Marie Terezie je tu skutečně mladou naivní a sobeckou husičkou, která nemá o životě a vládnutí ani páru. Druhá řada už je o něco vážnější a pro hlavní hrdinku i emočně vysilující. Marie Terezie i její způsob vidění světa se mění a vyvíjí. Možná proto tvůrci seriálu raději vyměnili Marii Luisu Stockinger, jež ztvárnila císařovnu v první řadě, za Stefanii Reinsperger, která se její role ujala v druhé řadě. Podle mého názoru, to ale nebylo nutné, jelikož obě řady seriálu sice dělily dva roky, děj seriálu se však posunul pouze o pár měsíců. Velkou změnu vizáže bych tedy chápala u většího časového rozdílu v ději.

Za naprosto nepovedené každopádně považuji "historické" záběry výhledu na města, kde se jednotlivé události seriálu odehrávají. Digitálně upravená panoramata jsou naprosto trestuhodná, vypadají jako dokreslená na papíře. V dnešní době počítačové animace, by je snad dokázal lépe udělat i student střední školy. Nevím, zda šlo o otázku financí, ale než tyto do očí bijící paskvily, by snad byly lepší pouze záběry do ulic města s pouhým nápisem místa. Ostatně, to je další věc, která mi na seriálu vadila. Zatímco první řada dávala divákovi vodítka, v jakém roce a na jakém místě se děj seriálu právě odvíjí pomocí titulku v rohu obrazovky, druhá řada na to rezignovala. Divák tak musí tušit, kdy došlo k obsazení Prahy, aby si mohl alespoň přibližně tipnout, v jakém období se právě nachází.

Stejné je to ale i s postavami seriálu, na Marii Terezii musíte koukat buď jako naprostý odborník na Habsburskou monarchii, nebo jako někdo, koho nebudou zajímat historické souvislosti a pozadí jednotlivých postav u dvora. Seriál se totiž s žádným představováním neobtěžuje, nová jména dvořanů a politiků tu padají každou minutu, ale vy se vlastně nikdy nedozvíte, kdo to je a jakou zastává funkci, tedy vyjma královské rodiny a Františka Štěpána Lotrinského (Vojta Kotek). Ostatně jeho postava je na celém seriálu asi nejzajímavější. O Marii Terezii se učíme ve školách a víme, kdo byl její manžel, se kterým počala šestnáct dětí. Málokdy se ale dozvíte, jak důležitý pro monarchii František Štěpán byl, jeho talent pro obchod byl vskutku výjimečný. Nejpovedenější postavou seriálu je ale podle mého názoru matka Marie Terezie – královna Alžběta Kristýna Brunšvická v podání Zuzany Stivínové. Její iluzí zbavená pragmatická žena je neuvěřitelně silnou osobností a nečekaně se stane i jednou z největších opor nové panovnice.

První dva díly Marie Terezie se odehrávají zhruba od roku 1723 do roku 1741 a vypráví příběh lásky Marie Terezie a Františka Štěpána – dvou mladých lidí, jejichž vztah kvete díky dětem, jež plodí, a klidu, který zažívají mimo královský dvůr. Spokojenost mladých manželů ale netrvá dlouho vlivem nečekané smrti císaře Karla VI. roku 1740. Marie Terezie se rázem stala rakouskou arcivévodkyní a na hlavy mladého páru se začaly sypat starosti a vladařské povinnosti. Marie Terezie si naivně myslí, že všechno zvládne. Odmítá, aby jí kdokoli pomáhal, včetně milovaného manžela. Na jejích rozhodnutích je vidět její nezralost a nepřipravenost. Jen díky Františkovi se udržela na trůně, bez jeho obchodů, dohod a podpory, by v roli arcivévodkyně nevydržela ani první měsíc. Objevují se ale i první problémy mezi manželi, kterým se díky rozpadající se monarchii začíná rozpadat i rodina.

Druhá řada Marie Terezie obsáhla roky 1741-1743. Mladá panovnice se ocitá uprostřed válek o rakouské dědictví a není divu, že má pocit, že se proti ní spikl celý svět. Všechny státy chtějí Rakousko porazit a urvat si co největší část z jeho území, neboť si myslí, že žena není soupeřem. Navíc Karel VI. zanechal armádu i monarchii v tak žalostném stavu, že obsazené země cizí vojáky na svém území vítají. Marii Terezii se vlivem velkého stresu od sebe odhání manžela, který stále častěji hledá pobavení v náruči svých milenek a zdrcená Rézi je natolik zoufalá, že raději vkládá své válečné naděje související s udržením trůnu do vraha a zločince, než aby poslouchala rady svých nejbližších. Jejímu psychickému stavu asi nejlépe odpovídá scéna z konce prvního dílu druhé řady, kdy se k ní dostanou první zprávy o vítězství rakouských vojsk, což ji uvrhne do takového transu, že bez rozmýšlení vtrhne na sestřin bál. Rozmazané a divoké záběry šíleně se radující vládkyně přesně odpovídají tomu, v jakém vypětí musela do té doby být.

Navíc ji rozčilují Františkovy nevěry, je nešťastná a pod vlivem své jezuitské výchovy, vnímá svět jen černobíle. Až další události a vlastní nevěra jí dokážou otevřít oči a vidět, že jediným věrným mužem, stojícím za všech okolností po jejím boku, je právě onen nevěrný manžel.

Celý seriál se tak nese na velmi silné romantické lince. Vztah ústřední dvojice se rozvíjí a mění v závislosti na jejich zkušenostech, stáří i stavu monarchie, kterou musí řídit. Ty největší změny ale monarchii teprve čekají a jak moc zavádění reforem ovlivní vztah Františka a Marie, se uvidí až ve třetí řadě. Zda se na ní bude podílet i Česká televize není zatím jisté, neboť náklady na natáčení jsou velké a Česká televize byla v lednu minulého roku vyzvána Radou ČT k vypracování úsporné verze rozpočtu. Výroba pokračování projektu Marie Terezie tak byla prozatím odložena.

Ať už to dopadne jakkoli, platí, že Marie Terezie sice jako doplněk k výuce asi příliš neposlouží a nejedná se ani o nijak velkou poklonu této výjimečné osobnosti evropských dějin, výpravná podívaná je to ale hezká a patří mezi kvalitnější televizní pořady poslední doby.

Hodnocení: 60%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE