Recenze: Dark Waters - Mark Ruffalo vyšetřuje smrtelné úniky chemikálií

Novinka režiséra Todda Haynese zaujala již svým depresivním trailerem, který sázel na potemnělý vizuál a záplavu známých a vždy vítaných hereckých tváří. Nemluvě pak o samotném námětu, který se opírá o boj jedince s všemocnou korporátní společností, jejíž činnost způsobuje úniky smrtelně nebezpečných chemikálií do hojně obývaného prostředí. Vždy spolehlivého Marka Ruffala v hlavní roli doplňují neméně slavné tváře Anne Hathaway, Tima Robbinse či Billa Pullmana, což ale není zdaleka jediný důvod, proč se vyplatí na Dark Waters podívat.

Jde o dramatizaci skutečného příběhu, který se táhne od roku 1998 až do současnosti, a zatímco za oceánem mu média věnují značnou pozornost, u nás jméno Roberta Billota slyšel jistě málokdo. Billot (Mark Rufallo) se stal roku 1998 partnerem v právnické firmě, vedené Tomem Terpem (Tim Robbins) a zaměřené na zastupování chemických společností. Jednoho dne se na něj ale obrátí dávný přítel jeho matky, jemuž na farmě v Západní Virginii hromadně hyne dobytek a jenž má podezření na nebezpečný únik chemikálií ze skládky na vedlejším pozemku. Billot se zpočátku zdráhá zatnout tesáky do vlastních řad a hledá jiná vysvětlení, ovšem po nahromadění hrozivých důkazů vytáhne do lítého a zdánlivě nekonečného boje s mocnými společnostmi, které neváhají obětovat životy vlastních zaměstnanců i nevinných občanů.

Film jsem viděl vybaven nulovými znalostmi ohledně dané problematiky a

případu a okamžitě mě vtáhl. V pochmurném prostředí, které se zdá samo o sobě nakažené a nehostinné, rozehrává režisér nerovnou právnickou partii, přičemž se dopředu ujistí, že má diváka na své straně, stejně jako na straně vyšetřujícího hlavního hrdiny. Ten se přirozeně pohybuje v kontrastujících prostorách luxusních kanceláří a zámožných večírků a po příjezdu na zasažené místo činu, vyvolávající mrazivou 'černobylskou' atmosféru, dostává společně s divákem jasný alarmující signál.

Obžaloba samovolně vládnoucích společností je zpočátku zřetelná, ale se zvyšujícím se zainteresováním hlavního protagonisty a s postupným rozplétáním minulosti se ještě zintenzivňuje. Divák se také nemá ptát 'Co do té vody proboha vypouštěli?' - o vině je dopředu rozhodnuto a existuje dostatek důkazů, takže divácká pozornost a empatie jsou udržovány především zvyšující se frustrací. Ano, dochází k důležitým odhalením o praktikách společnosti, které jsou srozumitelně vysvětlovány (opravdu nemusíte být chemik, abyste vše plně pobrali - hlavní hrdina ostatně také není a jádro problému mu musí být názorně vysvětlováno), avšak vyprávění nabírá největší působivost ve svém mrazivě pragmatickém oddalování. Ačkoli syžet postupně ubíhá rychleji, tak sledováním ledabyle naskakujících roků a doslovnou nemohoucností s případem navzdory jasným důkazům pohnout se vytváří napětí, které dostatečně nahrazuje zvědavost nad vyústěním.

Samotná zvědavost je totiž udržována v rozmezí jednotlivých scén a především v první polovině, kdy se musí vypátrat původ toxických látek (a Billot tedy opravdu figuruje jako detektiv, odkrývající podobu fabule), ale ve druhé polovině už spíše ustupuje a zásadním cílem se stává vyzrát na nepřítele a utvořit zbytek fabule ve svůj prospěch. V tom možná bude pro řadu diváků slabina, neboť v celkové koncepci jde o docela tradiční právnické drama, v němž jsou psychický vývoj čím dál vyčerpanějšího hrdiny i podoba vyústění v podstatě nevyhnutelné. Což je samozřejmě pravda, a jestli mi něco osobně trochu vadilo, tak právě to nevýrazné znázornění pracovního sebeobětování, které je sice přítomné, ale naplněné klišé a nevyužitou rodinnou linií.

V rámci narativního konceptu a tématické aktuálnosti se však jistě nedá nic moc namítat. Společně s hlavní postavou, jako tradičně Ruffalem skvěle zahranou, pocítí divák frustraci nad hospodářskými poměry posledních desetiletí, takže ve finále ani tolik nevadí, že samotný nepřítel je ve filmu neviditelný, potažmo reprezentovaný jediným elegantním mocnářem (Victor Garber, který vypadá pořád stejně jako v Titanicu). Nebezpečí totiž, jak nás přesvědčuje i znepokojivý epilog, číhá takřka po celém světě, a bitva není a s největší pravděpodobností ani nikde nebude dobojována. Ještěže se stále najdou tací, kteří bojují.

Hodnocení: 85%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE