Recenze: Proti vlastní krvi jde Michael Fassbender

Nejzajímavější na tomto filmu je komunita, ve které se jeho většina odehrává. Tucet autopřívěsů stojí někde za městem, kolem nich běhají psi a špinaví lidi, hoří oheň, zahálí se a krade se. Jde o typické naplnění toho, co si kocour Mikeš představoval pod slovem "cikáni", ovšem nikdo z přítomných není snědé barvy pleti.

Nemám tušení, jestli něco takového je na anglickém venkově běžné, ale je zajímavé na to koukat.

Dále je zajímavé koukat na Fassbendera a Gleesona, protože jsou to kvalitní herci a v jejich podání nám skoro nepřipadá divné, že jsou jejich hrdinové vzhledem ke svému životnímu prostředí (a vzhledem k ostatním soukmenovcům) nerealisticky upravení, čistí, a s krásně bílými zuby.

Bohužel, kromě toho, že nahlédneme do této bizarní komunity, a poslechneme si pár bizarních hlášek v jazyce podobném angličtině, nám film nenabídne příliš zajímavého. Ústřední konflikt je jasný od samého začátku, jeho kličky jsou většinou značně předvídatelné, a v rukou nezkušeného režiséra to celé občas velmi skokově a náhodně osciluje mezi groteskou (honičky s totálně neschopnými policajty) a osudovým dramatem.

Škoda toho promrhaného hereckého talentu a škoda, že se filmaři mylně domnívali, že natáčejí něco s hlubokým, osudovým poselstvím. Na poselství "když kradeš, můžeš z toho mít problémy ty i tvoje rodina" nic osudového není.

Hodnocení: 60%