Recenze: The Professor and the Madman - nepříčetný Sean Penn a uznávaný Mel Gibson přepisují dějiny jazykovědy

Anglie, polovina 19. století. Uznávaný jazykovědec James Murray (Mel Gibson) je pověřen shromážděním veškeré slovní zásoby pro plánované první vydání oxfordského slovníku. V takřka sisyfovském poslání mu skrze korespondenci vydatně pomáhá bývalý americký chirurg a válečný veterán William Chester Minor (Sean Penn), jenž absolvuje dlouhodobou léčbu v ústavu pro duševně choré, kam byl deportován po usvědčení z vraždy a usnesení soudu o jeho mentální nepříčetnosti. Zatímco Murray zápolí s nepřízní ze strany akademické šlechty a navazuje s "šíleným" pomocníkem zvláštní přátelství, Minor bojuje se svými osobními démony a kromě práce na slovníku nachází útěchu v rostoucí náklonnosti s vdovou po zavražděném (Natalie Dormer), jíž věnuje veškeré své finance a, dle jeho slov, celý svůj život.

Příběh zpočátku sleduje obě dějové linie odděleně, přičemž je diferencuje i volbou prostředí a žánry. Murrayho snažení má parametry životopisného dramatu z vysoké společnosti, zatímco Minorův pobyt v blázinci atakuje spíše psychologický thriller v temných kulisách a s výpomocí flashbacků, skrze něž nám syžet ukazuje zásadní traumata z minulosti postavy. Cesty obou protagonistů se protínají nejprve prostřednictvím vzájemného dopisování a až posléze profesor uvězněného Minora navštěvuje a vytváří si k němu vztah, který poté ovlivňuje celé směřování příběhu a stanovuje u Murrayho nové priority.

Ve finále tedy nesledujeme detailní proces sbírání informací a pátrání po významu a historii jednotlivých slov, k čemuž scénář zpočátku inklinuje, nýbrž celkem komorní drama o významu odpuštění a proplétání vztahů tří aktérů, jejichž postoje se srovnávají a sbíhají do emotivně vystavěného závěru. Možná bych měl však napsat sentimentálně, neboť vyprávění má možná dobře promyšlené schéma, ale postupně ubíhá zkratkami vyloženě filmovými, neoriginálními a na konec i těmi typu "je to sice dál, ale zato horší cesta".

První hodina je ještě velmi příjemná, protože se střídají dvě silně motivované linie a příběh stále buduje očekávání, co bude dál. Ta druhá ale pomalu ubírá na zajímavosti a jitří násilně vybuchující emoce, kterým přes veškerou empatii prostě nelze uvěřit. Přibývá srdnatých monologů a herci se uchylují k excentričtějším výrazům, ale výsledná konfrontace nemá kromě pár silných proslovů co originálního nabídnout. Přeci jen jsem celou dobu nemohl přistoupit na intimní vztah smutné ženy s mužem, jenž ji zabil manžela (a navrch je napůl blázen), a necítil jsem tu velikost Murrayho poslání, kterou scénář odsunuje na druhou kolej. Alespoň že herci se opravdu snaží (ve vedlejší roli potěší vynikající Steve Coogan), atmosféra doby je vystřižena na jedničku a také dialogy nesou potřebný odér archaičnosti, jenž k popisovaným událostem pasuje.

The Professor and the Madman je navzdory očekáváním docela ambiciózním a formálně zvládnutým snímkem, který se plně opírá o přítomné herecké persony a snaží se oživit akademické téma psychologickým přesahem a romantickou linií. Ne vždy je to ale k dobru věci, tempo se ve druhé polovině bortí a příběh postrádá potřebnou katarzi a nedisponuje dostatečně zajímavými okamžiky, pro které bychom si první krůčky sepsané slovní zásoby mohli v budoucnu vždy živě vybavit a přednášet je svému okolí. Kdo ale toužil vidět Mela Gibsona znovu se skotským přízvukem a mohutným plnovousem, má jedinečnou šanci.

Hodnocení: 65%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

P.S.: Natalie Dormer se tentokrát nevysvleče.

Poznáte herce v ikonických siluetách? I. část