Poslední aristokratka – suverénně nejhorší celovečerní film Jiřího Vejdělka?

Newyorčan Frank (Hynek Čermák), jeho žena Vivien (Tatiana Dyková) a jejich pubertální dcera Marie (Yvona Stolařová) zdědí rozpadlý zámek Kostka v Čechách a vydávají se na něj, aby zde rozprášili popel svých českých předků, kteří zemřeli v USA. Zjišťují, že zámek je v dezolátním stavu a obývá ho pouze stoický kastelán (Martin Pechlát), bodrá vesnická hospodyně paní Tichá (Eliška Balzerová) a hypochondrický údržbář Krása (Pavel Liška).

Tím začne zcela předvídatelná nezápletka, jejímž cílem je, aby po hromadě nesouvisejících humorných scénách všichni tři Američané objevili lásku k českému jídlu, českému alkoholu a k českým zámkům a upustili od svého počátečního záměru nemovitost prodat.

První náznak toho, že s touto adaptací něco není v pořádku, je její název. Film by se logicky měl jmenovat Poslední aristokrat nebo Poslední aristokrati, ale jmenuje se Poslední aristokratka, což je odkaz buď na Frankovu manželku nebo na jeho dceru, které obě jsou jen velmi okrajové postavy. Manželka pouze objevuje půvab českého nezdravého jídla a dělá hlouposti (neboť je retardovaná) a dcera pouze objevuje půvab českého nezdravého jídla a mladého hraběte ze sousedního zámku (neboť je nadržená). Ani jedna z nich neudělá nic, co by nějak ospravedlňovalo, že se podle ní film jmenuje. Knižní předloha je údajně založena na tom, že jde o vyprávění Frankovy dcery. To se z filmu zcela vytratilo.

Z filmu velmi intenzivně čiší nefilmovost a epizodní povaha jeho vtípků. Jde většinou o konverzační humor založený na tom, že někdo někoho utře nějakou „vtipnou“ pointou. Takže si postavy povídají, jedna z nich utře tu druhou nějakou „vtipnou“ pointou a ta druhá postava nijak nezareaguje, případně se jen kysele zatváří a pokračuje se dál. Silně mi to připomnělo Kameňáky, která mají podobný problém. A obzvlášť iritující je to v případě Franka, který je neustále stírán nenávistnými „vtipnými“ poznámkami kastelána (tedy svého zaměstnance) a vůbec nijak na to nereaguje.

Uvozovky v předchozím odstavci jsou zcela záměrné, neboť "humor" v tomto filmu je velmi bolestný, velmi předvídatelný a ve většině případů by lépe fungoval jako divadelní nebo rozhlasová hra. Vizuální složka filmu je většinou zcela zbytečná, což je u 110minutového snímku dost velký problém.

Další podstatný problém spočívá v tom, že předloha je pravděpodobně psaná hodně nadsazeným způsobem, například ve stylu povídek Šimka a Grossmana nebo příběhů zvířátek ze Čtyřlístku, zatímco filmová adaptace je natočena zcela realisticky a bez nadsázky, což vyvolává v divákovi neustálé otázky ohledně inteligence postav i scenáristů, na které neexistují odpovědi, například:

Kdy se vlastně film odehrává? Podle velkých mobilů a podle stojících Dvojčat v New Yorku bych si tipl na konec 90. let, ale explicitně to řečeno není a nevyplývá z toho nic pro děj důležitého. Jak se mají vyřešit finanční problémy hlavních hrdinů tím, že zorganizují velmi drahou zámeckou vánoční oslavu, na kterou přijde několik málo desítek platících návštěvníků? Proč hlavní hrdina k řešení finančních problémů nepoužije „nacistické záchodové prkýnko z 24karátového zlata“, za které se stydí a které má zřejmě větší cenu než celý rozpadlý zámek?

Tři hlavní hrdinové nikdy v životě nenavštívili Českou republiku, ale mluví mezi sebou i se všemi ostatními naprosto dokonalou češtinou. Pokud je to filmové "zjednodušení" a ve skutečnosti používají angličtinu, pořád to nevysvětluje jak si mohou rozumět s nevzdělanými českými vesničany (z čehož by mohl teoreticky vyplývat nějaký ten humor, že ano).

Frank chce zpět do ČR odvézt patnáct uren. Následně vidíme několik velmi zřetelných záběrů na kufr, ve kterém je dvanáct plechovek s popelem, i když je předtím velmi explicitně řečeno, že se popel různých předků nesmí mísit.

Mladá Marie se zeptá, co znamená jakési velmi jednoduché (dvouslovné) latinské krédo, a o chvíli později si se zájmem čte tlustou kroniku v latině.

Jak asi technicky funguje páka ze 40. let, která po aktivaci začne hrát tři hodiny hudby, a "dosud nikdo nezjistil jak to funguje a jak to vypnout"?

Hlavní hrdinové nabídnou svému právníkovi, aby dočasně bydlel v jejich newyorském bytě, kde už dočasně bydlí jejich kamarádka. Proč ani jednomu z nich neřeknou o tom druhém? Aby právník přítelkyni mohl "vtipně" překvapit.

Vivien hraje s českým plebsem karty (mariášové), domnívá se, že hraje poker, a hlásí "mám královský poker". Čímž ukazuje, že buď ona nebo scenárista nezná ani ten poker.

Je vyprávěna historka o tom, že kdysi došlo na zámku k výbuchu a "proto má dnes jen jednu věž". O chvíli později následuje exteriérový záběr, na kterém má zámek tři věže.

Proč potenciální kupec upustí od koupě zámku těsně před podpisem smlouvy? Je zhnusen překvapivým odhalením, že se v zámku nachází apartmá Heinricha Himmlera, které není nijak zatajováno a je oficiální součástí prohlídky zámku.

Jak může někdo dostat záchvat hrůzy z bulvárního článku o tom, že "na prokletou aristokratku spadl lustr", když tu arisotkratku právě vidí stát živou a zdravou před sebou?

Závěrem bych ještě dodal, že audiovizuálně je film zcela nezajímavý a soundtrack pozůstává především z několika klasických skladeb opakujících se stále dokola (a většinou nesedících k ději na plátně). Televizní seriál Život na zámku jsem nikdy moc nesledoval, ale matně si vybavuji, že nebyl tak strašný jako tento film. Mluvit o hereckých výkonech nemá žádný smysl, protože scenárista a režisér od herců žádné herecké výkony nevyžadují. Musejí jen odvyprávět vtipy a držet se svých extrémně jednoduchých charakterů (např. Liškova postava je ve filmu jen proto, aby měla monology o tom, jak je nemocná nebo může onemocnět).

A víc už nechci k tomuto dílu říkat. Snad jen konstatovat, že jde o suverénně nejhorší celovečerní film Jiřího Vejdělka (a viděl jsem, myslím, všechny).