Recenze #2: Blíženec - marná ukázka moderních technologických vymožeností

Film Blíženec především svým námětem a scénářem působí jako něco z dávno minulých desetiletí (není divu, pracovalo se na něm přes 20 let). Celá ústřední zápletka (t.j. důvod toho, proč zlý Clive Owen pošle na Willa Smithe jeho mladší genetickou kopii) je naprosto nesmyslná (nemyslím z genetického hlediska, ale z hlediska toho, co Owen chce a jak snadné je toho dosáhnout) a existuje jen proto, aby tvůrci mohli postavit starého Willa Smithe proti jeho digitálně omlazené kopii (což se stane až po hodině filmu a není to nijak úžasně využito). Téměř úplně všechno v tomto filmu (dialogy, scény, zvraty) je jako z hodně starého "straight-to-video" filmu. Kdyby se to takhle natočilo v roce 1990 s Chuckem Norrisem, možná by z toho dneska byla nostalgická klasika. Ale v roce 2019 to působí až bizarně archaicky.

"No dobře," říkáte si možná, "ale Ang Lee je přece vizionář, tak to jistě aspoň úžasně vypadá?" Inu, to je složitější... Vizuálním vrcholem filmu je jednoznačně motocyklová honička v polovině snímku. Kromě toho se dočkáme nějakých těch přestřelek a nějakého boje muže proti muži. A nic z toho není nijak extra originální nebo zábavné.

Z hereckých výkonů je nezajímavější Winsteadová (kdysi Ramona ve Scottu Pilgrimovi), a to především díky svému obsazení. Takhle vypadající a jednající agentka tajné služby je závan svěžího vzduchu, kterých by tento film potřeboval mnohem, mnohem víc...

Nejzvláštnější na Blíženci pravděpodobně je skutečnost, že musel stát obrovskou hromadu peněz, ale většina těch peněz byla vynaložena zbytečně.

Například digitálně omlazený Will Smith vypadá většinou naprosto dokonale a je na plátně mnoho minut, ale není nijak extrémně podobný normálnímu starému Willu Smithovi. Jeho existence tudíž následně ztratí punc jakékoliv výjimečnosti a stejně tak dobře by ho mohl hrát nějaký mladý herec, který by prostě byl Willu Smithovi trochu podobný. Tato skutečnost je obzvláště bolestná vzhledem k tomu, že film byl natáčen ve 4K rozlišení, ve 3D a ve 120 snímcích za sekundu, takže se místo tradičních 24 snímků za sekundu muselo trikově renderovat desetkrát tolik (5x více pro každé oko)!

Ah, ano, ty formáty... Nevím, jestli se v našich kinech Blíženec promítá ve 120 FPS, nebo jen v 60, ale výsledek každopádně vypadá extrémně divně. Následkem kombinace "HDR barvy + 3D brýle + HFR + 4K rozlišení" vypadá většina záběrů jako taková ta demo videa, co se v prodejnách s elektronikou promítají na velké HD obrazovky, abychom se ji koupili. Ovšem na rozdíl třeba od Pí a jeho život není v Blíženci mnoho vizuálně úchvatných záběrů (většinou se mluví), takže to vypadá jako home video prohnané nějakým tuctovým HDR filtrem. Naprostou katastrofou jsou pak scény ve tmě, kterých je dost, a kvůli 3D brýlím a realistickému "nefilmovému" svícení v nich není skoro nic vidět.

Možná jsem starý mrzout, ale na HFR si zvykat nechci a jsem smířen s tím, že pokud se takhle za 10 let budou točit všechny filmy, přestanu se na ně koukat. Nebo si naprogramuju filtr, který je bude upravovat do normálních 24 FPS...

Blíženec není vyložená katastrofa, ale nabízí se otázka, proč se Ang Lee rozhodl mít s tímto nezajímavým projektem cokoliv společného. Má teorie je, že si chtěl vyzkoušet nové technické postupy předtím, než natočí nějaký jiný film, na kterém mu bude opravdu záležet.

Hodnocení: 40%