Recenze: Dokážete mi kdy odpustit? - Vulgární spisovatelka a excentrický homosexuál falšují vzácné dopisy

Dokážete mi kdy odpustit?, jak zní český název filmu, je dílem celkem neznámé dvojice scenáristů a režisérky Marielle Heller, která má na kontě pouze slušně přijatý Deník puberťačky (2015). Více vábivým lákadlem jsou tedy spíše herečtí představitelé dvou titulních rolí, neboť kromě zmíněné McCarthy se ve vedlejší roli objevuje mazácký Richard E. Grant - rodák ze Svazijska je méně známou (avšak neméně charismatickou) verzí Christophera Walkena a už dlouho mu v jeho kariéře držím palce. Oběma hercům navíc přistála za jejich výkony oscarová nominace, stejně jako scenáristům za nejlepší adaptovaný scénář. Rozhodně dost důvodů k tomu, abych se na snímek upřímně těšil.

O čem vlastně pojednává? V centru dění stojí vyhořelá, introvertní a vulgární spisovatelka Lee Israel, jíž právě vyhodili ze zaměstnání a potřebuje nutně sehnat peníze na nájem bytu a léčbu své staré domácí kočky, která je pro ni jedinou milovanou bytostí. V baru, kde tráví většinu volného času, potkává podobně ztracenou existenci, nemocného alkoholika a homosexuála Jacka Hocka, s nímž se posléze pouští do prodeje falšovaných dopisů slavných spisovatelů, za něž sběratelé neváhají vysolit stovky až tisíce dolarů.

Kdo však krade, do pekla se hrabe. Znáte to. Příběh skutečně nedisponuje nijak překvapivým a hluboce poučným vývojem, ačkoli se minimálně o to druhé snaží a svým zpracováním, důrazem na herecké výkony a soustředěnou psychologii, zapadá přesně do škatulky těch chtěných oscarových jednohubek, jejichž ambice jsou vyšší než reálný potenciál námětu. Všechno vyznívá vysoce profesionálně a zvládnutě, ale současně tak nějak rutinně a nevýrazně - kromě oněch očekávaných hereckých projevů, jimž pro změnu není problém okamžitě uvěřit (McCarthy) nebo si jejich vypilovanost až neskrývaně vychutnat (Grant).

Půjdu-li ve formálním schématu odshora, dialogy se povedly a jsou asi přesně takové, jaké bychom si z úst natolik svérázných hrdinů představovaly. Hudba působí poněkud sentimentálně, ale rozhodně není špatná, a kamera občas zahřeje hezkým záběrem na New York nebo přenášením ostrosti mezi dvěma prostorovými plány, čímž se především utužuje vzájemné porozumění a náklonnost mezi Lee a Jackem. A jak bylo napsáno výše, vyprávění si drží uspokojivou akademickou úroveň a poměrně se daří rozpitvat očekávaný psychologický vývoj hlavní postavy skrze její vynucovaný kontakt s okolím a rostoucí výčitky ohledně skutečnosti, že majitelku menšího knižního obchodu, s níž se postupně sbližuje, svými padělanými dopisy trvale okrádá.

Zároveň se však filmu nedaří skrýt pocit, že většinu času jenom tak ladně klouže po povrchu a potenciální hutné konflikty řeší příliš jednoduše a kvapně (vyvrcholení vztahu Lee a Jacka je vyloženě neuspokojivé). Příběh se chvílemi plácá na místě, chvílemi se zase hodně střihá, takže tempo je lehce nevyrovnané. A osobně mi přišlo divné, jak snadno se Lee svými falzifikáty dostala k velkým penězům, když se pravost cenných dokumentů v dnešní společnosti řeší více než pravost lidského svědomí.

Can You Ever Forgive Me? představuje poctivě vystavěný příběh o nápravě a uvědomění si, který zdobí kvalitní herecké výkony a solidní režisérský dotek, jenž umí vést postavy a odvyprávět jejich příběh srozumitelně a bez výrazných formálních zaváhání. Bohužel je to ale současně jen další kapka v oceánu podobných dramat s aktéry pohybujícími se na morálním smetišti, jejíž dopad nezanechá cákanec dostatečně silný, aby šlo ke zhlédnutí upřímně vábit a doporučovat ho. Pro ty z vás, kteří máte rádi oba ústřední herce, trochu spisovatelského slangu a nenáročná životní poučení, však určitě nepůjde o bolestivou ztrátu času.

Hodnocení: 65%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE