Smrtihlav: Představuje se nový film o atentátu na Heydricha

Stejně jako román také film popisuje hon na Reinharda Heydricha, strůjce „Konečného řešení“ a jediného vysoce postaveného nacistického důstojníka zabitého během druhé světové války – tato událost se zapsala do dějin jako první krok ke konečnému kolapsu Třetí říše.

Smrtihlav je postavený na myšlenkách „odboje“ a odvahy, které byly zapotřebí, aby se skupinka mladých Čechoslováků rozhodla vykonat něco nepředstavitelného. Jan Kubiš a Jozef Gabčík, hrdinové tohoto epického příběhu, si byli dobře vědomí rizika a věděli, že možná budou muset obětovat vlastní životy. Přesto do toho šli naplno s vědomím, že mohou uspět jen s maximálním odhodláním a osobní statečností. Zájem společnosti nadřadili vlastnímu bezpečí a nikdy se nevzdali svého přesvědčení.

„Na příběhu mě nejvíce zaujal historický význam vzestupu mocného, vysoce postaveného nacistického důstojníka a co z toho vyplývalo pro dvacáté století,“ říká režisér Cédric Jimenez. „Jak se to mohlo stát? Jak mohlo dojít k něčemu tak šílenému a choromyslnému? Jak se mohli lidé natolik splést v ideologii a přesvědčení? Na druhou světovou válku nahlížíme jako na noční můru, ale skutečnou noční můrou bylo právě tohle. Na tyto otázky by každý z nás rád našel odpovědi, ale nikdo to nedokáže.“

Cédric Jimenez si přečetl knihu Laurent Bineta HHhH během natáčení svého předchozího filmu. Okamžitě se do ní zamiloval. Kniha vyšla ve Francii v roce 2010 a získala prestižní cenu Prix Goncourt du Premier Roman pro začínající autory. Její název je zkratkou slovního spojení „Himmler’s Hirn heißt Heydrich“, které v překladu znamená „Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich“ a je odkazem na bonmot, jenž ve své době koloval po celém Německu. Heydrich byl v nacistickém Německu klíčovým strůjcem „Konečného řešení“, které mělo zbavit Evropu židů.

Síla knihy HHhH spočívá v tom, že rozdělila příběh na část o vzestupu Heydricha k moci a část o pozadí skupiny bojovníků československého odboje, kteří znamenali jeho konec. „Srdcem příběhu je téma oběti, kterou tito bojovníci musí podstoupit. Každý z nich rozumí tomu, co je třeba, ale ne každý si dokáže říct: Tak jo, myslím, že můj život není tak důležitý jako životy těch druhých.“

Příběh o Reinhardu Heydrichovi už se dočkal zpracování, stejně jako většina ostatních příběhů druhé světové války. Heydrichovo jméno přesto není všeobecně známé. Jimenez je přesvědčený, že je to tím, protože Heydrich byl zabit v roce 1942, zatímco Hitler a Goebbels se dožili konce války. Díky úspěšnému atentátu na Heydricha nicméně došlo k destabilizaci nacistického režimu. Ne nadarmo Hitler přezdíval Heydrichovi „Muž se železným srdcem“ – a chápal to ve své choré mysli jako srdečnou, dobře míněnou přezdívku.

Ve filmu Smrtihlav se představí hollywoodští herci - Heydricha ztvární Jason Clarke (Úsvit planety opic, Země bez zákona), jeho ženu Rosamund Pike (Zmizelá). Duo statečných atentátníků si zahrál Jack Reynor (Gabčík) a Jack O´Connell (Kubiš). Annu Novákovou, která byla spolu s dcerou rodinou za ukrývání Kubiše popravena, ztvární další herecká hvězda - Mia Wasikowska.

Heydrich vstoupil do nacistické strany až když ho několik dní před tím, než se nacisté zmocnili moci, vyhodili z německé armády. Byl vojákem skrz naskrz, Jimenez je přesvědčený, že díky propuštění z armády došlo ke stvoření monstra. „Sebrali mu něco, do čeho vložil kus sebe samého. V nacismu pak viděl další možnost, jak popustit uzdu svému vzteku. Neměl se stát tím, čím se nakonec stal. Možná, že kdyby byl pořád vojákem, kdyby zůstal v armádě, nikdy by na to nedošlo. Představte si, kolik lidí by mohlo přežít nebýt Heydricha.“

Jediného herce s patřičnými schopnostmi a vzhledem schopného ztvárnit Heydricha viděl Jimenez v Jasonu Clarkovi. „Vždy, když se objeví na plátně, má takovou silnou osobnost,“ říká režisér. „Dokáže být děsivý, ale zároveň charismatický. Je nepřehlédnutelný. To všechno bylo pro postavu Heydricha nesmírně důležité.“

„Pro začátek si musíte uvědomit, že se jedná o trojrozměrnou postavu,“ říká Clarke o tom, jaké je hrát někoho, kdo je na papíře naprostým monstrem. „Reinhard Heydrich byl opravdový muž, který spáchal některé z nejhnusnějších činů v dějinách lidstva. Pro to, co udělal, musí existovat nějaký důvod.“

Klíčem k převyprávění příběhu Smrtihlava je vliv, který měla na Heydricha jeho manželka Lina. „Nebyl žádným velkým antisemitou,“ říká režisér Jimenez. „Věřil jedině v to, že Německo by mělo být znovu skvělou zemí. Lina mu umožnila, aby se z něj stalo monstrum. To ona věřila v budoucnost nacistické strany a věnovala se politice.“

Jimenez obsadil do role Liny herečku Rosamund Pike. „Když jsme se poprvé setkali, zeptala se na jedinou věc: ‚Opravdu chcete natočit tenhle film? Proč?‘ Bylo to příjemné – většinou jsem to já, kdo se na něco ptá. Chtěla vysvětlit, proč je pro mě tento film důležitý.“

„Pokládám takové otázky, protože občas se překvapivě stane, že na ně lidé nedokáží pořádně odpovědět,“ vysvětluje Rosamund Pike. „Vyzvídala jsem, proč chce jako svůj první anglicky mluvený film natočit zrovna tento příběh. Opravdu ho to tak strašně moc zajímá, nebo je to ve skutečnosti jenom projekt, na který má zrovna čas a na který si ho někdo najal? Ale on mě spolehlivě přesvědčil, že to je příběh, který potřebuje říct světu.“

Rosamund Pike na filmu zaujalo hlavně to, že Heydrichova manželka Lina je silnou postavou. „Jak se lidé dozvídali o natáčení, začali se mě ptát: ‚Věděla jeho manželka, co se děje? Nebo byla jenom obyčejnou ženou v domácnosti, která pořádně nerozuměla tomu, že její manžel stoupá v nacistické straně čím dál výš?‘ Zdálo se mi zajímavé, že to ve skutečnosti byla právě ona, kdo zařídil jeho postup. Reinhard Heydrich by se nikdy nestal tím, kým se stal, nebýt Liny Von Osten, jejího falešného pocitu nadřazenosti a touhy po moci.“

Jedna z prvních věcí, na které Rosamund Pike narazila, když se připravovala na roli, byl rozhovor se zestárlou Linou. „Říká tam, že ‚to byly nádherné časy‘,“ popisuje herečka Lininy vzpomínky na válku. „Ohromilo mě to a zároveň mě fascinovalo, jak přitom úplně zářila a naprosto popírala realitu. Pomyslela jsem si: ‚Tak fajn, myslím, že už vím, co jsi zač.‘“

Pokud jde o druhou stranu Heydrichova příběhu, Jimenez si byl dobře vědomý toho, že je důležité patřičně odlišit bojovníky českého odboje od Heydricha a Liny. Tady nešlo o žádné vzdělané muže a ženy z vyšších míst, ale o obyčejné lidi, kteří se vzepřeli moci, protože věřili, že je to třeba.

„Byli to mladí, velice, velice mladí vojáci,“ říká Jimenez. „Někteří z nich měli 16 nebo 17 let a obětovali životy, protože nechápali, jaké to má důsledky. Věděli, že něco je špatně, byli přesvědčení, že se to musí změnit, a neuvědomovali si, jaké podstupují riziko.“

Jimenez obsadil do rolí Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka velice talentované herce Jacka O’Connella a Jacka Reynora. „Na place nám to vůbec nepomohlo,“ směje se. „Volal bych na oba dva stejně, a tak byl jeden Jack a druhý Jacko.“

Jacka Reynora, který hraje Jozefa Gabčíka, zaujal scénář hned po prvním přečtení. A stejně jako O’Connell se i on při hraní spoléhal hlavně na instinkt. „O Janovi a Jozefovi existuje anglicky jen málo historických pramenů,“ vysvětluje Reynor. „Bylo důležité vtisknout postavám co nejvěrněji podstatu toho, o co se snažili. Polidštit je, co to jde, a nechat se vést. To bylo mnohem lepší, než se snažit zjistit, co se asi snídalo ve dvacátých letech.“

Reynorříká, že mladí herci v rolích bojovníků odboje se rychle sblížili. „Brzy se z nás stala nerozlučná skupinka. Naše společné scény většinou zachycují smysl pro jednotu a bratrství. Dokonce, i když se blíží konec v kryptě. Je vidět, že bratrství je určitě jedním z hlavních témat filmu.“

Protože se jedná o historický film, hlavní bylo, aby Smrtihlav vtáhl diváky do děje.První scénou, kterou O’Connell a Reynor natáčeli, byl rovnou atentát na Heydricha. „Hodili nás do toho po hlavě,“ směje se Reynor. „Asi týden jsme točili scénu, ve které Heydrich přijíždí autem, já se mu postavím do cesty se samopalem a Jack po něm hodí granátem. Celou sekvenci. Pamatuju si, že mě překvapilo, jak to všechno vypadá autenticky. Opravdu jsem měl pocit jako bych byl v roce 1942. Ať jste se podívali kamkoliv, nikde nebyl ani náznak současnosti.“

Režisér Jimenez doufá, že až lidé jeho film uvidí, pochopí, že vyzdvihuje důležitost idejí a neochoty smířit se s těžkou situací. „Je to o odmítnutí brutality a barbarství, o neochotě smířit se s tím, že život je těžký. Doufám, že to na vás natolik zapůsobí, až si uvědomíte, že některé poměry ve společnosti není možné ignorovat.“