Recenze: Alone - Strhující střet s psychopatem, jehož byste na opuštěné silnici rozhodně potkat nechtěli

Filmový koncept honu na člověka, kdy se kladní hrdinové nedobrovolně posouvají do nelichotivé pozice štvané zvěře, nám už stačil nabídnout pár opravdu kvalitních zážitků. Jeho tematické limity jsou ovšem jasně předurčené a obzvlášť v poslední době se zdá, že ozvláštnění v tomto směru mohou nabídnout jen černohumorná a stylisticky či myšlenkově provokativní díla jako Pomsta nebo Lov. Režisér a scénárista John Hyams, syn poměrně známého filmaře a kameramana Petera Hyamse, však zkusil štěstí s čistě seriózním a temným příběhem o ovdovělé ženě, kterou v depresivní severské divočině tyranizuje a nahání slizký psychopat - a mně osobně udělal velkou radost.

Kdo už má zkušenost s některými snímky, které vyznávají výše zmiňovaný trojlístek motivů, respektive prostředí a charakterů postav, jistě uzná, že jde většinou o určitá prapůvodní příběhová schémata, v nichž má dobro i zlo jasně vyčleněnou roli a vše je podřízeno tomu, abychom kladné postavě urputně fandili a tu zápornou nahlas proklínali a přáli jí, aby co nejrychleji šlápla do pasti na medvědy. A přesně takový pocit se v divákovi snaží vyvolat i novinka Alone, která skutečně obsahuje veškeré osvědčené i proklínané ingredience svého subžánru. Osamělá žena projíždí drsnou a chabě osídlenou divočinou a k její smůle potkává zrovna psychopatického magora, jenž jí z následujících hodin udělá ze života zablácené, promáčené a zakrvavené peklo. Důležité však je, že veškerá klišé jsou tentokráte využita důmyslně a nevyznívají samoúčelně, nýbrž podporují sílu přímočarého vyprávění.

Příběh je rozdělen do čtyř navazujících kapitol, jejichž titulkové uvedení možná

nemá žádný nepostradatelný důvod, ale samy o sobě dávají smysl a naznačují pečlivé rozvrstvení zvratů na ploše 100 příběhových minut. Taková porce času se zdá být vzhledem k jednoduchosti děje trochu příliš, ale snímek vůbec nepůsobí zdlouhavě - naopak je vystavěn velmi intenzivně a každá kapitola v podstatě stojí na vlastních nohách s vlastním kompozičním uspořádáním a gradovaným vyvrcholením, které vždy příběh někam posouvá. Úvodní prolog, během něhož hrdinka skládá veškeré své věci do auta a vyráží z velkoměsta až do zalesněných, blíže neidentifikovaných oblastí, střídá kapitola s názvem 'Cesta' a hlavní konflikt se aktivizuje s okamžitým nástupem záporné postavy, jejíž postavení vůči kladné hrdince se pak systematicky rozvíjí a udává rytmus vyprávění a smysluplnou gradaci celého střetnutí.

V podstatě vše, co se ve filmu stane, je naprosto opodstatněné a důležité. Dalo by se samozřejmě místy spekulovat nad adekvátností v rámci jednání postav a nad prostorovou prozřetelností záporáka, jenž má vždy navrch, ale sám sebe příběh nikdy neshodí a díky pravidelně variovanému postavení lovce a loveného, popřípadě i vězně a únosce, se mu daří permanentně udržovat diváckou pozornost a šponovat napětí. Hrdinka čelí sérii psychických a fyzických transů, skrze něž k ní můžeme více a více přimykat. Oproti tomu její pronásledovatel, jenž na první pohled nevzbuzuje takovou hrůzu a jeho pravou tvář nám syžet opět ukazuje kousek po kousku a napříč kapitolami, se stává čím dál nenáviděnějším tyranem, kterému v závěru přejeme jen čiré utrpení.

Pochválit lze rovněž výběr herců - zatímco Marc Menchaca, známý jen okrajově z televizní tvorby, je prvotřídním slizounem s nejednoznačným psychickým portrétem, Jules Willcox do role zoufalé a zocelované ženy přesně pasuje - je půvabná a má v sobě křehkost, ale současně jí lze věřit i naštvaný mód a fyzickou i psychickou sílu. I díky nim ten kontrast sympatií a nenávisti vůči jednotlivým aktérům, chytře navozený už promyšlenou skladbou a vývojem událostí, funguje bezezbytku.

Ač o něm zřejmě mnoho lidí neuslyší, napínavý thriller Alone splňuje veškeré požadavky kvalitní žánrové podívané, která nechce dělat z diváka blbce a naopak se s ním pokouší rozumně a systematicky komunikovat. Úroveň překvapení a přepisování očekávání samozřejmě není kdovíjak vysoká a pořád sledujeme další ze série filmů, kde magor nahání lesem nevinnou oběť. Jenže tentokrát vše funguje přesně dle přání inteligentních tvůrců a skrze jednotlivé fáze příběhu se daří stále prohlubovat zájem o osud hrdinky, stejně jako se efektivně rozvíjí průběžné mikropříběhy uvnitř kapitol a z náznakového budování nervozity se hladce přechází k fyzickému teroru, vraždám a zúčtování. Dobrá práce.

Hodnocení: 75%