Recenze: Špína - jaký je první celovečerní hraný film Terezy Nvotové?

Výše citovaný popis děje mi připadá značně zavádějící, vzhledem k tomu, že z 85 minutového filmu je sekci "Lena se ocitne na psychiatrické klinice" věnováno přes 50 procent stopáže, zatímco sekci "potřebuje se s ROBEM střetnout a donutit ho, aby se přiznal" je věnována jedna minuta.

Také doporučuji zcela ignorovat trailer, který docela umně vzbuzuje dojem, že film má úplně jinou zápletku (standardnější, logičtější), než doopravdy má:

Film je o tom, že Lena je znásilněna učitelem (nikoliv "vyspí se s ním a pak toho lituje", ale opravdu brutálně znásilněna, zatímco se aktivně brání a rozhodně se jí to nelíbí). Znásilnění se odehraje u Leny doma, při doučování, ale Lena během znásilnění nekřičí, a po něm nikomu nic neřekne - mnoho dní, možná týdnů. Tudíž mi jako nejzajímavější téma filmu přišla otázka "Proč o tom znásilnění nikomu neřekla?", která není řešena uspokojivěji než "před znásilněním to neměla v hlavě v pořádku a po něm je to ještě horší".

Hlavní část filmu pozůstává z pobytu v blázinci, kde to vypadá vskutku nepohostinně, a po půl hodině jsem očekával, že film bude o "obžalobě psychiatrického systému". Což se ale také nestane, Lena blázinec opustí, dál se chová jako magor a nakonec víceméně náhodou proběhne ta katarze, zmiňovaná v synopsi. Proběhne ovšem jen díky tomu, že učitel zničeho nic přestane být hardcore motherfucker studentfucker a úplně bezdůvodně se promění ve sráče, který se nechá zastrašit neškodným studentíkem (i když by všechno mohl velmi snadno zapřít a být v pohodě).

Jako celistvý filmový útvar mi Špína připadala značně neuspokojivá. Je to možná reálný pohled na jistý segment slovenské mládeže, ale to neznamená, že existuje důvod, proč se na takovou mládež 85 minut v kině dívat a platit za to.

A to je škoda, protože film obsahuje velmi kvalitní herecké výkony (především hlavní hrdinka a někteří spolupacienti v blázinci) a několik emocionálně velmi působivých scén.

Hodnocení: 50%