Recenze: Palm Springs - nejpohodovější film léta?

Pohodář Nyles (Andy Samberg) se se svou afektovanou přítelkyní účastní velkolepé kalifornské svatby. A strašně ho to tam nebaví. Podobně je na tom i sestra budoucí nevěsty Sarah (Cristin Milioti), která je jakousi černou ovcí rodiny. Nyles se se Sarah po obřadu sblíží, následně ale oba uvíznou v časové smyčce a jsou tak nuceni zažívat svatební den stále znovu a znovu...

Nerad bych hned ze začátku moc přeháněl, ale Palm Springs je pro mě v tuto chvíli nejlepší romantickou komedií roku. A vlastně možná i za posledních pár let nazpět... Ale pěkně popořadě.

Tvůrci filmu staví příběh na dobře známém a často užívaném motivu, jímž je právě časová smyčka. Naštěstí se ale nespokojili s její tradiční a nejobvyklejší podobou a tento vděčný koncept dokázali alespoň trochu ozvláštnit a posunout trochu novým směrem. Většinou se obětí smyčky totiž stane pouze jedna postava (viz Na hromnice o den více, Zdrojový kód), kdežto zde v ní uvíznou oba hlavní hrdinové (ve skutečnosti je to ještě o trochu složitější...). Princip časové smyčky tu funguje v zásadě stejně jako v jiných filmech či seriálech - ústřední tandem prožívá dokola stále stejný den, ať už pro ně dopadne jakkoliv (usnou, umřou či odjedou daleko od místa, kde se "následující" den zase znovu probudí). Lehce obměněný je také způsob, jak se jako diváci o existenci smyčky dozvíme, což opět souvisí s faktem, že v tomto filmu v ní není pouze jeden konkrétní člověk.

Zásadní ale je, že výchozí motiv je tvůrci skvěle vytěžen. Scénář Andrew Siary je ohromně hravý a nápaditý a režie Maxe Barbakowa snad všechny jeho trumfy a nejlepší momenty dokáže náležitě prodat. Samozřejmě se v ději dočkáme přesně těch typů scén a sekvencí, které od filmu s časovou smyčkou automaticky předem očekáváme, tj. chvíle, kdy si hrdinové začnou svou situaci naplno užívat a dělat všelijaké bláznivé vylomeniny, protože vědí, že ani jedna z nich nebude mít žádný následek. Tyto pasáže jsou velmi zábavné. Ostatně jako celý film.

Ovšem ještě důležitější informací je, že Palm Springs je v jádru skutečně především romantickou komedií - v tom nejlepším smyslu slova (nadpřirozená zápletka je v něm "pouze" výtečně využitým prostředkem, nikoliv cílem). Takže romantické scény jsou skutečně romantické (a ne například trapně a otravně cukrkandlové a příliš sentimentální či kýčovité) a veskrze chytrý a lehce cynický (a pro děti různou měrou nevhodný) humor se nese napříč celou (optimální) devadesátiminutovou stopáží.

Romantická (a vlastně ani ta komediální) rovina příběhu by ovšem bez ohledu na kvalitu scénáře a režie určitě dvakrát nefungovala bez dobře obsazených a zahraných hlavních postav. A právě to je další obrovská výhra tohoto filmu. Komik Andy Samberg (seriál Brooklyn 99) je totiž velký sympaťák s očividným komediálním potenciálem a Cristine Milioti (seriál Fargo) je (neprvoplánově) krásná a navíc zjevně vskutku velmi dobrá herečka. Na plátně spolu ti dva mají skvělou a přirozenou vzájemnou chemii a jejich postavy jsou dobře napsané, takže není snad jediný významný důvod, proč těm dvěma nepřát, aby to spolu na konci dali dohromady. A to i bez ohledu na to, jestli se jim z té časové pasti nakonec podaří, nebo nepodaří dostat...

Za posledních zhruba deset let vzniklo v Česku odhadem několik desítek romanticky laděných komedií, z nichž některé byly (pro mě) až nepochopitelně divácky úspěšné. Přitom naprostá většina z nich nesáhá tomuto svěžímu a úžasně milému snímku ani pokolena. Když pominu děti a konzervativní puritány, jimž asi nebudou moc po chuti některé divočejší scény, v nichž se souloží/masturbuje, berou drogy či teče krev, asi v tuto dobu nelze najít v českých kinech film, jenž bych si troufnul více doporučit širokému spektru diváků a který by tak trefně vystihoval slova jako "pohoda" či "relax". Pokud plánujete vzít svou holku/svého kluka do kina, tenhle báječný letní film je k tomu jako stvořený.

Hodnocení: 80%