Recenze: Dětská hra (2019) - pojďte pane, budeme si hororově hrát

Norský režisér Lars Klevberg natočil remake / reboot slavné hororové série z 80. (a pozdějších) let, který nabízí především rozpačitou otázku: "Proč?" Chuckyho eskapády jsou přesně tím druhem filmu, na kterém se digitální triky 21. století nemají šanci nijak zásadně projevit (a Klevberg se dokonce chlubí tím, že ve valné většině filmu je Chucky poctivě mechanický, nikoliv CGI). A v jeho existujících deseti (nebo kolika?) filmech už jistě bylo předvedeno všechno černohumorové a hororové, co téma "vraždící dětská panenka" může nabídnou. Nebo snad ne?

Jak je vidět už z úvodního odstavce, samotná Chuckyho podstata doznala v tomto filmu zásadní změny. Tento nový film nemá nic společného s nadpřirozenem a jde o sci-fi. Nejzásadnější z toho vyplývající inovace je ta, že "nový" Chucky může přes Wi-Fi / Bluetooth nahackovat úplně všechno v okolí, včetně mobilů, televizorů, dronů nebo chytrého auta. Vyplyne z toho ale překvapivě málo nového.

Příjemným překvapením je, že lidští hrdinové (matka, syn, jeho kamarádi) mají hlubší rozměr, než je v dnešních hororech zvykem, oplývají slušnou ironií a mají spolu docela zajímavé a slušně zahrané vztahy.

Dalším příjemným překvapením pak je docela velká brutalita některých smrtí (aspoň na hollywoodský standard), ale nemyslete si, že jde o nějaký slasher. Naplno se Chucky projeví až ve druhé polovině filmu a pořád poměrně sporadicky.

Tudíž, jste-li fanoušky tohoto podžánru, je pravděpodobné, že budete spokojeni. Pokud se smíříme s dementní skutečností, že někdo cítil potřebu natočit v roce 2019 remake Dětské hry, tak ten remake dopadl celkem dobře.

Hodnocení: 60%