TV TIP: Ready Player One: Hra začíná - "porno pro geeky" v režii mistra Stevena Spielberga

No a "vyvolenými" se samozřejmě stane pár teenagerů, tedy především hoch s přezdívkou Parzival (Tye Sheridan) a děvče Art3mis (Olivia Cookeová)...

Steven Spielberg natočil megadrahou adaptaci slavné stejnojmenné knihy, která je jakýmsi "pornem pro geeky", neboť v roce 2045 zjevně frčí popkultura minulosti, a to především sedmdesátá a osmdesátá léta. V OASIS se to tudíž hemží stovkami odkazů především na videohry, filmy a jiné popkulturní motivy minulých desetiletí.

A to je jakýsi dvousečný meč tohoto filmu (dvousečný podle toho, jestli je pochytíte, nebo ne). Většina se ho odehrává uvnitř OASIS a různé reference a minireference na nás z plátna létají opravdu nonstop. Někdy jsou zásadní součástí děje (a pokud je nepochopíte, nebudete mít tušení, o čem se právě mluvilo a co z toho vyplývá), ale především je to jakási všudypřítomná výplň, nemající hlubší význam, než abyste se na půl vteřiny pousmáli, protože jste tu referenci identifikovali.

A jsou to občas reference pěkně obskurní a občas z filmů nebo videoher, které u nás zná málokdo, a už vůbec ne někdo, komu je pod třicet – je to vlastně už film pro pamětníky! Namátkou si vzpomínám, že jsem zaznamenal konkrétní a celkem významné odkazy na filmy Excalibur (keltské zaříkávání), Monty Python a Svatý grál (svatý handgranát) nebo (abych uvedl něco, co asi vůbec znát nebudete) Řekni cokoliv... (magnetofon nad hlavou). Budete se těmi odkazy bavit asi tak přímo úměrně tomu, jak hodně se bavíte při pohledu na tyto dva plakáty:

Pokud nemáte tušení, čím by tyto plakáty měly být zábavné, pak vám bohužel pravděpodobně unikne celá jedna vrstva humoru v Ready Player One. Což není zanedbatelné kritérium...

Všechen ten nával popkulturních referencí je místy až nezvladatelný. V Pacific Rim jsem litoval, že se v něm objevil Gundam jen na pár sekund a neměl významnější roli. V Ready Player One se Gundam objeví také a má dost významnou roli. Ovšem ve stejné scéně (monumentální bitva) se objeví také Tracer z "Overwatche", vojáci z "Halo" a nějaká želva ninja (nebo to byl BattleToad?) a současně jsem se v tu chvíli snažil rozklíčovat, odkud znám toho pavoukoidního robota vedle nich – abych posléze zjistil, že odnikud, protože to byla originální kreace pro tento film. Ale následkem toho mi jistě unikl tucet dalších odkazů v téže scéně... Je to vskutku ještě intenzivnější nával než cartoonové odkazy ve Falešné hře s Králíkem Rogerem. Rozhodně oceňuji námahu, kterou museli producenti mít se získáním oficiálních práv na všechny ty odkazy. Ale občas mi to připadalo poněkud samoúčelné...

A pokud jste filmový fanoušek, celé to samozřejmě má ještě meta úroveň, spočívající například v tom, že když se na plátně objeví DeLorean nebo "Zemeckisova kostka" (vracející čas), zazní pár tónů hudebního motivu z Návratu do budoucnosti. A skladatelem soundtracku Ready Player One je Alan Silvestri (protože John Williams byl vytížen posledními Star Wars). Alan Silvestri, který složil soundtrack k Návratu do budoucnosti. A imitoval tehdy Johna Williamse, protože to Spielberg (producent Návratu) tehdy chtěl. A nyní ho imituje opět... Což má ten nezanedbatelný kladný efekt, že jsem si při odchodu z kina broukal ústřední motiv, což se mi věru dnes často nestává.

Možná se divíte, že věnuji tolik odstavců nějakým vteřinovým popkulturním referencím, ale věřte mi – některé scény jsou založené především na tom, že je v nich hromada těch referencí. Tady na pět vteřin Harley Quinn, tady na půl vteřiny Joker, tady na vteřinu Batmobil. Nebo to bylo nějaké jiné slavné auto...?

Ale teď už ke zbytku filmu:

Je zřejmé, že scénář psali lidé (včetně autora knižní předlohy), kteří jsou patřičně znalí fanoušci a mají intimní znalosti toho, co je to hra "Adventure" pro Atari 2600, čím byla významná pro herní historii a jak se tyto znalosti dají logicky zaimplementovat jako hádanka do sci-fi příběhu. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že jde o film zaměřený na nerdy, je poněkud překvapující, jaké logické díry a nevysvětlitelnosti jsou v některých pasážích filmu. Například předmět, který by v rámci MMO hry umožnil hráči vrátit čas pro ostatní hráče o minutu zpět, by musel být natolik "overpowered", že by jeho používání muselo zcela narušit vybalancování hry. A hra, v níž smrt vašeho avataru znamená, že přijdete o všechno, co jste za měsíce nebo roky hry nashromáždili, by se asi těžko stala populární. A kdo vlastně celou hru OASIS provozuje (tzn. kdo platí servery a konektivitu a co přesně z toho má)?

Je samozřejmé (a správné), že uvnitř OASIS všichni vypadají jaksi "uměle" a chovají se převážně podle očekávaných vzorců. Bohužel, většina postav se tak chová i "v reálném světě" a obávám se, že to není sofistikovaný záměr. Vlastně jedinou postavou, která mi přišla zajímavá a nešablonovitá, byl Mark Rylance jako nerdovský vynálezce (ve vzpomínkových a virtuálních scénách).

Přestože patřím pravděpodobně k nejideálnějším divákům tohoto filmu, místy jsem se v zápletce poněkud ztrácel a například jsem vůbec nepochopil, jak byla vyřešena třetí nápověda (něco o dělitelnosti nějakým magickým číslem, což vedlo k nějaké pevnosti...?). Byl to odkaz na nějaký film, který jsem neznal, nebo to prostě jen vychrlili příliš rychle na to, abych si to stačil přebrat?

Film má dvě hodiny a dvacet minut, takže se rozhodně nedá brát jako "svižná jednohubka" a jeho tempo je poněkud nevyrovnané. Po necelých dvou hodinách dojde k masivní orgasmické (nerdovské) virtuální bitvě, která se nedá ani pořádně smyslově zpracovat, a po ní mě opravdu už moc nevzrušovalo, že nějaká auta honí v reálném světě nějakou dodávku a někdo možná reálně zastřelí hlavní hrdiny (ale spíš ne, protože tohle není ten druh filmu)...

Ready Player One dopadl víceméně podle mého opatrného očekávání, což je dobrá i špatná zpráva. Je v něm mnoho zábavného a vzrušujícího především díky tomu, že jeho tvůrci měli obrovský rozpočet a dobré kontakty v showbyznysu. Skutečnost, že ho režíroval ten člověk, kterého jsme před 30 lety všichni zbožňovali, je jaksi upozaděná a méně důležitá...

Hodnocení: 70%

P.S.: Kamera je při akčních scénách tak divoká, že výrazně doporučuji sednout si v kině dál od plátna. Naopak výrazně nedoporučuji 3D verzi (je dělané v postprodukci a spousta scén je tmavá) a/nebo dabing.