Seriál Božena je kontroverzní, literární tvorbu české spisovatelky staví do ústraní milostných aférek. Přesto si zaslouží pozornost

Božena Němcová, rodným jménem Barbora Novotná, později Panklová, žila mezi roky 1820 až 1862 a stala se jednou z nejvýznamnějších spisovatelek a postav českého národního obrození. Často je dílo Němcové řazeno mezi směry literárního romantismu a realismu, uvažuje se také o jejím přiřazení do sentimentálního biedermaieru. Její nejvýznamnější prozaickou tvorbou je bezesporu román Babička (1855), Divá Bára (1856) a sesbírané pohádky a pověsti ze souboru Národní báchorky a pověsti (1856).

Čeští filmoví tvůrci se poslední dobou pouští stále častěji do filmových zpracování životopisů významných osobností českého národa. Mezi takové patří například snímek Masaryk (2017) od Julia Ševčíka, který zachycuje tři roky života ministra zahraničí Jana Masaryka, nebo film od režiséra Slávka Horáka Havel (2020). V neposlední řadě je třeba zmínit televizní film Anatomie zrady – Emanuel Moravec (2020) od Bisera A. Arichteva. Životopisné tituly ale neminuly ani seriálovou tvorbu. Před čtyřmi lety jsme mohli sledovat seriálový příběh z devatenáctého století z Karlových Varů, životopisné historické drama Já, Mattoni (2016) s Davidem Švehlíkem v hlavní roli, jenž režíroval Marek Najbrt. Mezi nejznámější a nejsledovanější životopisné seriály pak nepochybně patří čtyřdílná koprodukční podívaná vyprávějící životní příběh nejdůležitější rakousko-uherské panovnice Marie Terezie (2017) od režiséra Roberta Dornhelma.

Více než šestihodinová série Božena (2020) Lenky Wimmerové nás zavádí do prostředí pražské literární smetánky, kde se setkáme s osobnostmi jako je Karel Havlíček Borovský, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben a Václav Bolemír Nebeský. V hlavních rolích Němcové se zde prostřídaly dvě herečky, šestadvacetiletá Anna Kameníková a čtyřiačtyřicetiletá Aňa Geislerová, které předvedly dechberoucí výkon. Ztvárnit skutečnou historickou postavu považuji za jednu z těch obtížnějších hereckých disciplín. Musíte pracovat s reálnými životními příběhy a rozsáhlými studiemi, abyste je pak ztvárnily v nejpřesnějším duchu. O to více je pak oslnivé, když tutéž postavu znázorňují herečky dvě.

Zatímco mladá Anna Kameníková znázorňuje Barboru v jejích mladých, naivních a rozvášněných letech, kdy ještě jako nezkušené děvče zkoumá, co jí projde, tak její dospělá verze, vystupující pod uměleckým jménem Božena, kterou následně zpracovala Aňa Geislerová, sehrává roli rozhodné, cílevědomé a nezávislé spisovatelky. Němcová působí díky důvěryhodnosti a živelnosti obou hereček jako jedna osoba, která prodělala velký osobnostní vývoj. Je poznamenaná zkušeností, svými vlastními vizionářskými ambicemi a sny. K obsazení Geislerové měli diváci nejprve poměrně dost výhrad. Obávali se, že se bude snažit zastínit své kolegy a že nebude umírněná. Za to, že se scénář víc nezaměřil na to podstatné a sledoval spíš než literární tvorbu spisovatelčiny životní strasti, však ani jedna z hereček nemůže.

Příběh začíná v sedmnáctém roce života trochu vzpurné a svobodomyslné Báry z Ratibořic, která raději čte německou literaturu (nejraději Goetha), než aby trávila čas úklidem či vařením. Rodiče se ale navzdory jejímu přání rozhodnou ji provdat. Nejvýhodnější partií je pro ně o patnáct let starší úředník Josef Němec, který v jejím životě sehraje mnohem podstatnější roli, než si mohla Bára zprvu myslet. Energie, která z ní vyzařuje, jej okamžitě zaujme, a tak netrvá dlouho a proběhne svatba. A to i přes dvě naprosto protichůdné povahy obou protagonistů. (Bez Jana Hájka coby inteligentního, ale násilnického Jana Němce by seriál ztratil hodně síly.) Následuje rozvíjení jejich osobního, ale také kariérního života, který kromě úspěchů zahrnuje spoustu životních přešlapů, tajných milostných románků, ale také krutých nemocí a úmrtí, s čímž se tehdy setkávali lidé mnohem častěji než dnes.

Nálada seriálu připomíná román francouzského spisovatele Gustava Flauberta Paní Bovaryovou (1857), který vyšel za doby života Boženy Němcové. Paní Bovaryová beznadějně touží po lásce a je pro ni ochotná udělat cokoliv. Svůj život zasvětila čtení romantických příběhů o nekonečné lásce a netouží po ničem jiném než po podobném osudu jejích oblíbených literárních hrdinek. Neschopná si vážit svého manžela a dcery uniká do světa milostných aférek s mladými muži, kteří ji ale - jak sama později pozná -, nejsou ochotní zabezpečit tak, jak by si přála. Podle jedné ze scenáristek Boženy Hany Wlodarczykové hledala Božena Němcová stejně jako Paní Bovaryová dokonalého muže, který by byl přesně podle jejích představ. Někoho, kdo by jí imponoval, ale zároveň se necítil zastíněný. Problém ale je, zda takovou lásku vůbec mohla najít a nezamilovala se spíše do ideální představy.

Životní příběh Boženy Němcové je v seriálu laděn ve velmi podobném duchu, až občas není poznat, o jakou historickou osobu se zde jedná. To, že byla Němcová za svého života ráda středem mužské pozornosti, se dá snadno dohledat i v učebnicích pro střední školy. Problém ale je, že je těch avantýr na můj vkus až moc. Boženiny milostné výlevy a nevěry vůči jejímu manželovi jsou zde hlavním motivem, který nechybí v žádné ze čtyř epizod, což po nějaké době přestane diváka bavit. Je poté již předvídatelné, že jakmile se na scéně objeví nový zajíček, skončí to sexuálním poměrem. Nejsem si zcela jistá, zda měla být myšlenka sexu hlavním poselstvím seriálu. A jestli ano, pak si nejsem jistá, zda to je ta správná cesta. Tato linie naprosto zastínila téma literární tvorby, které mělo být pro seriál mnohem podstatnější.

Přestože se scénář soustředil také na téma domácího násilí, postavení ženy ve společnosti a na snahu nastavit rovnocennost ženy s muži, nedokázala jsem tyto ambice s postavou Němcové sdílet. Styl, kterým za své myšlenky bojovala, tzn. pravidelné nevěry, sobeckost, bezohlednost k citům druhých, jsem přijímala spíše negativně. Prohlašovat „nikomu nepatříme, a tak si můžeme dělat, co chceme“ mi nepřijde jako pádný argument pro to svést mladého partnera své přítelkyně a zničit jí tak budoucnost. Bojovat za svobodu a rovnost žen se dá i bez toho, aniž by člověk úmyslně ubližoval druhým. Přišlo mi, že byla v celém seriálu neustále vyzdvihována Boženina nezávislost a seberealizace, ale nijak se již nedbalo na to, co její chování způsobovalo lidem okolo.

Totéž se dá říct o domácím násilí, které na Němcové páchal její manžel Josef. Vztah mezi oběma manželi je v seriálu vyobrazen jako velmi cholerický a nestabilní. Jeden podvádí druhého, o svých problémech spolu nedokážou mluvit. Podobný názor na to mají i režisérka Lenka Wimmerová se scenáristkou Hanou Wlodarczykovou, které vztah mezi Boženou a Josefem označily za plastický a rozhodně ne černobílý. Každý z nich měl svou vidinu ideálního života a místo toho, aby se snažili najít kompromis, tak se jeden druhého snažili změnit. Vždy to vrcholí hádkou, ranami a následnou oboustrannou nevěrou. Je nicméně zajímavé, že navzdory všemu, co si za svého života vzájemně udělali, se Josef po smrti své ženy postaral o to, aby její jméno nebylo nikdy zapomenuto, a považoval ji za natolik silnou osobnost, že si zaslouží uznání.

Celkově bych seriál Božena hodnotila lehce nadprůměrně. Když jej porovnáme například s Marií Terezií, je křivka nadšení u Boženy o něco nižší. Nezanechalo to ve mně pocity, že bych se na seriál někdy chtěla dívat znovu a už vůbec jsem neměla chuť si cokoliv dalšího o autorce zjišťovat. Jsem upřímně ráda, že jsem ji studovala dávno před zhlédnutím seriálu, a tak jsem si na ni dokázala udržet náhled jako na kvalitní českou literátku národního obrození. Kdyby byl seriál ale jediným mým studijním materiálem, nejsem si jistá, zda bych v ní místo spisovatelky neviděla jen sobeckou potvoru bez kapky citu pro ostatní. Může na tom nést vinu, že původně tvůrkyně plánovaly natočit dílů deset, nakonec však dostaly finance pouze na čtyři epizody, a tak se charakter hlavní hrdinky zredukoval o duchovní rozměr a do popředí vystoupil ten fyzický.

Paradoxně má ale vyprávění své kouzlo a dokáže i přes dlouhou stopáž udržovat napětí. Velmi se mi líbila také historická atmosféra, která nás zavedla do obrozenecké Prahy, Litomyšle, do Uher a také do Ratibořic, v nichž slavná spisovatelka vyrůstala. I navzdory velké kontroverzi, který seriál do života už tak dost záletnické Němcové vložil, se mi jeví jako kvalitní podívaná, kde se mimo jiné setkáte se spoustou českých hereckých es jako jsou například Martin Myšička, Kryštof Hádek, Ondřej Kavan, Vladimír Javorský, Zdeněk Piškula, Linda Rybová a Eva Josefíková.

Lze litovat obě scenáristky i režisérku, že nedostaly dost prostředků a prostoru, aby zužitkovaly desetileté přípravy k něčemu, co mohl být komplexní pohled na 19. století, což se dosud nikomu v české kinematografii a televizní tvorbě nepodařilo. V tomto ohledu zůstávají stále nepřekonány dávné Sňatky z rozumu (1968), točené ale přece jen v lehce idealizovaném duchu.

Díky seriálu jsem nostalgicky zavzpomínala na svá studijní léta, kdy jsem měla literární tvorbu Němcové skoro do detailu prostudovanou, a probudilo to ve mně (když jsem upozadila všechny její výstřelky) řadu příjemných a někdy až sentimentálních pocitů, což je vlastně naprosto totožné s dojmy, které ve vás často probouzí idylická tvorba autorky, která pracovala především s tématy lidové slovesnosti a popisem venkovské krajiny.

Hodnocení: 60%