Recenze: Pokémon: Detektiv Pikachu napravuje adaptacím herních hitů reputaci

Ještě by se možná slušelo upozornit, že Pikachu je Pokémon, a že se celý film odehrává ve světě, kde Pokémoni normálně žijí a normálně jsou loveni do pokéballů (s výjimkou Ryme, kde mírumilovně koexistují s lidmi).

A ještě by se možná slušelo upozornit, že pokud nevíte, co je to "Pikachu" nebo "Pokémon", tak nemusíte číst dál.

Detektiv Pikachu je první oficiální pokus o fotorealistický film, ve kterém živí herci interagují ve skutečném světě s Pokémony, kteří vypadají jako kdyby byli živí a trojrozměrní. Musím ocenit snahu výtvarníků, protože Pokémoni jsou různě realisticky chlupatí / slizcí, ale přitom nepůsobí strašidelně (jako jistí ježci) a většinou je okamžitě jasné, na jakého Pokémona se právě díváme. Proti většině scén nemám žádné technické výhrady a je super se na to koukat. Je ale zřejmé, že tvůrci filmu měli pořádně vymodelovaných jen asi 30 typů Pokémonů, takže se na plátně "náhodou" objevují opakovaně ty samé exempláře (i když jde o různé scény z různých míst).

Já jsem se o Pokémony zajímal už v době, kdy se ještě nejmenovali Pokémoni (ale Pocket Monsters), čistě proto, že to byly dle mého názoru velmi kvalitní videohry. Tudíž i dnes rozeznám Bulbasaura od Charmandera, ale rozhodně neznám všech 809 Pokémonů, rozhodně jsem nehrál všechny Pokémon videohry a rozhodně jsem nekoukal na seriál a všechny animované filmy... Přitom jsem ale neměl pocit, že by mi ve filmu něco zásadního unikalo, takže zjevně nebude cílen na extrémní Pokémon fanoušky. Stačí, že víte, co umí Ditto, a že Magikarp je skoro stejně k ničemu jako Hawkeye (z Avengers, ne Pokémon)...

Detektiv Pikachu je cílen především na malé děti a tudíž je poměrně překvapivé, jak málo akční a málo legrační film to je. Jeho velká část (nejméně dvě třetiny) pozůstává z toho, že někdo s někým mluví a snaží se řešit detektivní případ. A na tomto místě musím bohužel konstatovat, že všichni lidští protagonisté (včetně unaveného Billa Nighyho a Kena Watanabeho v malých rolích) jsou značně nudní, nezajímaví a nevtipní. Což mě opravdu překvapilo, vzhledem k osobnosti zkušeného komediálního režiséra Roba Lettermana.

Asi po 20-30 minutách se na plátně konečně objeví titulní Pikachu (v původní verzi hlas Ryana Reynoldse), kterého je zábavné sledovat a poslouchat, ale rozhodně není na plátně non-stop. Dokonce by se mi chtělo napsat, že pokud vezmeme v úvahu cílové publikum (tj. malé caparty), je tento film až překvapivě intelektuální a s několika sofistikovanými, nečekanými a nikoliv nesmyslnými (v rámci Pokémon vesmíru) zvraty.

Samozřejmě ale dojde i na akční scény a obzvlášť posledních 10-15 minut v Ryme je velmi extatických (jako nějaké fanouškovské video z YouTube s obrovským rozpočtem). Kdyby tak nadupaná byla většina filmu, byl bych z něj mnohem nadšenější. Takhle jde ale spíš jen o jakýsi opatrný příslib, že "cinematický Pokémon vesmír" má šanci existovat a mohli bychom se docela těšit na další filmy z něj. Včetně mládeži nepřístupných!

Dosud jsem za nejlepší a nejvěrnější film podle videohry považoval Silent Hill. Detektiv Pikachu je o něco lepší film, ale je cílen především na dětské publikum a starším fanouškům, kteří na Pokémonech vyrůstali před více než 20 lety, nemá příliš co nabídnout.

Hodnocení: 60%

P.S: Viděl jsem dabovanou verzi. Existuje i titulkovaná a myslím, že by se mi líbila o něco víc, ale nebudu to zkoušet. Neměl jsem pocit, že by nějaké vtipy byly následkem dabingu vyloženě zabity.