Recenze: Sound of Metal rozhodně není Whiplashem pro metalisty. Nebývale vnímavé drama se věnuje komunitě neslyšících

Zmatený a dezorientovaný muž jménem Ruben (Riz Ahmed) zahazuje paličky a prodírá se skákajícím davem do postranní uličky, přičemž divák slyší jen nejasné ruchy a šumění. Za Rubenem vybíhá jeho přítelkyně a zpěvačka Lou (Olivia Cooke), která se vystrašeně dožaduje vysvětlení. Sice neslyšíme, ale pouhým okem rozumíme tomu, co jí nahlas sděluje - přišel o sluch.

Sound of Metal je režijním debutem Dariuse Mardera, který se vydává na tenkou hranu často adaptovaných příběhů o lidech s tělesným handicapem - příběhů, které sami postižení často popisují jako jednostranně oslavné a nevěrohodné. To ostatně v nedávném rozhovoru tvrdil sám herec Paul Raci, který zde ztvárnil vedlejší roli hluchého provozovatele sociálního zařízení, které neslyšícím pomáhá s jejich všeobecnou adaptací a nabízí jim domovskou komunitu. Raci je sám slyšící, ale jeho rodiče takové štěstí neměli - má tedy nezkreslené ponětí o životě takto handicapovaných lidí. A skutečnost, že takový člověk silně ocenil hloubku a procítěnost scénáře, který mu Darius Marder předložil, už předem napovídá, že to filmaři tentokráte vzali za správný konec.

Snímek rozhodně není žádným Whiplashem pro metalisty, jak může někdo

očekávat na základě lehce psychedelické úvodní scény, a samotná muzika v něm hraje zcela vedlejší roli. Dominantní a klíčový je spíše zvuk v jeho syrové a často deformované podobě - jak naznačil výše uvedený popis důležité scény, kdy Ruben vyděšeně opouští rozjetý koncert, divák v průběhu často přejímá právě perspektivu hluchého, popřípadě velmi špatně slyšícího protagonisty. A důmyslnou prací se zvukovými efekty film skutečně dociluje neotřelého akustického prožitku, který diváka k Rubenově neočekávané životní zkoušce smyslově přibližuje na maximální možnou míru, aniž by musel být kompletně němý.

Ruben ostatně může dál verbálně komunikovat, ale musí se naučit, jak informace nově přijímat - především ale musí poznat, že život s takovým handicapem nutně neznamená odstřihnutí od společnosti a že některé věci se zkrátka nedají zvrátit. V tomto ohledu je příběh jistě standardní, ale naštěstí opravdu nepropadá lacinému nasazování svatozáře a sentimentalitě. Místo toho se zajímavě rozvíjí Rubenova psychologie a je přesvědčivě znázorněn jeho postupný vnitřní zápas s evidentně neodvratným postižením. Marder se především nezdráhá ukázat, že tento zápas prostě nemůže být konečný a nalinkovaný dle těch nejempatičtějších přání publika, a v tomto ohledu velmi oceňuji nejednoznačné vyústění, soustřeďující se primárně na onen základní prvek zvuku jako takového.

V některých aspektech ale příběh přeci jen nepřekračuje stín ne zcela soudržného filmového zážitku a místy si zachovává možná až přehnaně civilní notu. Riz Ahmed odvádí skvělou práci a Rubenův vývoj funguje v rámci vyprávění na jedničku, ale třeba Olivia Cooke a její postava zůstávají celkem nevyužité vzhledem k tomu, jak důležitým jejich vztah pro oba hrdiny v životě byl. A trochu mi chybělo také výraznější znázornění té unikající hudební vášně, evokované už v samotném názvu filmu - takhle se příběh snaží podle všeho naznačit, že útěcha by mohla spočívat v náručí milované dívky, ale kýžený inspirativní efekt už zůstává u toho chirurgicky detailního a zvukově orientovaného přejatí 'neslyšící' perspektivy.

Sound of Metal však v součtu rozhodně dostává svému záměru a komunitu neslyšících lidí zobrazuje bez zbytečných patetických zvratů a nadbytečných osobních linií. Jde o filmový portrét, jemuž zásluhou zvolených stylistických voleb, herců i melancholické nálady lze náročné a ožehavé téma uvěřit, přestože o něm slyšící diváci nemají třeba žádné ponětí. Prostředek sice občas lehce vítězí nad tíhou sdělení, ale zase zůstává prostor pro publikum, které už je unaveno přeslazenými a předvídatelnými příběhy. Pokud můžete, určitě naslouchejte - nemusí to tak být navěky.

Hodnocení: 80%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE